O této kauze často píši v článcích i úředních
podáních jako o „znojemském justičním skandálu“. Pramenem pro zvídavého čtenáře
mohou být články ze seriálu „Jak se soudí ve Znojmě“, soustředěné na mém bloggu.
Protože se k věci vracím po delší přestávce,
připomeňme si základní údaje. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 24.
března 2005 byli odsouzeni mladí muži Tomáš Čepura a Jaroslav Schindler senátem
předsedy Jaromíra Kapinuse za loupežné přepadení dvou poštovních doručovatelek.
Rozsudek nabyl právní moc 1.září 2005.Zatímco Tomáš Čepura se k činu
doznal a usvědčoval Jaroslava Schindlera, ten neústupně trval na své nevině.
Vyčerpal pak řádné i mimořádné opravné prostředky a v r.2007 se neúspěšně
pokusil dosáhnout povolení obnovy procesu. O několik let později se dostavil na
policejní služebnu Antonín Škrdla a oznámil, že odsouzených skutků se ve
skutečnosti dopustil on, a to se spolupachateli Lubomírem a Renatou Čučkovými.
A jako bonus doznal třetí přepadení ve
Vsetíně, které tehdy zůstávalo neobjasněné. Senát předsedy Pavla Rujbra téhož soudu odsoudil v r.2011 také
Antonína Škrdlu a Renatu Čučkovou, Lubomír Čučka jako mladistvý trestu ušel.
Jaroslav Schindler reagoval v r.2012 na zprávu o odsouzení Antonína Škrdly
& spol. novou žádostí o povolení obnovy procesu, které soud nevyhověl.
Následoval podnět spolku Šalamoun k podání stížnosti ministra pro porušení
zákona, k němuž se Jaroslav Šindler připojil. Vyhověla mu exministryně Marie Benešová a
následně Nejvyšší soud ČR rozsudkem z 19. listopadu 2013 rozhodl, že
obecné soudy porušily zákon v neprospěch Jaroslava Schindlera a nařídil
nové projednání jeho žádosti o povolení obnovy procesu. Teprve pak se připojil
Tomáš Čepura.
Do věci pak rušivě zasáhl superrecidivista Karel Peer,
tehdy souzený senátem Jaroslava Kapinuse: poslal předsedovi senátu dva dopisy,
v nichž tvrdil, že doznání a následné odsouzení Antonína Škrdly &
spol. je součástí komplotu, vymyšleného Jaroslavem Schindlerem. Jaroslav
Schindler měl kalkulovat s tím, že získá odškodnění za neoprávněné
odsouzení a z takto nabytých prostředků odmění Antonína Škrdlu. Odezvou na
fantasmagorie Karla Peera byla obnova také procesu s Antonínem Škrdlou
& spol. Obě řízení probíhala souběžně se stejnými svědky. Tomáš Čepura a
Jaroslav Schindler měli ve svém procesu postavení obžalovaných a přicházeli k
soudu v černých oblecích, v kauze Antonína Škrdly byli
v postavení svědků a přišli ve všedním oblečení. Ve střídavých rolích
vystupoval také Antonín Škrdla, který ale nereagoval na obsílky tak
dlouho, až jej soud musel nechat k hlavnímu líčení eskortovat.
Po obsáhlém dokazování návrh na povolení obnovy procesu ve
věci Tomáše Čepury a Jaroslava Schindlera byl 14. července 2015 schválen,
zatímco v případě Antonína Škrdly & spol. zůstal rozsudek
v platnosti.
V řízení pak vyvolala další průtahy státní
zástupkyně Jarmila Goldová stížností proti usnesení o povolení obnovy procesu.
Nadřízené krajské státní zastupitelství ale její stížnost stáhlo a odvolací
soud vzal 14. října 2015 jeho rozhodnutí
na vědomí. Po více než deseti letech
od právní moci rozsudku se odsouzeným otevřela cesta k nápravě
nespravedlnosti. Je ovšem sporné, zda následky
justičního přehmatu pro životy odsouzených lze vůbec zahladit.
Hlavní líčení obnoveného procesu bylo zahájeno 17.prosince 2015 opět u senátu Jaromíra
Kapinuse. Se souhlasem stran se neopakovaly důkazy z původního řízení.
Soud se zaměřil jen na novoty.
Tomáš Čepura vysvětlil, že v původním řízení
vypovídal podle návodu vyšetřovatele, který ho zastrašoval hrozbou, že
v případě nepovolnosti zatáhne do věci také jeho rodiče jako
spolupachatele. Když na něm policisté požadovali, aby udal dalšího možného
pachatele, nevzpomněl si na nikoho jiného než na svého tehdy nejlepšího kamaráda
Jaroslava Schindlera.
Úloha Jaroslava Schindlera byla jednodušší. Od začátku
příběhu před deseti lety vinu tvrdošíjně odmítal a od toho neustoupil.
Překvapením byl výslech Antonína Škrdly, který se opět
dostavil s eskortou. Tentokrát nikoli jako neposlušný svědek, vyhýbající
se účasti na soudním jednání, ale jako svědek ve výkonu trestu za krádež. Nebyl
příliš sdílný. Snažil se odkázat se na dřívější výpovědi, ale nakonec přece jen
vypovídal. Měl sice mezery v paměti, nicméně popsal oba žalované skutky
věrohodně.
Lubomír Čučka na tom byl s pamětí snad ještě hůř, avšak
v podstatě poskytl obraz skutkového děje, odpovídající jeho úloze podle
popisu v pravomocném rozsudku. Nicméně trochu jej pozměnil tvrzením, že do
trestné činnosti byla zasvěcena a zúčastnila se dělení peněz přítelkyně
Antonína Škrdly a také její bratr, který se stal náhodným svědkem dělení peněz.
Antonín Škrdla ale úlohu obou údajných zasvěcených vylučoval. Z Čučkova
výslechu vyplynula potřeba ověřit jeho tvrzení výslechem svědků. Protože se
navíc nedostavila svědkyně Renata Čučková, odročení se stalo nezbytností.
Předseda senátu i žalobkyně zpovídali obžalované i svědky
velmi důkladně, hledajíce v jejich výpovědích rozpory. Potíže působilo
selhávání paměti, patrné v různém stupni u všech vyslýchaných mimo
Jaroslava Schindlera, který trval na tom, že nic neprovedl, tudíž se nemá na co
pamatovat. Není se čemu divit, protože od spáchání žalovaných skutků uplynulo
skutečně mnoho vody.
Zda soud uvěřil v pravdivost výpovědí vyslýchaných,
poznáme na odročeném jednání dne 16. února 2016, kdy by mělo skončit
dokazování, odeznít závěrečné řeči a obžalovaní by se měli dočkat nového
rozsudku.
Žádné komentáře:
Okomentovat