Váž. titl.,
dne 15.02.2017 jsem se chtěl
jako veřejnost zúčastnit jednání Krajského soudu v Brně, vedeného pod sp.
zn. 46 T 5/2015. Záměru jsem o p a
k o v a n ě věnoval velmi
mnoho času a finančních prostředků a absolvoval jsem z tohoto důvodu nákladnou
cestu 2x 100 km z místa bydliště. Do budovy KS v Brně jsem vstoupil
s maximálním předstihem, co nejdříve to bylo možné, tedy v 07:23 hod.,
abych jednání nezmeškal. Začátek jednání byl avizován na 08:30 hod. Do jednací
místnosti č. 362 jsem byl vpuštěn v 08:32:58 hod. (čas dle atomových hodin,
jejichž signál je přenášen rádiovým signálem. Dále jen „RC RTC“).
V souladu s § 6 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb. jsem
splnil svou oznamovací povinnost a na podatelně KS v Brně jsem dne
15.02.2017 v 07:25 hod. oznámil, že jako veřejnost budu ze všech jednání
46T 5/2015 pořizovat audio záznam. Současně jsem soudu skrze podatelnu oznámil,
že si nepřeji zveřejňovat ani protokolovat jakékoliv mé osobní údaje. Seděl
jsem ve 3. řadě od ohrádky pro vyslýchané. Po zkušenosti s tichým hovorem soudce
Mgr. Novotného na jednání dne 10.02.2017, jsem opakovaně nastavil parametry
záznamového zařízení na vysokou citlivost a úzkou směrovost a nasměroval jsem
zařízení na soudce Mgr. Novotného. Oproti jednání dne 10.02.2017, byla nyní přímá
viditelnost mezi zařízením a soudcem - v 1. řadě s obžalovanými byla
mezera.
V čase 10min. 53sek. od začátku jednání, soudce Mgr. Novotný sdělil: „Jinak co se týče zbývajících osob v jednací síni, takže opět
s ohledem na možnost zůstat v jednací síni, co se týče, co se týče
osob mimo obžalovaných, obhájců, kdo je přítomen v jednací síni, požádán
(požádám) o jméno, případně důvod přítomnosti. Takže prosím, začneme po řadě ve
veřejnosti.“ Své jméno a funkci sdělili 2 pánové sedící orientačně za mnou,
tedy někde za 3. řadou sedadel. Soudce Mgr. Novotný začal ukazovat rukou směrem
k nám, k veřejnosti. S ostatními osobami z veřejnosti jsem se přirozeně
ohlédl dozadu, abych zjistil kolik je tam osob. Soudce
Mgr. Novotný sdělil: „Nemusíte se
otáčet, ukazuji na vás.“ Další, 3. osoba
z veřejnosti sdělila: „Pane
předsedo, já jsem tady jako veřejnost.“ Soudce
Mgr. Novotný sdělil: „Já vás
požádám o to jméno.“ 3. osoba z veřejnosti
sdělila: „Já odmítám předložit
jakýkoliv doklad o totožnosti“ Soudce Mgr. Novotný
sdělil: „Dobře, osoba vedle vás.“
Soudci Mgr. Novotnému jsem sdělil: „Já jsem zde taky pane soudče jako
veřejnost.“ Soudce Mgr. Novotný sdělil: „Já to pořád uvádím to samé, chci slyšet
jméno. Případně důvod přítomnosti.“ Soudci Mgr.
Novotnému jsem sdělil: „Je to
veřejné soudní jednání, já jsem zde přítomen výhradně jako veřejnost,
s projednávanou věcí nemám nic společného, nebudu zde vyslýchán ani
vypovídat ani jako svědek, ani jako jakákoliv jiná osoba.“ Soudce Mgr. Novotný sdělil: „Hmm, co se týče další osoby?“ Další,
5. osoba z veřejnosti sdělila:
„Pane předsedo, jsem tady jako veřejnost.“ Soudce
Mgr. Novotný sdělil: „Tak, co se
týče vás, vaše jméno?“ Soudce Mgr. Novotný zopakoval: „Jméno!“ 5.
osoba z veřejnosti sdělila:
„Neřeknu vám jméno.“ Soudce Mgr. Novotný
sdělil: „Neřekne, dobře. Co se
týče dalších osob?“ 6. osoba z veřejnosti
sdělila nějaké jméno a sdělila „veřejnost“.
