Krysař je virtuální postava, která
dokáže hlasem své píšťaly svést davy ke skoku do propasti za vidinou věčné
blaženosti. Mikuláš Minář vede davy
k demonstracím za vidinu života v právním státě bez nenáviděného
Andreje Babiše a nebezpečné Marie Benešové a za jeho vábením jde stále více
lidí, zmámených jeho výmluvností.
Účinnost jeho vábení zřejmě vydatně
posílala Česká televize, která jej pozvala 11. června 2019 do pořadu Události, komentáře a v rámci
předstírání vyváženosti pak nechala jeho vystoupení okomentovat dva druhořadé
politiky, kteří jeho výmluvnosti nemohli konkurovat. Michal Kubal jako moderátor
pořadu nebyl způsobilý jeho výroky podrobit kritickému zkoumání. Česká televize
si tím strhla masku předstírání veřejnoprávní politické neutrality: zapojila se
aktivně do vytváření nálady veřejnosti ve prospěch odstranění Andreje Babiše z čela
vlády mimoparlamentní, popř. mimoprávní cestou.
Mikuláš Minář se v televizním
vystoupení předvedl jako skvělý „krysař“: je to inteligentní, dovedný demagog,
nadaný vynikající výmluvností. Lidé na náměstích samozřejmě nezkoumají věcný
obsah jeho lákavých výroků, stejně jako se kdysi voliči ČSSD nezajímali o
plnitelnost volebního hesla „Akce čisté ruce“
či voličí hnutí ANO o plnitelnost příslibu blahobytného života ve státě,
zbaveném rakoviny korupce. Inu, národ dostane vždy přesně to, co si zasluhuje.
Nezpochybňuji právo občanů
demonstracemi vyjádřit nevůli nad čímkoli. Souhlasím dokonce s demonstrujícími
v názoru, že Marie Benešová se neměla stát ministryní spravedlnosti. Mé
důvody jsou ovšem od jejich značně odlišné a vyplývají z mé praxe
aktivisty, dlouhodobě se snažícího o potírání nepravostí, páchaných orgány
činnými v trestním řízení a ze sledování jejích mnohovrstevných projevů od
příchodu na Vrchní státní zastupitelství v Praze až do současnosti. Přes
kritický postoj k ní si ale nemyslím, že je nutná její okamžitá resignace.
Nemá totiž pravomoc, kterou by mohla jakýmkoli způsobem zasáhnout do kauzy Čapí
hnízdo ve prospěch Andreje Babiše a uvědomujíc si dočasnost svého pověření
zřejmě v ministerském působení mnoho škod nenapáchá. Zkušenost
z jejího působení v Rusnokově vládě opravňuje k víře, že prostě
po dobu nezbytně nutnou bude udržovat ministerstvo v chodu, aniž by
vyvolala v resortu velké zmatky. Její
jmenování je zjevně východiskem z nouze v situaci, kdy Jan Kněžínek
hodil ručník do ringu a před průhonickou Sokolovnou nestála fronta zájemců o
nevděčný úřad. Samozřejmě bych od ní neočekával kladný posun ve vývoji resortu,
ale je otázka, zda měl Andrej Babiš objektivní možnost vytáhnout
z klobouku někoho lepšího, nechtěl-li z jakýchkoli důvodů posunout do
čela úřadu osvědčeného náměstka Jeronýma Tejce. Opozice by mu ostatně mohla
nabídnout snad pouze někdejšího ochránce
„justiční mafie“ Jiřího Pospíšila, jehož jeden předseda vlády vyhodil „na
hodinu“ a druhý dodnes lituje, že v důsledku nečekaného zkrácení mandátu
jeho vlády nestihl totéž.
Obávám se, že také v případě
ostatních požadavků, na které Mikuláš Minář vábí zmatený lid, by při bližším
zkoumání bylo všecko jinak, než se na první pohled zdá (taoistická moudrost).
