ZÁVĚREČNÉ ŘEČI V KABELÍKOVĚ - 2

Hlavní líčení proti obž. Shahramu Zadehovi (dále jen SAZ) & spol. u Městského soudu v Brně před senátem předsedy Michala Kabelíka pokračovalo dne 30. ledna 2019 přednesem závěrečné řeči Aleny Kojzarové, obhájkyně SAZ.

Advokátka zahájila položením otázky, jaký zájem vede k provádění tohoto řízení. Nelze pochybovat o tom, že je na místě prověřit podezření ze spáchání trestné činnosti, avšak otázku je ale třeba posuzovat v širším kontextu. V současné době probíhá u Ústavního soudu řízení, týkající se složené kauce za propuštění pana obžalovaného z vazby. Po jejím složení byl SAZ propuštěn na svobodu, ale vzápětí došlo k pokusu o jeho nové vzetí do vazby na základě poptávky teheránské prokuratury. Je důležitá časová souvislost mezi  rozhodnutím o přijetí kauce na straně jedné a doručením anonymního dopisu do věznice, o němž ve své řeči mluvil obhájce Roman Jelínek, a zahájením vyšetřování údajného pokusu obž. SAZ o podplacení tlumočníka na straně druhé: k oběma událostem došlo před rozhodnutím  o přijetí kauce a soudce Aleš Novotný, rozhodující o přijetí kauce a propuštění na svobodu, o nich věděl. Nepřekážely mu v rozhodování o propuštění na svobodu. A složitelé kauce nebyli poučeni, že probíhají nějaká další řízení, která by mohla vést ke změně náhledu na nezbytnost vazby. Nyní ale soudce Aleš Novotný odmítá vrátit složitelům kauci, která již déle než dva roky  neplní účel a  Městský soud v Brně drží jejího beneficienta ve vazbě. Stát tak vlastně oklamal složitele. Věc podplácení tlumočníka, která v tomto řízení u Městského soudu v Brně slouží k posílení vazebních důvodů, byla vedena podivným způsobem: mezi dnem údajného spáchání a zahájením vyšetřování uplynulo několik měsíců, pak se nic nedělo a najednou téměř po třech letech se hodila k poškození SAZ v tomto řízení. Alena Kojzarová proto apelovala na soud, aby ke všem těmto podivným okolnostem přihlédl.

Navázala pak na závěrečnou řeč obhájce Romana Jelínka. Připomněla překročení lhůty koluzní vazby státním zástupcem Martinem Galátem. Komentovala jeho návrh na ponechání pana obžalovaného ve vazbě, v němž zmiňoval notářský zápis Jana Doležala, jenž měl sloužit k obvinění soudce Aleše Novotného a státního zástupce Aleše Sosíka. Obhájkyně soudí, že soudce i státní zástupce měli být v tomto řízení vyslechnuti jako poškození. Státní zástupce pokračoval v zachování režimu koluzní vazby po vypršení lhůty, čili jednal nezákonně. Mělo to neblahé důsledky pro pana obžalovaného a jeho rodinu.

Namítala dále, že policie pochybila, když do vyšetřovacího spisu zahrnula všechny DVD nosiče se záznamy telekomunikačního provozu pana obžalovaného, aniž by vyhodnotila účelnost jejich použití jako důkazů.

Vrátila se pak k otázce motivace pro vedení tohoto trestního řízení, zvlášť   jako vazebního. Došlo k pochybení  prodloužením koluzní vazby. Dále policie pod dozorem státního zastupitelství neoprávněně nakládala se záznamy o komunikaci pana obžalovaného s obhájci, což je zásahem proti právu na spravedlivý proces.  Zmínila také neoprávněné  nakládání státního zástupce Michala Galáta se zdravotní dokumentací manželky SAZ a jeho nemravné vyjadřování k jejímu rozhodnutí založit s panem obžalovaným rodinu. Veškerá šetření, která nechal provést, platil stát a přitom nemají pro objasnění této věci žádný význam.

Neustálé prodlužování vazby považuje obhájkyně za stále méně účelné. Připomněla, že věcí se bude zabývat Evropský soud pro lidská práva.