Soudce Mgr. Novotný sdělil: „Ještě někdo jako veřejnost je
v jednací síni?“ 7. osoba
z veřejnosti povstala a sdělila: „Myslím, že mě znáte, pane předsedo.“ Soudce
Mgr. Novotný sdělil: „Dobře,
kdybyste se nám představil přece jenom.“
7. osoba z veřejnosti sdělila: „Pane předsedo, není důvod, abych uváděl
jméno.“ Soudce Mgr. Novotný sdělil: „Dobře. Takže co se týče osob, které odmítli
uvést své jméno, tito budou případně ať již z důvodu osobního slyšení
v přípravném řízení, nebo případně v té možnosti vyslýchány z návrhu
některých stran? Co se týče pana státního zástupce?“ Následovali odpovědi
účastníků řízení soudci Mgr. Novotnému. Nikdo
z nich nenavrhl osoby z veřejnosti ke slyšení. Po komunikaci
účastníků řízení soudce Mgr. Novotný sdělil:
„Takže se můžete posadit, co se týče tady
tohoto, opatření je stejné, jako u minulého hlavního líčení. Jinak řečeno
osoby, které nejsou identifikovány, soud sám není schopen posoudit, jestli tyto
osoby byly u hlavního líčení slyšeni jako svědci a stejně tak nelze posoudit,
zda budou navrhovány případně některou ze stran, které je znemožněno tyto osoby
identifikovat, za téhleté situace činím následující opatření, kterým zamezuji
účasti těchto osob u tohoto jednání. Takže vás požádám, abyste opustili jednací
síň.“
Soudce Mgr. Novotného jsem se zeptal: „Já mám teda taky odejít, pane soudče? Soudce Mgr. Novotný sdělil: „Samozřejmě.“ Soudci Mgr. Novotnému jsem sdělil: „Ale já jsem vám sdělil svoji totožnost.“ Soudce Mgr. Novotný sdělil: „Vy jste nepochopil
jednu věc. Ve vašem případě, vaše vystupování, kdy soudu předkládáte občanský
průkaz, jak to říkám, ten, který mě v podstatě nezajímá, protože chci, aby
údaje byly sděleny stranám, tak tento obsahoval jiné údaje, než jste pak hrdě
prohlásil v jednací síni. Jinak řečeno, před soudem se neobtěžujete
s tím, abyste nelhal. To znamená pokud před soudem lžete, nemohu mít
jistotu, že ve věci, tak jak říkáte, jste nebyl svědek, nikdy nebudete svědek a
podobně. Konkrétně ve vašem případě je zcela evidentní, že vám lhát před soudem
nečiní, žádné, naprosto žádné problémy. Takže co se týče toho vašeho vyjádření,
že jste v té věci nebyl nikdy slyšen a případně nebudete, to je otázka
návrhu stran a rozhodnutí soudu, zda někdo takový bude slyšen. To znamená, co se
týče těch 3 osob, které jsou v jednací síni, uvedli, že se nebudou
identifikovat, v případě té poslední osoby, která se nehodlá
identifikovat, byť je zde zjevně zase účelové stanovisko, ale je fakt, že tato
osoba se opakovaně hlavních líčení účastní, takže v jejím případě toto
opatření neplatí s ohledem na tu skutečnost, že byla opakovaně přítomna u
hlavního líčení a dřívější se identifikovala jménem. Takže tyto 3 osoby, které
se neuvedli jméno, nedali možnost posoudit, zda jejich výslech připadá do
úvahy, opustí nyní jednací síň. Platí to pro všechny 3.“ 5. osoba z veřejnosti sdělila: „No, takže i pro mě? Já jsem se vám
identifikoval. Já jsem tady počtvrté, nebo potřetí.“ Soudce Mgr. Novotný sdělil: „Já jsem se ptal na
jméno, jméno jsem neslyšel, opusťte jednací síň.“ Od začátku jednání byly