Položme si především otázku, zda
existuje objektivní důvod pro pořádání protivládních demonstrací, spočívající
ve viditelném úpadku země a viditelné nezpůsobilosti vlády mu zabránit. Není
pochyb o tom, že prožíváme šťastné období vzestupu země ve všech ohledech mimo obecné
morálky. Samozřejmě to není výlučná zásluha vlády, ale její podíl jí nesmíme
upřít. S vědomím, že dobrá vláda neexistuje, musíme ale připustit, že Babišova vláda
v nejhorším případě nevládne hůře než kterákoli předcházející, takže její
nahrazení slepencem z ministran, vedených politickými pidižvíky, by bylo
kontraproduktivní. K žádnému zlepšení by nedošlo. Andreje Babiše máme díky
televizním obrazovkám denně na očích a víme, že se jedná o člověka nesmírně
výkonného a pracovitého, který snad ani nespí (nevím, kde bere čas a energii na
řízení Agrofertu, z něhož jej obviňují různí lehkoživkové). Dělá prý
v zahraničí ostudu republice, ale na způsobu, jakým se k němu chovají
světoví státníci, to není patrné: zřejmě jej přijímají jako plnohodnotného
partnera k jednání. Ať se rozhlížím po hnutí ANO a po ostatních stranách
jakkoli, nevidím nikoho, kdo by v případě jmenování předsedou vlády byl
způsobilý podávat srovnatelný výkon.
Suma sumarum: objektivní důvod ke svržení vlády Andreje Babiše
nevidím. Demonstranty asi pálí dobré
bydlo a objektivně usilují o nahrazení jeho vlády partou jeho neúspěšných
konkurentů. Neuvědomují si to díky svádění výmluvného mládence Mikuláše Mináře.
Hlavními požadavky mimo resignace
Andreje Babiše a Marie Benešové, jimiž Mikuláš Minář svádí masy, jsou
nezávislost justice a státního zastupitelství. „Krysař“ ale neříká nic o tom,
v čem vidí jejich závislost, popřípadě jakými nástroji by se jejich
nezávislost dala prolomit. Neuvádí, jaká opatření k prohloubení nezávislosti
by byla nutná. Asi by upadl do rozpaků, kdyby toto vše měl srozumitelně
vysvětlit. Na základě dlouholetého sledování činnosti soudů a státního
zastupitelství si troufám tvrdit, že jejich nezávislost přerostla do beztrestnosti
a neodpovědnosti některých jedinců a pokusy o ovlivnění jejich rozhodování
mimoprávními nástroji jsou spojeny s neúnosným rizikem postihu ať
existenčního nebo trestně právního. Zejména další prohloubení nezávislosti
státního zastupitelství do úrovně, požadované Pavlem Zemanem, která nemá v Evropě obdoby, by patrně
vedlo ke zvýšení počtu nespravedlivě stíhaných osob. Mikuláš Minář by měl
upřesnit své představy stran nezávislosti justice a státního zastupitelství.
Dívám se na problematiku z jiného pohledu, a z toho důvodu předpokládám,
že pokud by se „Krysař“ pustil do věcných podrobností, bublina jeho skvělosti by
splaskla.
Významným požadavkem je jistota
neodvolatelnosti pro nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Mikuláš Minář
by měl vysvětlit, proč v něm vidí záruku nezávislosti státního
zastupitelství obecně a ve vztahu ke kauze Čapí hnízdo zvlášť. Zřejmě neví nebo
nechce vědět, že Pavel Zeman dávno přestal usilovat o reformu státního
zastupitelství, s kterou do funkce nastoupil, že posílil postavení
komunistických prokurátorů ve svém úřadě, dříve degradovaných Renatou Veseckou,
že jeho úřad v řadě případů zaštítil státní zástupce, kteří zneužili svého
postavení ke škodě stran řízení, že bránil stíhání některých podezřelých
případů zneužití moci, atd.atd. V této souvislosti si dovoluji vyslovit
domněnku, že původní záměr na zavedení pevného funkčního období vedoucích
státních zástupců neměl upevnit nezávislost státních zástupců, ale měl umožnit
vypuzení z funkcí „starých ještěrů“ (terminus technicus Marie Benešové),
kteří seděli ve svých křeslech možná od vzniku státního zastupitelství, ale již
do svého úřadu nevnášeli novou energii a nové odborné přístupy. Každý vedoucí
pracovník se časem opotřebuje a potřebuje pro svůj další vývoj impulz přesunem
na jiné pracoviště. Pokud bych směl radit Mikuláši Minářovi, doporučil bych mu,
aby se zamyslel nad tím, zda „opotřebovanost“ jím chráněného Pavla Zemana
nedosáhla stupně neúnosnosti.