Namítla dále nesprávný postup intervenujícího státního zastupitelství při zacházení se zvukovými záznamy pana obžalovaného, mezi nimiž byly i záznamy, nepoužitelné v trestním řízení. Týká se to i jí osobně, protože státní zástupce se zmocnil její důvěrné komunikace s klientem, čímž prolomil její advokátskou mlčenlivost. Záznamy byly soudem zpřístupněny státním zástupcům i obhájcům jiných obžalovaných.

Zmínila návrh obž.SAZ na odnětí věci zdejšímu soudu a její přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 1, který předseda Městského soudu v Brně odmítl postoupit vyššímu soudu k rozhodnutí, protože soud sám se nepovažoval za nepříslušný. K předložení Nejvyššímu soudu ČR nakonec došlo, ale návrhu nebylo vyhověno. Jak se později ukázalo, Nejvyšší soud ČR nedostal k posouzení úplný spis. Obhájkyně navázala na návrh zmocněnce zúčastněné osoby Pavla Kandalce na podání nového návrhu na odnětí této věci zdejšímu soudu a její předání Obvodnímu soudu pro Prahu 1,  který podpořil i obž. SAZ. K jejich návrhu se připojila. Pro obnovení návrhu je více důvodů, mimo jiné od posledního jednání  o této věci byly zjištěny nové skutečností a ukázalo se, že v původním řízení měl Nejvyšší soud ČR k disposici neúplný, vyselektovaný spis.

Obhájkyni zaujala skutečnost, že ve spisu nejsou žádné odposlechy telefonu Petra Pfeifera, korunního svědka obžaloby z „velké daňové kauzy“, a státní zástupce Aleš Sosík sdělil na dotaz, že nebyl odposloucháván. Ale podle žádosti o právní pomoc do Rakouska je zřejmé, že odposloucháván byl. A připomíná, že podle prohlášení jednoho ze svědků měly být vymazány všechny záznamy, které se ho týkají.

Dále se Alena Kojzarová zabývala obviněním klienta z uplácení tlumočníka při seznamování se spisem v r.2015. V té době byl SAZ ve vazbě. Měl zdravotní potíže, které mu znemožnily vymezenou dobu plně využít. Spis je mimořádně obsáhlý a vedle listin obsahuje zvukové záznamy. V dané lhůtě nebylo možné, aby se pan obžalovaný skutečně seznámil s celým spisem. Pokud by trval na přeložení celého spisu, nemohl by to tlumočník stihnout a nebylo by třeba jej uplácet. Obž.SAZ tedy neměl k uplácení motiv. Tlumočník je nedůvěryhodný jako tlumočník i jako svědek. Vybrala jej policie a nebyl k disposici náhradní tlumočník. Vybíral si, co bude tlumočit. Když měl přeložit námitky pana obžalovaného, odmítl to s tím, že nebude tlumočit pohádky. SAZ proto podal proti němu podnět k vyloučení pro podjatost, ale policejní orgán rozhodl, že není podjatý. Tlumočník musí být nestranný, není oprávněn si vybírat texty a vyhodnocovat jejich pravdivost. Policie popřením jeho podjatosti porušila zákon. SAZ jej začal podezírat z podjatosti, když se dověděl, že pracuje pro íránskou ambasádu. Tlumočník zatajil před soudem, že překládal listiny, týkající se snahy íránské prokuratury o stíhání pana obžalovaného. Měl postavení osoby spolupracující s advokátem, a proto byl vázán mlčenlivostí. Porušil ji při podání vysvětlení policii. Je otázka, zda jeho výpověď je procesně použitelná a zda nebylo znehodnoceno přípravné řízení. Záznamy o průběhu seznamování se spisem nejsou úplné. Není vůbec jasné, jakým způsobem  policie vybírala audiovizuální nahrávky ze seznamování, ke kterým se pak pořizovaly přepisy a překlady, když zřejmě žádný z policistů neovládal perštinu. Je důvodné podezření, že výběr byl účelový. Obhajobě nebyly nahrávky zpřístupněny, takže nemohla např. pomocí vlastního tlumočníka ověřit, zda jsou překlady v pořádku. Je otázka, zda pořizování audiovizuálních záznamů komunikace mezi tlumočníkem a klientem bylo v souladu se zákonem. Je pravda, že státní zástupce Aleš Sosík povolil sledování tlumočníka Mirchi a obž. SAZ na dobu, která podstatně přesahovala trvání seznamování se spisem. Není jasné, proč policie vyslechla tlumočníka až po devíti měsících od jeho ukončení. Z výpovědi policisty Kutálka vyplývá, že bezprostřední podezření na uplácení nebylo, pouze byla pozorována vzrušená výměna názorů mezi tlumočníkem a SAZ. Dokazování k této věci zřejmě nebylo dostatečné: audiovizuální záznamy měly být přehrány, přepisy nemají srovnatelnou hodnotu. Dalším důkazem je sešit, užívaný při seznamování panem obžalovaným. Policie jej zabavila při prohlídce v cele pana obžalovaného, povolené zřejmě znojemským soudem, o jehož příslušnosti lze právem pochybovat. Pokud soudy resignují  na dodržování zákonů, resignují na spravedlivý proces.