v místnosti přítomni mimo osob ozbrojených střelnými zbraněmi i cca 3 příslušníci
justiční stráže. Jeden z nich měl sl. číslo 24373 (zjištěno v 10:09:30
hod.). Evidentně šlo o přípravu soudce Mgr. Novotného na zamezení přítomnosti
„nepohodlných osob“ na veřejném jednání soudu. Jeden z příslušníků
justiční stráže vydal osobám z veřejnosti tento pokyn: „No, zvedněte se.“ Soudci Mgr. Novotnému
jsem sdělil: „V tom případě mi
pane soudce nezbývá, než si na vás opakovaně stěžovat. Všechno jsem uvedl řádně
ve své stížnosti, doufal jsem, že toto bude nějaké rozumnější jednání.
Nashledanou.“ Oproti jednání dne 10.02.2017, soudce Mgr. Novotný na slušný
pozdrav nedokázal ani slušně odpovědět.
Byl jsem
rozhodnut bránit svá práva a práva všech občanů před takovou svévolí soudce
Mgr. Novotného. Uvědomil jsem si, že nemám služební čísla přítomných ozbrojených
příslušníků vězeňské služby a příslušníků justiční stráže, přítomných
incidentu. Ozbrojeného příslušníka vězeňské služby, stojícího za dveřmi jednací
síně, jsem se dotázal na služební číslo. Pán mi odpověděl, že při této výstroji
služební čísla nemají.
V čase 29min 01 sekund od začátku jednání, jsem
vstoupil do kanceláře předsedy KS v Brně. Dotázal jsem se na přítomnost
předsedy a místopředsedy KS v Brně. Sekretářka paní Špeldová mi sdělila,
že předseda KS v Brně má nyní jednání a místopředseda KS v Brně celé
dopoledne soudí. Odsouhlasil jsem si s paní sekretářkou Špeldovou aktuální
čas 15.02.2017 09:02:40 (čas odečten ze zařízení RC RTC). Sekretářka paní Špeldová
mi na můj dotaz potvrdila, že tento čas je vyhrazený pro veřejnost
v budově KS v Brně, na ul. Rooseveltova 16. Paní sekretářce Špeldové
jsem tedy, s ohledem na výše uvedené skutečnosti, sdělil mé přání hovořit
s někým za účelem vznesení opakované stížnosti na nevhodné chování soudce
Mgr. Novotného. Paní sekretářka Špeldová mi sdělila, „abych počkal před dveřmi venku, že se zeptá“. Před dveřmi jsem
čekal od 09:03:44 hod. (čas odečten ze zařízení RC RTC). Předseda KS
v Brně, pan JUDr. Milan Bořek, mě přijal v 09:32:05 hod., (čas odečten ze
zařízení RC RTC) omluvil se mi, že mne nemohl přijmout hned, nabídl mi kávu,
čaj, což bylo po prožitém stresu z ponižování soudcem Mgr. Novotným velmi
slušné a příjemné jednání. Pan předseda JUDr. Milan Bořek mi sdělil svůj právní
názor na incident a závěrem sdělil „že chápe
mé důvody stran odmítnutí sdělení svých osobních údajů na takto obsazeném jednání,
že v kontextu s danou kauzou a za aktuální situace, chápe mou vůli se
neidentifikovat, že by se zachoval stejně. Dále mi pan předseda JUDr. Milan
Bořek sdělil “ že je to trapná situace,
za kterou se mi omlouvá a nabídl mi úhradu mých marně vynaložených nákladů na
zmařenou účast na předmětných soudních jednáních ze svého platu“. Tohoto
osobního přístupu k řešení stížnosti na nevhodné chování soudce si vážím. Dále
mi pan předseda JUDr. Milan Bořek sdělil „že
příští týden mne pozve a že stížnost dopodrobna probereme“. Kancelář
předsedy KS v Brně jsem opustil v 10:03:53 hod. (čas odečten ze zařízení
RC RTC).
Za nevhodné
chování soudce Mgr. Novotného považuji opakované, záměrné vydírání občanů
z veřejnosti, kdy opakovaně, záměrně podmiňoval užití ústavního práva
občanů zúčastnit se veřejného jednání soudu, sdělením svých osobních citlivých
údajů a dokonce sdělením svých osobních citlivých údajů všem účastníkům
soudního řízení, kterých bylo v jednací síni desítky. Toto opakované,
záměrné počínání soudce Mgr. Novotného vnímám jako jednoznačné vydírání dle
znění § 175 TZ, kdy jsem byl pod pohrůžkou zbavení mého práva účasti na
veřejném jednání soudu nucen odhalit svou identitu, nucen sdělit mé osobní
citlivé údaje před neznámými osobami a subjekty v jednací síni.
Za nevhodné
chování soudce Mgr. Novotného považuji, že tento mě zbavil možnosti účasti
na veřejném soudním jednání, přestože jsem
o p a k o v a n ě soudci sdělil, že jsem na jednání jako
veřejnost, že nejsem s projednávanou věcí nijak spojen, že nebudu v
projednávané věci vypovídat jako svědek, že nejsem účastníkem řízení, přestože
jsem, ve snaze vyřešit na předchozím jednání dne 10.02.2017 shodnou situaci,
jednoznačně a z mé iniciativy prokázal tomuto soudci mou totožnost
občanským průkazem. Toto počínání soudce Mgr. Novotného vnímám jako opakované,
záměrné, zneužití pravomoci veřejného činitele dle znění § 158 TZ, kdy
z mého verbálního projevu na předchozím jednání dne 10.02.2017 a z mé
stížnosti na jeho nevhodné chování, podané dne 13.02.2017, muselo být soudci zřejmé,
že zbavením mého práva účasti na veřejném soudním jednání budu strádat, že mi
tím vznikne majetková i nemajetková újma a přesto tento soudce uplatnil svou
pravomoc v rozporu se zákonem, v rozporu s deklarací mých
základních práv a svobod, v rozporu s ustálenou judikaturou,
v rozporu s dlouhodobě a všeobecně známým, právním názorem odborné
veřejnosti.
Za nevhodné chování soudce Mgr. Novotného
považuji, že tento soudce snižoval mou důstojnost na veřejném jednání vyprávěním
o mém „lhaní“ na jednání dne 10.02.2017. Je zde příčina a důsledek. Příčinou je
výše popsané a ve stížnosti podané dne 13.02.2017 popsané jednání soudce Mgr.
Novotného, které vnímám jako opakované a záměrné vydírání a zneužívání
pravomoci soudcem Mgr. Novotným a opakované a záměrné pošlapání ústavních práv
občanů - veřejnosti tímto soudcem. Sekundárním důsledkem pak byla má snaha
bránit se takovému počínání, kdy nemohu soudci, jenž je placen za erudovanost
v oblasti práva, v oblasti práva konkurovat. Zahnán tímto soudcem do
kouta, jsem se pokusil zastavit jeho řádění komunikací s advokátem, kdy
poslední řešení jsem spatřil v zoufalém, zjevně ironickém sdělení
jakéhokoliv příjmení tomuto advokátovi, což jsem jasně zdůraznil. Všichni
přítomní to (předpokládám) pochopili, čehož důkazem byl smích většiny
přítomných osob (což nebylo mým záměrem). Snižování mé důstojnosti soudcem Mgr.