Novou látku k popouzení davů mu
poskytli bruselští úředníci zasláním našim úřadům konceptů auditorských zpráv
k vyjádření. Okolnost, že se dostaly na
veřejnost, ač jí nebyly určeny a iniciativní roli v jejich šíření sehrály
Bakalovy Hospodářské noviny, by měla nabádat k opatrnosti. V každém případě
se jedná pouze o koncepty, zaslané českým orgánům k vyjádření. V této
fázi je jejich právní hodnota nulová a jako zdroj informací jsou bezcenné. Používat
je k rozeštvávání mas je neodpovědné. Samozřejmě, jejich definitivnímu
obsahu bude třeba věnovat patřičnou pozornost.
Rozumím spíše odporu, který „Krysař“
vyvolává proti Andreji Babišovi kvůli jeho postavení obviněného, možná brzy
obžalovaného. Slabinou jeho argumentace je skutečnost, že neví, z čeho přesně
je Andrej Babiš obviněn a jak se pan obviněný zachová v případě, že státní
zástupce podá obžalobu. Příklad Aleny Vitáskové je důkazem, že souběh vysoké
funkce a soudního řízení v nespravedlivě vedeném procesu lze
s rizikem poškození zdraví přestát. Mezi náročností práce předsedy ERÚ a
předsedy vlády je dosti velký rozdíl. Je ovšem osobní věcí Andreje Babiše, jak
danou situaci vyhodnotí a jak se následně zachová.
Rozumím námitce, že trestně stíhaný
nebo dokonce obžalovaný politik je absurdita. Platilo by to ovšem bez výhrady v plnohodnotném
právním státě, jehož orgány činné v trestním řízení nekriminalizují
nevinné lidi. Platilo by to ovšem také ve státě, jehož politická kultura
nedovoluje zneužívání nástrojů trestního práva k „napravování“ výsledků volebních
výsledků. Z těchto důvodů jsem chápal Aleuu Vitáskovou, když po podání
obžaloby nesložila funkci předsedkyně ERÚ. Ze stejných důvodů chápu Andreje
Babiše, že si nechce nechat ukrást politický úspěch pidižvíky, kteří mu
v čestném politickém souboji nedokáží čelit. V daných situacích je na
místě trvat na tom, že v právním státě platí presumpce neviny jako úhelný
kámen trestního práva. Soudím ovšem, že vzhledem k váze politické
osobnosti Andreje Babiše by bylo projednání obžaloby nezávislým soudem před
očima celého národa nanejvýš užitečné.
Choulostivější je „Krysařova“ námitka spojení Andreje Babiše s StB.
Zde se projevuje i porušení souvislostí historické paměti národa. V době,
kdy Andrej Babiš působil v zahraničí jako pracovník zahraničního obchodu,
musel každý občan, který vycestoval do kapitalistické ciziny, po návratu vyplnit
a odevzdat zaměstnavateli dotazník o tom, s kým tam jednal, o čem
s kým mluvil, jaké dostal dary. Dotazníky samozřejmě vyhodnocovala StB.
Zahraniční rozvědka určitě Andreje Babiše nespustila z očí a nějakým způsobem
jej vtáhla do svých sítí. Zda si to uvědomoval či nikoli, je nepodstatné.
Je mi jasné , že věkově podměreční
demagogové se bijí v prsa a tvrdí, že oni by se na Babišově místě s příslušníky StB
nebavili ani o počasí. Snadno se jim to říká, když zkoušce pravdy nemohou být
vystavení.
Pokud Mikuláš Minář předpokládá, že Andrej
Babiš byl vědomým a dobrovolným spolupracovníkem StB, křižuje jej na podkladě
dokumentace, vyrobené zločineckou organizací StB. O její věrohodnosti si můžeme
myslet cokoli. Připomínám příklad jiného
údajného spolupracovníka StB Jana Kavana, jehož svazek StB pod názvem Kato
zveřejnili pánové John Bok, disident a předseda spolku Šalamoun, a Přemysl
Vachalovský, kdysi ředitel Supervize ministra vnitra. Jan Kavan byl po pádu
totality postupně poslancem, senátorem, ministrem zahraničí a místopředsedou
vlády a dokonce se stal předsedou Valného shromáždění OSN. Stigma spolupracovníka
StB mu v tom všem nepřekáželo. Český lustrační zákon je v zahraničí
kritizován jako porušení mezinárodně právně zakotveného zákazu trestání na
principu kolektivní viny. Ví Mikuláš Minář o nějakém konkrétním poškození státu
nebo některého občana jako výsledku údajné spolupráce Andreje Babiše s StB
? To je totiž otázka, která je důležitější než tvrzení o podpisu vázacího aktu,
který může být pravý nebo stejně tak dobře podvržený jako doklad, opravňující
čerpání finančních prostředků na náklady, spojené se schůzkami s „agentem“, ve
skutečnosti použitých k osobní potřebě důstojníků StB.
