Během
hlavního líčení v trestní věci proti obž. Shahramu Zadehovi (dále jen SAZ)
& spol. u Městského soudu v Brně před senátem předsedy Michala
Kabelíka dne 30. ledna 2019 dokončila obhájkyně Alena Kojzarová svou závěrečnou
řeč zdůrazněním neúnosnosti dalšího držení jejího klienta ve vazbě a návrhem na
jeho zproštění obžaloby. Požádala soud o statečnost, která by mu umožnila
správně vyhodnotit důkazní situaci a konečně rozhodnout o propuštění pana
obžalovaného z vazby. Připomněla soudu, že rozhoduje o lidských osudech. Na
ni pak navázal svým vystoupením David Zahumenský, další z obhájců pana
obžalovaného, který ale řeč dokončil až následující den. Zaměřil se zejména na
ústavněprávní prohřešky postupu orgánů činných v trestním řízení.
Obhájce
zahájil dotazem, zda se soud bude zabývat návrhem na propuštění z vazby, k němuž zaslal soudu
dodatek. Předseda senátu jej ale upozornil, že na pořadu jsou závěrečné řeči.
David
Zahumenský pak přešel ke kritice rozhodování o námitkách obž. SAZ
z prosince r.2016 a dalších kvůli podjatosti proti intervenujícím státním
zástupcům a několika policistům. Policejní orgán rozhodl, že policisté nejsou
vyloučeni. Stejně rozhodlo Vrchní státní zastupitelství. Nadřízené orgány tato
rozhodnutí potvrdily. Proti zamítnutí námitky podjatosti podal pan obžalovaný
ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl. V odůvodnění ale uvedl, že stěžovatel nevyužil všech opravných
prostředků, takže Ústavní soud nemůže rozhodovat. Odmítl vyslovenou pobídku,
aby udělal výjimku. Podle usnesení se s námitkami
stěžovatele především musí vypořádat obecné soudy. Upozornil, že podjatost je
dovolacím důvodem. Obhájce poděkoval žalobci, že zmínil rozhodnutí Nejvyššího
soudu z r.2003, které je přiléhavé pro tento problém. Upozornil na
judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, která rozšiřuje platnost
ustanovení článku 6 Úmluvy i na přípravné řízení. Posuzování spravedlivosti řízení musí být komplexní
včetně vyhodnocení zachování práv obhajoby a kvality důkazů. Vznikly-li
pochybnosti o nestrannosti příslušníků orgánů činných v trestním řízení,
je povinností nadřízených orgánů je rozptýlit, a to nejlépe vyloučením
podezřelých osob. V tomto případě navíc je pan obžalovaný stíhán vazebně a
ve vazebním řízení se soud podjatostí nechtěl zabývat.
Důvodem
pro vyloučení státních zástupců měl být obsah notářských zápisů, jež si pan
obžalovaný opatřil, které obsahovaly vyjádření svědků-provokatérů, poškozující
státní zástupce a policisty. Obhájce citoval ze zápisu Martina Valentoviče,
v němž se m.j. uvádí, že státní zástupce Aleš Sosík nechal vymazat všechny
záznamy o vyšetřování proti Petru Pfeiferovi a že „vše se hodí na Zadeha“.
Postižení se dostali do postavení poškozeného, ale to je neslučitelné
s nestranností. Ze tří zmiňovaných státních zástupců padlo rozhodnutí jen
o jednom, návrh na vyloučení dvou dalších zůstal dodnes bez odpovědi.
Výstupy
z řízení o podjatosti mohou být různé od vyloučení jmenovaného jednotlivce
až po vyloučení všech členů senátu nebo celého státního zastupitelství. Důvodem
pro zamítnutí návrhu na vyloučení by neměla být okolnost, že navrhovatel
nejmenoval všechny osoby, proti nimž návrh směřuje, protože je možné
v takovém případě podnět posuzovat jako návrh na odnětí a přikázání věci
z důvodu vhodnosti. Každý projev zájmu orgánu na určitém výsledku řízení
může být považován za projev podjatosti.
Pokud
orgány odmítají vyloučení s tím, že napadený již není ve věci činný, není
to správné, protože vyloučení se vztahuje i na úkony, které podjatý činitel
provedl.
Pokud
příslušné orgány o podnětech na vyloučení pro podjatost nerozhodly, lze to
chápat jako porušení práva na spravedlivý proces.
V tomto
řízení skutečně došlo k vyloučení státního zástupce a některých policistů
z řízení, protože byli dotčeni vyjádřeními svědků a dostali se do
postavení poškozených v trestním řízení. Je ale skutečností, že postižení
se nevyloučili sami, ač měli, ale rozhodnout o tom musel vyšší orgán.
V případě
policistů o nevyloučení v konkrétním případě rozhodoval nepříslušný orgán
v rozporu se závazným pokynem
policejního prezidenta o plnění úkolů policie v trestním řízení.