Novotným na jednání dne 15.02.2017 vyprávěním o mém „lhaní“ na jednání dne 10.02.2017,
vnímám jako jeho trapnou snahu odvést pozornost od jeho závažného,
několikanásobného, pro společnost nebezpečného chování.
Za nevhodné chování soudce Mgr. Novotného
považuji, že tento soudce nedbá instrukcí Ministerstva spravedlnosti ČR ve
formě „poučení pro osoby vstupující do jednací síně“, kde je jasně uvedeno, že
soudní osoby i ostatní přítomné osoby se vzájemně oslovují „pane - paní - slečno“ s připojením
funkce či procesního postavení, ve kterém oslovený při jednání vystupuje. Zatímco
jsem já i ostatní osoby přítomné v jednací síni soudce Mgr. Novotného
oslovovali pane soudce, pane soudče, pane předsedo, soudce Mgr. Novotný, ač ozdoben akademickým titulem
Mgr., nebyl schopen při komunikaci s veřejností základní slušné oslovení „pane“ vůči občanům z veřejnosti
ani jednou použít.
Domnívám se, že
v demokratickém státě není správné, aby v r. 2017 mohl soudce
vyhrožovat občanovi zamezením jeho práva zúčastnit se veřejného jednání soudu,
pokud občan nechce, v souladu s právem a ze zcela pochopitelných
důvodů, sdělit neznámé veřejnosti, neznámým subjektům a neznámým účastníkům
řízení, přítomným na veřejném jednání soudu v počtu desítek, kde jsou samopaly
a pistolemi ozbrojení příslušníci vězeňské služby v kuklách a přilbách, své
osobní citlivé údaje - jméno, příjmení a další.
Domnívám se, že
v demokratickém státě není správné, aby v r. 2017 mohl soudce zamezit
občanovi v jeho právu zúčastnit se veřejného jednání soudu, pokud občan
jednoznačně a o p a k o v a n ě
deklaroval své procesní postavení na
veřejném jednání soudu, že je zde přítomen pouze jako veřejnost, že není
s projednávanou věcí nijak spojen, že nebude v projednávané věci vypovídat
jako svědek, že není účastníkem řízení, a když ještě nad rámec svých práv
jednoznačně a z vlastní iniciativy prokázal tomuto soudci na jednání dne
10.02.2017 svou totožnost platným občanským průkazem. Při zásahu soudce do mých,
tak významných práv a svobod občana z veřejnosti, jakým účast na veřejném
jednání soudu bezesporu je, měl soudce před realizací opatření dle § 209 odst.
1 zákona č. 141/1961 Sb., vnímat mé průkazné, vyčerpávající, několikrát o p a k o v a n é prohlášení, coby osoby z veřejnosti a nejen
soudcem umožněný, vzhledem k počtu přítomných advokátů dokonce pouze
částečný názor účastníků řízení, že tito NEVÍ zda budu, nebo nebudu navrhován
jako svědek. To je absurdní. To by pak znamenalo, že účastník soudního řízení
může skrze takto soudcem vedený soud zamezit občanovi v jeho právu zúčastnit se veřejného jednání soudu
a stačí mu k tomu pouze argumentace, že když občan z veřejnosti
(který mu není povinen odpovídat) mu nesdělí své osobní citlivé údaje, tak NEVÍ,
zda ho náhodou nebude někdy po zahájení soudního řízení navrhovat jako svědka.
To považuji za absurdní. Nadto se domnívám, že pokud soudce takto zneužil svou
pravomoc a to na základě odpovědi části účastníků soudního řízení
(kterých se tendenčně dotázal), že tito NEVÍ, zda mě budou / nebudou navrhovat
jako svědka, pak tím porušil
ústavní práva účastníků soudního řízení na neselektivní veřejnost soudního procesu.