Shrnu-li všechny výše uvedené úvahy,
docházím k závěru, že Mikuláš Minář je sice velmi obratný a výmluvný
demagog, ale přesto nakonec pouze jalový mluvka. A Česká televize jeho
vpuštěním na obrazovku daným způsobem ztratila pel nevinnosti politicky
neutrálního media a zařadila se do šiku bojovníků za svržení Andreje Babiše
mimoparlamentními a popř. mimoprávními prostředky. Lituji občany, kteří jdou za
zvukem Krysařovy píšťaly v mylném domnění, že prospívají blahu národa.
Dřív nebo později se muselo provalit, že čété je zločinecká organizace podněcující nenávist a lynčování všeho druhu. JEDINÉ ŘEŠENÍ BUDE TEN JEJICH GÉBELSOVSKÝ PAJZL ZAVŘÍT I S JEJICH SA A SSMANY.
OdpovědětVymazatBABIŠŮV KONFIDENT ZDENĚK
OdpovědětVymazatTradice je tradice a tak tradičně pan Jemelík opět líče řitní otvor páně Babišově, aby pozurážel kolem sebe slušné lidi. Tentokrát se dostal do hledáčku mladý student pan Mikuláš Minář, kterého řiťolezec Zdeněk nazval demagogem. Z psychologického hlediska je však demagog právě pan Jemelík. U pana Zdeňka je to bohužel diagnóza. Připomenu tedy co je to vlastně demagog. Podle amerického novináře Louise Menckena, který žil na přelomu devatenáctého a dvacátého století, je demagog člověk, který hlásí věci, o nichž ví, že nejsou pravda, a to lidem, o nichž ví, že jsou hlupáci.
Mohu si tedy položit otázku, kdo že je tu vlastně hlupák. Hlupák je člověk, co obdivuje a vzhlíží k agentovi StB a má tedy velice blízko ke schvalování zločinů této zločinecké organizace, která pronásledovala, zavírala a mučila nepohodlné lidi, dokonce lidi z vlastních řad, aby je pak řádně připravila na smrt, jako třeba prvního tajemníka ÚV KSČ Rudolfa Slánského, Eugena Löbla, Otto Šlinga, Karla Švába, Artura Londona, Vlado Clementise, Otto Fischla, Ludvíka Frejku, Bedřicha Gemindera, Rudolfa Margoliuse, Bedřicha Reicina, André Simona, a tak dále, z nich většina dostala trest smrti a ostatní doživotí. Obhajovat tedy zrůdnost StB, může jenom zrůda.
Pan Jemelík "omlouvá" pana "Bureše", že jako pracovník zahraničního obchodu musel podávat zaměstnavateli hlášení. No diagnoza demagog Zdeněk, sedí jako prdel na hrnci. Jenže pan Babiš, alias Bureš jak píše pan Jemelík podával hlášení StB, tedy svému zaměstnavateli??? Ano, pan všeho schopný miliardář "Bureš" byl placeným agentem státní bezpečnosti, nikoliv přistižený pitomec, který ukradl dva pytle cementu při stavbě Orlické přehrady a zato ho StB přiměla ke spolupráci. Pan Babiš ochotně a za peníze udával(pardon, podle pana demagoga Zdeňka podával hlášení) na svoje spolupracovníky a obchodní partnery.
To je ten důvod pane zvrácený ubohý Zdeňku, proč chodí lidé na náměstí a volají po demisi. Pokud je někdo v tomto státě zmanipulovaný, tak jsou to kobliháři, kteří za nezdravou koblihu, kterou jim dal osobně v metru pan agent státní bezpečnosti, zradí svoji vlast, zradí slušné lidi a připojí se k mase koblihářů, kterým jásá pan Jemelík. Každý, kdo má jiný názor, než je zvrácené myšlení páně Jemelíkovo, je demagog, lehkoživka, protože podle myšlení "logiky" a nelogiky pana Jemelíka, pak musí být pan Babiš těžkoživka. No jo, těžko se žije těžkoživkovi, když se najde mladý a schopný student Mikuláš Minář, kterému asi nechutnají nezdravé, přemaštěné a přeslazené koblihy.
Pan Jemelík asi bude mít srdeční kolaps, až se na Letenské pláni, dne 23. června sejde na čtvrt milionů odpůrců koblihů, odpůrců Kosteleckých uzenin a toustového chleba Penam.