Obhájkyně se znova vrátila k otázce zájmu na vedení tohoto   trestního řízení. Opět upozornila, že všechny kroky proti obž. SAZ se rozběhly dříve, než Krajský soud v Brně přijal kauci 150 mil.Kč. Znamená to, že nepovažoval výsledky prověřování podezření z uplácení tlumočníka za překážku pro přijetí kauce a propuštění pana obžalovaného na svobodu. Stíhání obž. SAZ kvůli podezření na podplácení tlumočníka bylo zahájeno s obrovským časovým odstupem až 25.ledna 2017. Tlumočník podezření na podplácení neoznámil a vysvětlil, že k podání vysvětlení se nedostavil dobrovolně, byl předvolán. Neoznámení podezření na podplácení je stíhatelné podle trestního zákoníku. V té době byly do spisu založeny záznamy telefonických rozhovorů obviněného s obhájci a byly zadrženy listiny, sloužící obhajobě.

Obhájkyně zpochybnila reálnost nabídky rekreačního pobytu v Rakousku pro tlumočníka a jeho manželku, kterou měl pan obžalovaný učinit  dle svědkova tvrzení. Nabídka nebyla konkrétní co do místa a času a tlumočník si pouze vyvodil, že vše bude zdarma, ač k tomu neměl žádný důvod. Uváděl i rozporné údaje  o peněžních nabídkách. Není žádný důkaz, který by v tomto bodě  podporoval obžalobu. Tlumočník měl zřejmě nepřátelský postoj ke klientovi, o němž se vyjádřil, že je pod jeho úrovní. Jeho výslech před soudem nebyl řádně ukončen, ale soud jej znova nepředvolal. Pan obžalovaný tím byl krácen ve svém právu vyslýchat svědka.

Shrnuto: svědek vypovídal až deset měsíců po činu, nebyl schopen věcně reprodukovat skutečnosti, měnil výpověď a dával najevo pohrdavý vztah k panu obžalovanému. SAZ neměl k podplácení motiv. Obžaloba pro podplácení tlumočníka je zcela nesmyslná.

Po celou dobu seznamování se spisem probíhalo na pokyn policie kontinuální sledování zdravotního stavu klienta a záznamy byly bez jeho souhlasu vydávány policii. Důvod této péče není znám.

Pokud se týká obžaloby z přípravy ovlivňování svědků ve prospěch SAZ a z křivého obvinění, nelze ji řešit bez souvislosti s poznatky z „velké daňové kauzy“, vedené u Krajského soudu v Brně. Důležitou okolností je působení obžalovaného Ondřeje Kučery jako obhájce dvou obžalovaných. Sporná je vypovídací hodnota notářských zápisů, kvůli jejichž nabytí je SAZ stíhán. Sporná je korektnost jednání policistů vůči vyšetřovaným osobám. Policisté Kutálek a Dvořáček byli nakonec z účasti na vyšetřování této věci odvoláni, měli se ale již před tím sami vyloučit. Svědek -provokatér Martin Valentovič je spojoval s osobou Petra Pfeifera. Trestnou činností svědků-provokatérů měl být dotčen také státní zástupce Aleš Sosík, který se proto měl vyloučit z řízení. Ale přesto konal dále řadu právních úkonů. Za vadu obhájkyně považuje, že nebyl v tomto řízení vyslýchán Petr Pfeifer, který je hlavním svědkem obžaloby ve „velké daňové kauze“, ač je sám podezřelý ze závažné trestné činnosti. Svědčí proti němu žádost Vrchního státního zastupitelství v Olomouci o právní pomoc do Rakouska, v které je označen jako hlavní osoba v podvodných obchodech s pohonnými hmotami. Ve věci vznikla škoda ve výši 2 miliard Kč. Je otázka, zda může být trestným činem diskreditace osoby, proti které se uplatňují argumenty shodné s odůvodněním žádosti o právní pomoc do Rakouska. Doklady o vyšetřování proti němu zmizely.

