Dne
22.února 2017 pokračovalo u Krajského soudu v Brně hlavní líčení
v kauze „Zadeh & spol.“, sp.zn. 46T 5/2015. Na jeho průběhu se
projevily obvyklé handicapy rozsáhlých procesů s velkým počtem
obžalovaných, obhájců a svědků.
Pokud
zmiňuji velký počet obhájců v jednom procesu jako handicap, nežertuji:
délka procesu je přirozenou podmínkou pro sbližování mezi obhájci obžalovaných,
jejichž zájmy nejsou vždy shodné. Časem začnou mezi sebou debatovat, domlouvat
se na společné taktice, ale také rozebírat vady postupu soudu, ať již skutečné či domnělé. Toho
22.února 2017 předseda senátu opožděným příchodem (pozn.: z omluvitelných,
leč veřejnosti nevysvětlených důvodů) poskytl obhájcům časový prostor přibližně
čtvrt hodiny k úvahám o výši ztráty, způsobené stranám řízení, státu
a nakonec i přítomné veřejnosti zrušením hlavního líčení kvůli
nepřítomnosti přísedící dne 17.února 2017. Se započítáním odhadu nákladů na
zbytečné eskortování obž. Shahrama Zadeha dospěli k přibližné částce až 150
tis. Kč.
Pozornost
čekajících upoutala přítomnost „vetřelce M.Š.“, který se nedal odradit dvojím
vykázáním ze soudní síně. Neukolébán vlídným přijetím u předsedy soudu Milana
Bořka vypracoval další písemnou stížnost a
v doprovodu dvou společníků přišel potřetí vyzkoušet, zda se mu podaří
překonat odpor předsedy senátu Aleše Novotného a některých advokátů k jeho přítomnosti v soudní síni. Zvědavost
nevzbudil neznámý muž, z něhož se
za několik okamžiků vyklubal předseda soudu Milan Bořek, ani statný vousáč
s rancem na zádech, jímž byl pracovník kanceláře Veřejného ochránce práv.
„Vetřelec M.Š.“ mohl být spokojen, protože současně s předložením
stížností žádal, aby předseda soudu a představitel úřadu Veřejného ochránce
práv vykonali dohled v soudní síni.
Pokud
byl někdo zvědav, jak dopadne další pokus „vetřelce M.Š“ usadit se
v soudní síni, záhy zjistil, že se tentokrát žádné divadlo konat nebude. Ke vstupu do soudní
síně byli vyzváni pouze obžalovaní a obhájci, pro veřejnost se dveře zavřely.
Postavil se před ně příslušník Justiční stráže se služebním číslem 20863 a kdo chtěl dovnitř, musel ukázat občanský
průkaz. Na upozornění předsedy spolku Šalamoun Johna Boka, že jedná nezákonně a
provedení nezákonného příkazu měl dle zákona odmítnout, nedbal. Překážka
v podobě příslušníka ozbrojeného sboru měla v tu chvíli mnohonásobně
větší váhu než všechny judikáty a stanoviska Veřejného ochránce práv (např.
5192/2011/VOP)
dohromady, která požadování sdělení jména a příjmení či předložení občanského
průkazu po zástupci veřejnosti označují za nevhodné chování soudce. Soudce si
ovšem umyl ruce jako Pilát Pontský: zapovězené jednání přenesl na příslušníka
ozbrojeného sboru. Je to důkaz, že bezpráví lze někdy páchat v souladu se
zákonem. Dohlížející o přestávce opustili soudní síň a odvedli s sebou
předsedu spolku Šalamoun Johna Boka. Přestávku
o pár minut přetáhli a příslušník Justiční stráže je při návratu odmítl vpustit
do soudní síně. Nakonec se šel zeptat předsedy senátu a posléze se omluvil. (Kdysi
mě poučila expředsedkyně Nejvyššího soudu ČR Iva Brožová, že do soudní síně lze
vstupovat i během jednání).
Dodávám,
že během dlouhých let „kočování“ po českých soudech jsem zažil různé
nepřístojnosti nejen justičních a bezpečnostních orgánů, ale nic srovnatelného
s prováděním lustrací veřejnosti při
hlavním líčení, řízeném předsedou senátu Alešem Novoným.
Jednací
den jinak patřil obž. Vojtěchu Kudláčovi a zájemcům o jeho výslech,
z nichž zejména spoluobžalovaní jej „grilovali“ nemilosrdně. Shahram Zadeh
se zajímal, zda pan obžalovaný znal některé osoby, které procházejí jeho částí
příběhu. Z nich jej pochopitelně nejvíce zajímal korunní svědek Petr
Pfeifer a chtěl vědět, proč jej Vojtěch
Kudláč označil za pravou ruku obž. Petra Moštěka. Dověděl se pouze, že tázaný
měl tuto informaci od obž. Michala Šimáka. Zejména se zajímal o podíl skupiny
kolem spolupracujících obžalovaných na celkové škodě, uvedené v obžalobě.