Stížnostním orgánem v případě NCOZ je ředitel útvaru, což orgány
ignorovaly.
Pro
zamítnutí návrhu na vyloučení nestačí vyjádření napadeného, že se necítí
podjatý ve vztahu ke stěžovateli. Přednost mají objektivní okolnosti.
Pan
obžalovaný namítal podjatost osob, které vedly přípravné řízení, ač byly
v postavení poškozených. Vhledem k tomu, že kvalita přípravného
řízení ovlivňuje úroveň řízení před soudem, nelze takové chování přecházet.
Rozhodování
místně a věcně příslušným orgánem je jednou ze základních podmínek
spravedlivého procesu. Bylo porušeno právo pana obžalovaného, když nebylo vůbec
rozhodnuto o jeho návrhu na odebrání věci Vrchnímu státním zastupitelství
v Olomouci a přikázání jinému orgánu. Příslušné pro rozhodnutí bylo
Nejvyšší státní zastupitelství.
V tomto
řízení vznikla kuriozní situace, kdy rozhodují policisté, státní zástupci a
soudci, kteří jsou v postavení poškozených a svědků, a rozhodovali také o
stížnostech proti námitkám podjatosti, proti stížnosti proti sdělení obvinění
atp. Působení podjatých činitelů v přípravném řízení nelze napravit při hlavním
líčení. Pokus o nové uvalení vazby na pana obžalovaného po propuštění
z vazby má povahu šikany podjatými orgány a patrně stejnou povahu má i
uvalení vazby v prosinci r.2016.
Při
posuzování námitek podjatosti je třeba zkoumat, zda jednání orgánů není
vyjádřením skrytých úmyslů, poškozujících trestně stíhaného.
V případě
obž. SAZ došlo v tomto řízení
k zabrání mnoha dokumentů přípravy obhajoby a záznamů jeho
komunikace s obhájci, tím k prolomení mlčenlivosti obhájců. Policie
si pořizovala přepisy rozhovorů pana obžalovaného s advokáty a nezničila je, i
když si obž. SAZ a obhajoba na porušování práv stěžovali. Bylo odposloucháváno
šest obhájců po dobu šesti měsíců. Na advokáty je ale třeba pohlížet jako na
instituci, napomáhající při výkonu spravedlnosti, a proto se s nimi má
zacházet přiměřeně. Docházelo k systematického porušování práv obhajoby,
k němuž by měl soud přihlédnout. Reakcí bylo kárné řízení
s policistou. Excesem bylo zařazení do spisu obsahu paměti iPadu pana
obžalovaného a rozdání DVD s kopiemi obhájcům a státnímu zástupci včetně
soukromých záznamů. Nebyly z toho vyvozeny postihy proti viníkům. Zacházení
s námitkami podjatosti ze strany policie a státního zastupitelství se setkalo
s výhradami ze strany parlamentní vyšetřovací komise, České advokátní komory
i vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové.
V současnosti
dochází k nepřiměřené kontrole příslušníky Vězeňské služby ČR listin, jež
si předává pan obžalovaný s advokáty.
Pan
obžalovaný si stěžoval na postup Nejvyššího státního zastupitelství, které se
dvakrát pokusilo vyvodit kárnou odpovědnost advokátů za pochybení státního
zástupce prodloužením koluzní vazby. Česká advokátní komora se ale za obhájce
postavila. Vzniká ovšem nebezpečí, že advokáti nebudou chtít SAZ zastupovat,
aby se vyhnuli nepříjemnostem. Pokračují snahy o vyloučení Aleny Kojzarové
z obhajoby pana obžalovaného. Když navštívila tlumočníka Mirchiho v kanceláři
k obecnému rozhovoru, byla předvolána k policejnímu orgánu jako
svědek, i když sám tlumočník se vyjádřil, že ji nezná. Obhajoba považuje její
předvolání za účelový nátlak. Jistě je pro orgány činné v trestním řízení
nepříjemná, protože často upozorňuje na porušování práv obhajoby.
David
Zahumenský poukázal na situace u hlavního líčení, kdy pan obžalovaný musí
eskortě ukazovat dokumenty, jež si vyměňuje s obhájcem. Sama eskorta ozbrojenými strážci je
poškozením jeho práv, protože je ponižující a v náhodném pozorovali může
vzniknout dojem, že je souzen nebezpečný zločinec. Nikdo jiný ze
spoluobžalovaných není vystaven takovému zacházení. Je to nepřiměřené i
okolnosti, že se nejedná o teroristu, naopak o obžalovaného, který je již déle
než dva roky znova ve vazbě a je stíhán pro nenásilnou trestnou činnost.
Podobná opatření nejsou běžná ani u nebezpečných pachatelů násilné trestné
činnosti.
Ve
spojitosti s kritikou způsobu zacházení s panem obžalovaným obhájce
upozornil, že podmínky ve výslechových místnostech ve věznici jsou nevyhovující.