Dále se domnívám, že soudce Mgr. Novotný měl k dispozici seznam navržených
svědků v projednávané věci a mohl tak porovnat mé údaje z předloženého
OP s tímto seznamem. Domnívám se, že ze všech faktů a indicií, které měl
soudce Mgr. Aleš Novotný dne 15.02.2017 k dispozici, i v porovnání s nedůvěryhodnou,
neověřenou identifikací ostatních osob z veřejnosti, bylo zcela zřejmé, že
jsem na soudním jednání výhradně jako veřejnost, že nejsem a nebudu účastník
řízení, že nejsem a nebudu svědkem. Povinnost sdělit údaje o navrhovaných
svědcích stíhá účastníky řízení a nemůže být přenášena vyhrožováním na
veřejnost, která nemá s projednávanou věcí vůbec nic společného. Podle
mého názoru mohl soudce vůči mé osobě realizovat opatření dle § 209
odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., pouze v případě, že bych byl účastníky
soudního řízení jako svědek označen a ne na základě hypotézy účastníků soudního
řízení, že NEVÍ, zda budu nebo nebudu navrhován jako svědek, kterou si soudce
vynutil tendenčním dotazem.
V souvislosti se
způsobem vedení soudního jednání dne 15.02.2017 soudcem Mgr. Novotným se
nabízí i další možné varianty střetů. To například když občan z veřejnosti
sdělí své jméno a příjmení, které bude nedej bože shodné se jménem navrženého
svědka a tento občan z veřejnosti odmítne, v souladu s právem,
předložit doklad totožnosti, odmítne jakkoliv upřesňovat svou identitu, ale
jednoznačně prohlásí, že přišel na jednání pouze jako veřejnost, že není a
nebude v projednávané věci svědkem. To bude soudcem Mgr. Novotným také vykázán
z jednací síně? Vždyť ani ze znalosti jména a příjmení občana
z veřejnosti, nemusí účastník soudního řízení vědět, zda tohoto občana
nenavrhne dodatečně ke slyšení z hlediska například jeho funkce,
odbornosti, znalostí, pracovního zařazení... To by se pak bez podrobné lustrace
nemohl veřejného jednání zúčastnit jako veřejnost nikdo. Způsob vedení soudního
jednání dne 15.02.2017 soudcem Mgr. Alešem Novotným tak dává neuctivý návod,
aby občané, kteří se chtějí bez problémů zúčastnit veřejného soudního jednání,
vedeného soudcem Mgr. Novotným, sdělovali pro zachování jejich práva na ochranu
osobnosti smyšlená, z důvodu pravděpodobnosti shody jmen raději až bizarní jména
a příjmení.
Výše popsané události mi způsobily další majetkovou a
nemajetkovou újmu a ještě více oslabily mou důvěru v nezávislé, nestranné a
spravedlivé rozhodování soudů v České republice. Předpokládám, že viníky jsou individuální
soudci, ne systém a budu se vší rozhodností proti takovým soudcům brojit.
Přiléhavé citace a mnou
vnímané poznatky z dostupných textů (Stanovisko ombudsmana sp. zn.
7243/2012/VOP ze dne 08.09.2014, stanovisko ombudsmana sp. zn. 5192/2011/VOP ze
dne 02.04.2012. V těchto dokumentech jsou uvedeni autoři citací):
Veřejnost soudního
jednání je jednou z esenciálních ústavně garantovaných zásad,
bez jejíhož důsledného prosazování není možné si představit realizaci práva na spravedlivý proces, které je zaručeno ustanovením čl. 96 Ústavy ČR, čl. 36, resp. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nebo čl. 6 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních
svobod. Právo na veřejné projednání věci je tradičně chápáno jako
nástroj veřejné kontroly justice. Tohoto cíle je
dosaženo přítomností veřejnosti v soudní síni. Zásada veřejnosti jednání je
přitom významná jak z hlediska účastníků soudního řízení, kteří jsou přítomností veřejnosti chráněni před zneužíváním soudní moci, tak z
hlediska veřejnosti
samotné, která má právo vidět a slyšet (kontrolovat), jak je jménem republiky soudy vykonávána
spravedlnost.
Princip veřejnosti spočívá v tom, že soudnímu projednávání věci může být v zásadě kdokoliv přítomen, i osoba na
daném případu bezprostředně nezainteresovaná. Dále tento princip
sleduje prvek kontroly činnosti soudů a prvek prevence. Jinak řečeno, veřejnost jednání má především umožňovat kontrolu řádného výkonu soudnictví, posouzení, jak se ze strany státu koná
spravedlnost. Veřejnost jednání má zabraňovat utajené, tzv. kabinetní justici. Veřejnost soudního jednání je však zároveň zárukou soudcovské
nezávislosti, neboť veřejnost se může přesvědčit o tom, že soudce nejedná a nerozhoduje pod nějakým viditelným dohledem či nátlakem. Jde o
všeobecný požadavek na transparentnost soudní moci.
V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 28/04, ze dne 8.
listopadu 2005, se Ústavní soud přihlásil k tomu, že obecné právní vědomí tradičně vnímá právo na veřejné projednání věci jako nástroj veřejné kontroly justice. Účel veřejného jednání definoval Ústavní soud s odkazem na starší právní
literaturu následovně: „Jest, aby se každý přesvědčiti mohl o tom, jak ze strany
státu koná se spravedlnost, kteroužto kontrolou obecenstva nemožnou se stává
všeliká strannost soudců.“ Tento účel veřejného projednání věci byl po dlouhou dobu v českých zemích pokládán za jediný. Z judikatury prvorepublikového československého Nejvyššího soudu se opakovaně podává, že: „Účel, který zákon ustanovením o veřejnosti hlavního líčení jedině sleduje, jest, by se soudní řízení nekonalo bez umožnění veřejné jeho kontroly. V tomto
jediném účelu veřejnosti hlavního přelíčení není podle zákona rozdílu
mezi řízením před porotou a před senátem a nesleduje zákon
zejména ani při porotě záměr, by bylo mocným dojmem nálady
posluchačstva v porotní síni působeno na porotu.“ Obdobně pak dospěl prvorepublikový Nejvyšší soud k závěru, že: „Účelem zákona je veřejná kontrolovatelnost konání
spravedlnosti, souzení na bílém dni, nikterak v temnu tajnosti soudního řízení. Podává se tudíž pojem veřejnosti jako protiklad tajnosti
a je jen otázkou praktikability, do jaké míry zjednán býti může obecenstvu přístup k líčení za šetření neporušitelného postulátu
nepřípustnosti vlivů nepříznivě působících na zákonný postup řízení a na činitele na něm zúčastněné.
Nezávislost soudců není bezbřehá,
a proto je v zájmu zachování vysokých požadavků kladených na práci soudce, jakož i důvěry veřejnosti v činnost
soudů, postihovat porušení zákonů i jako kárné provinění soudců. Daný postup byl ve vztahu k opakovanému nerespektování
závazného právního názoru posvěcen
i kárným senátem Nejvyššího správního soudu a rovněž Ústavním soudem. Právě prostřednictvím stížností dostává
předseda soudu, jako orgán státní správy soudu a současně jako kárný navrhovatel, důležitou zpětnou vazbu od veřejnosti o jednání soudců. Dle konkrétních okolností a závažnosti pochybení by měl pak přistoupit k razantním opatřením, jakými jsou výtka nebo návrh na zahájení kárného řízení. Tento
postup a hodnocení stížnosti je také v souladu s ustanovením § 42 správního řádu, který počítá s principem oficiality, podle
kterého má správní orgán (v daném případě orgán státní správy soudu) právo a povinnost zahájit řízení, jakmile nastane skutečnost předvídaná zákonem. Při podání stížnosti na nevhodné chování
soudců, je úkolem orgánu státní správy soudu
posoudit jednání soudce (na které stěžovatel upozornil)
dle ustanovení § 80 a § 128 zákona o soudech a soudcích, tj. z hlediska svého
postavení jako kárného navrhovatele. Jak ostatně konstatoval
Ústavní soud. Vylučování jakékoliv formy účasti veřejnosti musí vždy být propojeno s
legitimním cílem, musí být v souladu s ustálenou judikaturou, jinak
se jedná o svévoli, která se zcela míjí s cílem principu veřejnosti soudního řízení.