Ale Vojtěch Kudláč jej nedokázal
uspokojit. Dále se Shahram Zadeh tázal
na způsob, jakým se obž. Vojtěch Kudláč domohl postavení spolupracujícího
obžalovaného, a stejně jako jiní vyslýchají spoluobžalovaní naznačoval, že jeho
doznání je natolik nekonkrétní, že vlastně není doznáním. Tato výhrada ostatně
se prolínala i výslechy jinými obžalovanými, a to i vůči obž. Jiřímu Eliášovi:
všem obžalovaným by jistě vyhovovalo, kdyby spolupracující obvinění nakonec o
svůj status přišli a s ním i o výhody, jež získali odměnou za své „práskačství“.
Z dalších
vyslýchajících nejvíce potíží způsobil Vojtěchu Kudláčovi obž. Petr Moštěk,
jehož vyslýchaný soustavně ohrožuje líčením jeho řídící role v té části
podvodné obchodní sítě, přes kterou měl přehled. Obž. Petr Moštěk se snažil
vyvrátit věrohodnost jeho výpovědi ve všech ohledech, včetně zpochybnění
oprávnění získat status spolupracujícího obviněného, popřením schůzek a přejímání
peněz v udaných místech a časech. Upozornil i na některé rozpory mezi jeho
výpovědí a výroky jeho údajného nadřízeného
Jiřího Eliáše: pokud by se prokázalo, že jeden ze spolupracujících obviněných
nemluví pravdu, mohl by přijít o své zvýhodněné postavení.
Výslech,
provedený obž. Danielem Rudzanem, nebyl tak zajímavý, jako chování jeho a vedle
něj sedící obž. Elišky Coufalové při výsleších, vedených jinými vyslýchajícími:
časté nevěřícné kroucení hlavou, krčení rameny, potlačovaný smích a vzrušená
šeptaná výměna poznámek přesně vyjadřovaly názor obou obžalovaných na
věrohodnost výpovědi obž. Vojtěcha Kudláče.
Ukončením
výslechu Vojtěcha Kudláče se otevřela
cesta k další etapě řízení, tedy k výslechům svědků. Až to této
chvíle nezaznělo nic, co by svědčilo ve
prospěch tvrzení obžaloby, že obž. Shahram Zadeh nejen řídil organizovanou
zločineckou skupinu, ale dokonce ji s Danielem Rudzanem založil. Proto
účastníci řízení s napětím očekávali výsledek
výslechu
korunního svědka Petra Pfeifera a jeho manželky, plánovaného na den 23.února
2017. S velkým zklamáním ale museli přijmout zprávu předsedy senátu, že se
oba svědci z ůčasti omluvili a soud se pokouší zajistit za ně náhradu. Nakonec se ukázalo, že se soud
pokusil telefonicky přivolat jednoho (!!!!!!) svědka a na 24. února 2017 neměl
nikoho . Když se svědek bez omluvy nedostavil, předseda senátu po projednání různých
organizačních a administrativních záležitostí hlavní líčení dne 23.února 2017
ukončil a odročil jednání na 29.-31. března 2017.
Zde
se projevil další handicap rozsáhlých procesů. Desítky svědků, rozptýlených po
celém území ČR, ztěžují plánování jejich účasti tak, aby nedocházelo
k časovým ztrátám, ať již způsobeným jim nebo stranám řízení. Situaci komplikuje nekázeň svědků nebo zásahy
vyšší moci, jež způsobují jejich neplánovanou neúčast. Řízení má probíhat pokud
možno rychle, ale za daných podmínek je obtížné tomuto požadavku vyhovět.
V našem
případě hlavní líčení bylo zahájeno dne 12. ledna 2016. Uplynulo více než 13
měsíců a teprve částečně skončily výslechy obžalovaných, na které ještě čekají
vyjádření k výpovědím spoluobžalovaných. Daleko větší kus cesty je před
námi. Bude-li řízení postupovat dosavadním tempem, je prvostupňový rozsudek
v nedohlednu.
Z pozorování
všeho, co se děje kolem Shahrama Zadeha, dle státních zástupců údajné hlavy
dnes už dvou organizovaných zločineckých uskupení, jako laik vyvozuji, že
se vytvořilo organizované účelové uskupení
policistů, státních zástupců a soudců, které je nástrojem jakéhosi „vyššího
zájmu“ na jeho rychlém a přísném odsouzení.
Pomineme-li spikleneckou teorii o službě dubajskému emírovi, s nímž
Shahram Zadeh vede spor o spoustu peněz, můžeme připustit, že „vyšší moc“ celkem správně usoudila, že zpronevěřené
prostředky z krácení DPH se rozptýlily mezi desítky zadlužených účastníků
sítě a nikdo je z nich zpět nevytáhne. K Shahramu Zadehovi asi vede
jeho pronásledovatele víra, že by se na něm stát mohl zhojit za ztrátu 2,5
miliardy Kč, která z největší části vznikla během vyšetřování,
dozorovaného žalobcem Alešem Sosíkem. Propadnutí jeho majetku ve prospěch státu
chtějí spříseženci dosáhnout co nejrychleji a jako „malou zálohu“ by rádi zabavili
ve prospěch státu rekordní kauci 150 mil. Kč.
