V článku „Ministerstvo pro destabilizaci vězeňství“
, který vyšel 15.prosince 2015 na mém bloggu
a webu spolku
Šalamoun, a odtud se dostal jako nákaza na další servery, jsem velmi nevlídně okomentoval bouři ve
sklenici vody, vyvolanou souběhem neodpovědnosti České televize vůči státu a
povídavosti některých úředníků ministerstva spravedlnosti, jež vedly
k odvysílání reportáží Jiřího Hynka o údajném překročení pravomoci
generálního ředitele Vězeňské služby ČR spuštěním projektu zřízení dvou
speciálních eskortních jednotek Vězeňské služby ČR a následné nevoli náměstka
pro vězeňství a snad i ministra spravedlnosti. Článek vyvolal ohlas nejen
z ministerstva spravedlnosti a z Vězeňské služby ČR, ale i od zmatené
veřejnosti. Nutí mě to k zaujetí stanoviska k některým z nich.
Nemám co opravovat na vyjádření k chování České televize. Nepřísluší
jí, aby se vměšovala do vnitřních sporů uvnitř resortu spravedlnosti, zejména
ne bez ověření stanovisek obou stran. Po získání dalších věcných informací si
troufám tvrdit, že zmíněné reportáže mají povahu šíření poplašné zprávy, která
může vyvolat ve veřejnosti znepokojení nad stavem vnitřní vztahů uvnitř resortu
spravedlnosti.
Trvám dále na názoru, že celá aféra je projevem obecného úpadku politické
kultury, který vede k vyřizování instančních sporů mezi ministerstvem a
podřízenými složkami přes televizní obrazovky. V daném případě věcným
základem je náhlá změna v postoji k záměru generálního ředitele
vycvičit dvě speciální jednotky pro eskortování zvlášť nebezpečných zločinců,
který byl původně hodnocen jako záslužný čin. Ani veřejnost, ani novináři
nejsou způsobilí spor objektivně vyhodnotit a říci, kdo v něm má pravdu a
v žádném případě by se do toho nepovolaní neměli plést. Jde ostatně o
bagatelní problém.
Případ ale ukazuje, jak je obecně obtížné postavení ministra (jistě nejen
ministra spravedlnosti), kterého šíře problematiky, jíž se musí zabývat, a
stálé odvádění z ministerstva na různé externí akce dostává do postavení
absolutní závislosti na servisu ministerských úředníků. Pokud mu podsunou
nepřesné nebo zcela nesprávné informace a dojde k trapasu, úředníci
zůstanou skryti, ale ostuda padne na ministra. Snadno pak vznikne v očích
veřejnosti obraz neschopného ministra, kterého je třeba okamžitě odvolat,
ačkoli se do situace dostal bez své viny a navíc medializovaný malér se týká
nějaké okrajové záležitosti. Pro politickou stranu začíná být ministr
s takovým obrazem zátěží a zkratové myšlení politiků se pak může vyvinout
ke katastrofickému řešením, jež vede pouze ke zmatkům. Měl jsem možnost sledovat práci náměstků Pavla
Němce, Jiřího Pospíšila, Daniely Kovářové, Pavla Blažka. Nepamatuji si, že by
někdo z nich dostal svého ministra do trapné situace, i když nějaký jeho
počin neschvaloval, či když ministr podepsal něco, co neměl. Toto, co se na ministerstvu spravedlnosti děje
od jeho svěření hnutí ANO, je dříve neznámý úkaz.
Problém speciálních eskortních jednotek vznikl patrně jako nedorozumění, spíše jako výsledek
navádění vnějšími poštěvači a měl by se
tak nebo onak v klidu vyřešit bez zhoubných zásahů medií. Rozpory zde
mohou vznikat jako přirozený důsledek setrvačnosti myšlení profesionálů
Vězeňské služby, zvyklých na působení dřívějších snah o militarizaci Vězeňské
služby ČR, proti nimž stojí snahy o další humanizaci vězeňství, jejichž
zastánci jsou oba ministři spravedlnosti z hnutí ANO. Mimo to problematika
vězeňství je velmi složitá a život ve věznici je těžký nejen pro vězně, ale i
pro příslušníky Vězeňské služby ČR,
kteří za ně odpovídají. Jejich bolesti mohou být na hony vzdáleny od problémů,
které vidí lidé zvenčí. Nesnáze mohou vznikat i v důsledku nepřesně vymezené
dělby pravomocí a odpovědnosti mezi vedením Vězeňské služby ČR a ministerstvem,
jehož výsledkem může být na jedné straně pocit, že ministerstvo strká nos do
vnitřních věcí služby, zatímco úředníci ministerstva mohou mít dojem, že se jim
vedení služby nepodřizuje v potřebném
rozsahu. Kulturní lidé by ale měli najít
společný jazyk kulturní cestou, protože jeho nalezení je v jejich
společném zájmu, nejde-li o jedince, kteří se rozhodli zničit protivníka za
každou cenu, bez ohledu na veřejný zájem.
Žádné komentáře:
Okomentovat