Je možné, že rozhovor s obhájcem může být slyšet na chodbu nebo ve
vedlejší místnosti.
Právo
obhajoby bylo porušeno i tím, že soud poslal svědkovi Janu Doležalovi před
zahájením hlavního líčení obžalobu, čímž mohl ovlivnit jeho výpověď. Nebyl
k tomu žádný právní důvod. Také v případě svědka Martina Valentoviče
došlo k ovlivnění výpovědi zásahem předsedy senátu, který se ho ještě před
zahájením výslechu zeptal, zda v přípravném řízení vypovídal pravdu. Tím mu
znemožnil podat spontánní výpověď. Je to v rozporu s ustanovením
trestního řádu a zásadou bezprostřednosti a ústnosti. V případě výslechu tlumočníka Mirchi jako
svědka předseda senátu usměrnil jeho výpověď tím, že stanovil podmínky pro
dokončení jeho výslechu a bez ohledu na jeho neukončení jej již nikdy
nepředvolal. Obžalovaný neměl možnost
položit mu všechny otázky, jež si přál. Ostatní obžalovaní omezováni nebyli.
Soud
přistupoval nerovně vůči panu obžalovanému a spolupracujícímu obviněnému
Ondřeji Kučerovi při vyhodnocení záznamů v paměti komunikačních
prostředků: Kučerovy přístroje nebyly vytěženy. Následkem toho jsou jeho
tvrzení neověřitelná. Postup policie v přípravném řízení byl nekorektní i
při nakládání s audiovizuálními nahrávkami, pořízenými při jednání
tlumočníka Mirchi a obž. SAZ. Není totiž jisté, zda nebyly vybrány a poskládány účelově.
Policie je obhajobě nezpřístupnila, takže jejich výběr nemohla zkontrolovat. Je
možné, že policie manipulovala s výpověďmi svědků Martina Valentoviče,
Jana Doležala i spolupracujícího obviněného Ondřeje Kučery.
Obhajoba
namítá, že důkazy, obstarané před zahájením trestního stíhání, jsou získány
nezákonně. Týká se to například výpovědi Martina Veselého ze srpna r.2016, ale
také některých zásahů při domovní prohlídce ze dne 2.prosince 2016.
Nepoužitelné jsou také důkazy a úkony, provedené osobami, které je třeba
považovat za podjaté kvůli jejich
postavení poškozených.
Obhájce
dále konstatoval, že státní zástupce Aleš Sosík se choval vůči panu
obžalovanému nepřátelsky v době, kdy se jednalo o složení kauce: věděl o připraveném pokusu o uvalení
předběžné vazby po propuštění na svobodu a mlčel.
Závažnou
okolností je podle obhájce skutečnost, že nakládání pana obžalovaného
s notářskými zápisy má povahu beztrestné přípravy křivého obvinění, a
proto nemělo být důvodem k zahájení úkonů trestního stíhání a nasazení
operativně technických prostředků. Padá tím i obvinění z organizování
zločineckého uskupení, které může vzniknout pouze tehdy, dochází-li
k páchání trestného činu.
Za
daných okolností se David Zahumenský připojil k návrhu svých kolegů na
zproštění pana obžalovaného obžaloby.
Série
závěrečných řečí obhájců obž. SAZ probíhala v klidu až do třetího dne, kdy vypukl po krátké přestávce v jednání velmi ostrý konflikt mezi obž. SAZ
a předsedou senátu Michalem Kabelíkem. Soudce vyzval Dušana Zahumenského
k pokračování v přednesu závěrečné řeči. Ale obžalovaný se dožadoval porady
s obhájcem. Předseda senátu chtěl vědět, k čemu se chce radit, proti čemuž
se obžalovaný velmi ostře ohradil. Zdůraznil své právo radit se s obhájcem
kdykoli, na což předseda senátu reagoval vyjádřením, že ho to nezajímá a
povolil mu na poradu jednu minutu, čímž pana obžalovaného dále popudil. Soudce
pak vyslechl spoustu hlasitých nepříjemných slov, bez kterých by se jistě rád
obešel. Poradu sice strpěl, ale po chvíli ji přerušil a obhájce se bez ohledu
na protesty obž.SAZ podvolil.
Podobná
situace se opakovala na začátku odpolední části jednání. Utkání protivníků bylo
podstatně delší, ale po větší část
průběhu mělo spíše povahu „kočkování“, které budilo dojem, že se jím strany tak
trochu baví. K vyostření došlo až ve chvíli, kdy soudce Michal Kabelík
projevil názor, že se obž. SAZ předvádí, čili hraje divadlo. Pan obžalovaný se
tím cítil uražen. Ale tentokrát z toho bouře nebyla.
Po
ukončení závěrečné řeči Davida Zahumenského přišel čas na vystoupení
obžalovaných. Jimi se budu zabývat vcelku až někdy příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat