Pokračování
ostudného procesu proti bývalému soudci Vlastimilu Matulovi, které dle mého článku z 8.května 2017 mělo proběhnout 11.května 2017,
se nakonec uskutečnilo až 15.června 2017. O odročení jsme se tehdy dověděli až ráno
„na místě činu“ a důvody dodnes neznám.
Soudkyně
Mária Petrovková úvodem podala přehled o dosavadním
vývoji procesu a informovala přítomné, že si vyžádala od Ministerstva
spravedlnosti a z dalších zdrojů velké množství listinných důkazů,
týkajících se činnosti bývalého soudce Vlastimila Matuly v době jeho
působení stážisty na ministerstvu. Šla tedy v úsilí o úplnost dokazování
podstatně dále než orgány žaloby v původním procesu. Ale nevytěžila zřejmě
z té spousty papíru nic použitelného k upřesnění obrazu domněle zločinného
jednání pana obžalovaného.
Listiny
měla složené na vozíku a nabízela je stranám k nahlédnutí. Nikdo ale o ně
neměl zájem.
Pak zamítla
návrhy na doplnění dokazování, které při minulém líčení podali jak státní
zástupce, tak obhájce Lukáš Trojan.
Dotázala se takto povzbuzených stran řízení, zda mají ještě nějaké jiné návrhy
na doplnění dokazování a když žádný návrh nepadl, vyzvala k závěrečným řečem.
Žalobce
Tomáš Svoboda dokázal ve formálně dokonalém, leč názorově zvráceném projevu, že
patří k rychle se množící skupině státních zástupců, kteří podléhají
nákaze přesvědčením, že jsou blízcí bohům, a proto povýšeni nad občany a
všechny instituce státu. Ústavní nález, jímž Ústavní soud vrátil věc zdejšímu
soudu k novému projednání, roztrhal na cucky a vynesl do nebeských výšin
rozsudky z původního řízení. Zvláště se mu líbil rozsudek Městského soudu
v Praze jako soudu odvolacího. Opět shledal pana obžalovaného vinným. K jeho
cti slouží, že místo původního trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců s podmíněným odkladem na tři
roky tentokrát žádal jen 12 měsíců s odkladem na dva roky.
Nahrál
ovšem na smeč obhájci Lukáši Trojanovi, který svou perfektně strukturovanou řeč zahájil
upozorněním, že ústavní nález je právně závazný pro všechny subjekty práva a
dále vytkl žalobci, že se v argumentaci opíral o neexistují rozsudky, tedy
o rozsudky, jež zrušil Ústavní soud. Tím vtiskl vystoupení žalobce punc
nezákonnosti a jeho argumenty zbavil použitelnosti. Přesnými citacemi jednotlivých
odstavců ústavního nálezu pak rozbil jeho argumenty bod za bodem. Zdůraznil, že
podle názoru Ústavního soudu Vlastimil Matula nenaplnil skutkovou podstatu žalovaného trestného činu, nemohl se
spoléhat na to, že ministryně jeho výtvor bez čtení podepíše a nemohla být k jeho
podpisu přinucena zásahem zvenčí. Ostatně mezi stážistou a ministryní byly tři
stupně instanční hierarchie, z nichž jeho přímý nadřízený s jeho závěry
nesouhlasil, takže ministryně nebyla vůči jeho případnému úskoku bezbranná.
Obhájce
také neopomněl zdůraznit, že v tomto řízení neodezněly žádné nové důkazy,
jež by umožnily hodnotit jednání pana obžalovaného odlišně od závazného názoru
Ústavního soudu. Přirozeně pak dospěl k návrhu na zproštění Vlastimila
Matuly obžaloby.
Čím
déle mluvil, tím ustaraněji se tvářila paní soudkyně. Žalobce si vyžádal
repliku, v které vysvětlil, že samozřejmě respektuje ústavní nález,
nicméně ústavně zaručené právo na svobodu názoru a slova mu umožňuje jej
kritizovat. Jeho tvrzení ovšem postrádá logiku: jeho tiráda vyústila v uznání
viny a návrh na potrestání, což je v přímém rozporu s vyzněním ústavního nálezu. Ve skutečnosti ústavní nález
nerespektoval a snažil se soud přesvědčit, že závěry ústavních soudců jsou
nesmyslné a jedině správný je jeho právní názor poloboha.
Jako
poslední přednesl krátkou řeč pan obžalovaný, který zdůraznil svou nevinu a
čisté svědomí a připomněl, že jeho trestní stíhání je důsledkem nevole jistých
pracovníků ministerstva nad odlišností jeho názorů od jejich.
Soudkyně
pak vyhlásila odročení řízení za účelem vyhlášení rozsudku na čtvrtek 29.
června 2017 (nikoli na příští čtvrtek, jak uvádí lobbistický server Česká justice).
Někteří
účastníci hlavního líčení z 23.února 2017 odcházeli od soudu s pocitem, že
Mária Petrovková vede řízení s cílem znova odsoudit Vlastimila Matulu bez
ohledu na názor Ústavního soudu. Vyznění duelu Tomáše Svobody a Lukáše Trojana
snad vede k většímu optimismu, nicméně při známé nepředvídatelnosti české
justice bych na zproštění obžaloby nesázel. Nechejme se překvapit.
Žádné komentáře:
Okomentovat