Text z webu ombudsmana
(http://www.ochrance.cz/aktualne/tiskove-zpravy-2015/stiznosti-na-soudy-neubyva-plynulost-rizeni-neni-zarucena/):
NEVHODNÉ
CHOVÁNÍ SOUDCŮ
Podle ochránce se soudce může vhodným způsobem
dotazovat přítomných na jejich status, protože má právo zajistit, aby
dosud nevyslechnutý svědek nebyl přítomen jednání. Upozornil však,
že soudce nemůže zástupce veřejnosti nutit ke sdělení svého jména
a příjmení nebo jiných identifikačních údajů, žádat předložení občanského
průkazu a při odmítnutí ho dokonce vykázat ze soudní síně. Pro účely
protokolu postačí obecné sdělení, že je někdo zástupcem veřejnosti.
Zaprotokolování dobrovolně sděleného jména je však v pořádku.
Důkazy:
1) Popis
událostí, uvedený autorem této písemnosti. Výslech mé osoby ke všem skutečnostem,
které by někdo rozporoval s mým tvrzením, nebo které jsem neuvedl.
2) Audio
záznam událostí ze dne 15.02.2017 od 08:32:51 do 10:04:01 hod. (codec = MP3,
datový tok = 64 Kbps, vzorkovací f = 44,1 kHz, datový objem = 24,2 MB), předaný
bezprostředně po incidentu dne 15.02.2017 kanceláři VOP pod označením LS_30100.MP3.
Tento audio záznam byl pořízen na záznamové zařízení, nastavené na vysokou
citlivost a úzkou směrovost, zařízení bylo namířeno směrem k soudci,
zařízení bylo umístěno na čalouněném opěradle sedačky 2. řady od ohrádky pro
vyslýchané.
3) Duplicitní
audio záznam událostí ze dne 15.02.2017 od 08:32:41 do 10:03:58 (codec = WMA,
datový tok = 32 Kbps, vzorkovací f = 44,1 kHz, datový objem = 12,4 MB), předaný
bezprostředně po incidentu dne 15.02.2017 kanceláři VOP pod označením WS331364.WMA.
Tento audio záznam byl pořízen na všesměrové záznamové zařízení, nastavené na
vysokou citlivost, zařízení bylo namířeno směrem k soudci, zařízení bylo
umístěno na čalouněném opěradle sedačky 2. řady od ohrádky pro vyslýchané.
4) Audio
záznam jednání KS v Brně ze dne 15.02.2017 ve věci 46T 5/2015, pořízený
dle § 40 o.s.ř. na záznamové zařízení soudu.
5) Výslech
svědků, přítomných dne 15.02.2017 jednání KS v Brně ve věci 46T 5/2015,
ovšem ne jenom státních zaměstnanců soudu, jak to zpravidla při řešení
stížností na soudce bývá, ale i osob z veřejnosti, které mohou poskytnout
netendenční svědectví o postupu podáním zatíženého soudce, které mohou sdělit
nezávislé vnímání postupu podáním zatíženého soudce z pohledu veřejnosti.
6) Video
záznam z jednání KS v Brně ze dne 15.02.2017 ve věci 46T 5/2015,
místnost č. 362, pořízený bezpečnostním kamerovým systémem, instalovaným v
budově KS v Brně.
Vzhledem k velkému
datovému objemu uvedených důkazů č. 2 a 3, kdy tyto nelze odeslat
v souladu s pravidly spisové služby elektronickou cestou, dodám tyto důkazy
subjektům na datovém médiu.
Žádné komentáře:
Okomentovat