V úsilí
o dosažení cíle jim není žádná nemravnost dost nemravná a nevyhýbají se
prostředkům, jež jsou na hraně zákona nebo i za ní. V prvé řadě podezření
ze zneužití pravomoci úřední osoby lpí na rozhodnutí státního zástupce Aleše
Sosíka zajistit beztrestnost zakladateli „sítě“ Petru Pfeiferovi a ponechat jej
v postavení svědka výměnou za ochotu usvědčovat Shahrama Zadeha,jemuž
dluží velké peníze. Současně došlo ke krácení práv obhajoby odstraněním části
spisu, která se týkala vyšetřování proti tomuto „korunnímu svědkovi“,
pravděpodobně spíše „spolupracujícímu spolupachateli“.
Projevem
netrpělivosti byla akce státního zástupce KSZ Brno Jiřího Kadlece, který nechal Shahrama Zadeha po složení kauce a po
propuštění z vazby zadržet hned na dvoře věznice a pokusil se na něj nechat
uvalit tzv. předběžnou vazbu, která je časově neomezená. Jako laik soudím, že
v tomto případě skutečně došlo k překročení zákona, protože pro
uvalení vazby nebyly dány zákonné podmínky. Trestní stíhání pachatele pro
zneužití pravomoci úřední osoby by bylo na místě. Nepodařilo se ale prosadit
ani jeho kárné stíhání: státní zástupce má právo na beztrestné uplatňování
nesprávného právního názoru.
Myšlenka
„ máme kauci na účtě a obviněného přesto ve vězení“ byla velkým lákadlem. Cesta ke konečnému cíli ale vede přes
rozsudek, který v kauze, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 46T
5/2015, je zatím v nedohlednu.
Proto
spříseženci vlomili do procesu Krajského
soudu v Brně nové trestní stíhání s uvalením vazby dne 4. prosince
2016. V této nové kauze figuruje opět Shahram Zadeh jako
zločinec-kouzelník, který tentokrát dokonce z vazby řídil organizované
zločinecké uskupení, ovlivňující svědky kauzy sp.zn. 46T 5/2015 ve prospěch
jeho a spoluobžalovaných. Policie pod
dozorem státního zástupce Michala Galáta ve snaze získat důkazy o vykonávání jeho
řídící funkce nasadila odposlechy. Kryta formálním respektováním zákona prováděla mimo jiné odposlechy
rozhovorů podezřelého s advokátkou, která jej obhajuje v kauze Krajského
soudu v Brně pod sp.zn. 46T 5/2015 a mluvila s ním o věcech jeho obhajoby.
Je to další případ poškození základních práv občana postupem zdánlivě podle
zákona. Přepisy odposlechů byly založeny do „nového“ spisu a je podezření, že
se dostaly – nebo poznatky z nich - do rukou předsedy senátu Aleše
Novotného, který k nim nesměl získat přístup. Státní zástupce Michal Galát
zaštítil tento postup policistů poukázáním na skutečnost, že Shahram Zadeh byl
v procesním postavení podezřelého ve věci, pro kterou neměl ustanoveného
obhájce, proto se na odposlechy nevztahoval zákaz odposlouchávání hovorů s
advokátem. Taková námitka dle mého laického úsudku neobstojí, protože soud
povolil policistům odposlech hovorů, týkajících se „nového“ trestního řízení,
nikoli kauzy sp.zn. 46T 5/2015. Obě kauzy vyšetřují stejní
policisté. Ti věděli o vztahu podezřelého k advokátce jako k obhájkyni v
kauze sp.zn. 46T 5/2015, na kterou se
nové povolení k odposlechu rozhovorů nevztahuje, proto tyto hovory neměli
odposlouchávat. Jde o nehoráznost tak velkou, že vzbudila nelibost i
stavovských organizací: Unie obhájců
podala na policisty trestní oznámení a Česká advokátní komora vydala odsuzující stanovisko v neprospěch pachatelů nezákonných odposlechů.
Odposlouchávání
hovorů Shahrama Zadeha není jedinou
nepatřičností, která se v této době stala. Městský soud v Brně na něj
uvalil útěkovou vazbu, i když věděl, že pan obviněný vyšel nedávno z vazby
po složení rekordní kauce 150 mil. Kč. Mimo mou způsobilost chápat nesmysly je
pochopení, proč nebezpečí propadnutí kauce by bylo v jednom případě pojistkou
proti útěku, zatímco v druhé kauze
by možnost propadnutí kauce obviněného od útěku neodradila, takže by kauce vlastně
byla neúčinná. Uvalení nové útěkové vazby na obviněného, propuštěného na
svobodu v jiném probíhajícím a navíc souvisejícím řízení, neobstojí
v testu zdravého selského rozumu. Dodávám, že Shahram Zadeh by neutekl, ani
kdyby se mu naskytla příležitost, protože jeho cílem je zbavit se nařčení
státního zástupce Aleše Sosíka z trestné
činnosti, které se dle jeho ustáleného vyjadřování nedopustil. Nemůže
toho dosáhnout jinak než důsledně vedenou obhajobou. Útěkem by doznal vinu a
stal by se doživotním štvancem. To není jeho cíl.
Žádné komentáře:
Okomentovat