Obhájkyně se také zabývala postavou Martina Valentoviče, který působí jako svědek v obou kauzách obž. SAZ. Svědek se sám doznává ke své trestné činnosti a je podezřelý ze zapojení do skutečného nebo fingovaného únosu Petra Pfeifera. Manipuloval s milionovými částkami.  Nebylo mu ale nikdy sděleno obvinění. Upozornila také na zvláštní chování svědka-provokatéra Jana Doležala, jenž nebyl navržen jako svědek ve „velké daňové kauze“, který se z nevysvětlených důvodů obrátil se svými poznatky právě na policisty, vyšetřující tuto kauzu. Další zajímavou figurou je spolupracující obviněný Ondřej Kučera, který se podílel na obhajobě obž. Daniela Rudzana a Martina Veselého.

Kontakt svědka Jana Doležala s policií je velmi zvláštní. Zajímavé je i jeho sledování. Dodnes není známo, jakým způsobem pořídil Jan Doležal nahrávku jednání s policistou Janem Šebkem. Tvrdil, že jej nahrával vlastním zařízením, ale ve spisu je pouze jiný záznam.

Pozastavila se nad rozdíly v zacházení s mobilními telefony obž.SAZ a spolupracujícího obviněného Ondřeje Kučery. Obsah mobilního telefonu obž. SAZ byl prozkoumán, zatímco spolupracující obv. Ondřej Kučera nebyl ani vyzván, aby jej dobrovolně vydal.  U něj ji zaujala také změna výpovědi o pravdivosti notářského zápisu Martina Valentoviče. Původně uváděl, že svědek nikdy neřekl, že by byl nepravdivý, ale když mu státní zástupce Robert Henzel naznačil, že by mohl přijít o postavení spolupracujícího obviněného, najednou věděl, že je z 85% nepravdivý. Obhájkyně věnovala pozornost způsobu,  jakým na začátku děje navázal styk s obž. SAZ: nabídl mu z vlastní iniciativy koupi svědectví obv. Martina Veselého, které původně nabízel obž. Danielu Rudzanovi. Upozornila, že advokátní mlčenlivost neplatí v souvislosti s pácháním trestné činnosti a spolupracující obviněný je povinen poskytovat plnou a pravdivou výpověď. Ve skutečnosti obv. Ondřej Kučera neodpověděl na řadu otázek obhajoby. Jeho výpověď nebyla dokončena, telefon nebyl prozkoumán, byly mu vráceny zadržené věci. Jeho činnost směřovala proti obž. SAZ. Valentovičův zápis chtěl „dražit“. Domlouvali se se svědkěm-provokatérem, že musí předejít možnosti, že by přišli o peníze, pokud by se klient spojil s Petrem Pfeiferem. A chlubil se, že disponuje informacemi, kterými by mohl obž. SAZ vydírat. To není jednání člověka, který se cítí být podřízený. Jinak je obhájkyně přesvědčena, že měly být přehrány všechny zvukové záznamy, nikoli jen ty, které vybral státní zástupce. Obhajoba nemůže prokázat některá tvrzení, pokud jí soud v tom brání neprovedením důkazů.

Obhájkyně znova vyzdvihla otázku motivu nakupování notářských zápisů panem obž. SAZ. Měl je k disposici v době, kdy několik dní vypovídal u soudu a nezmínil se o nich. Pokud se týká obsahu notářských zápisů, jejich pravdivost nikdo neprověřil. Texty prohlášení vytvořili svědci.

Na závěr se vrátila k pochybnosti o zájmu na vedení tohoto řízení. Má to vztah ke složení kauce, po kterém hned následoval neúspěšný pokus o uvalení vazby. Účelem odsouzení klienta v tomto řízení je zřejmě snaha nechat propadnout kauci. Složitelé kauce byli oklamáni, protože je nikdo neinformoval o dalších probíhajících řízeních proti SAZ. Je možné, že by kauci nesložili´, pokud by znali rizika, o nichž nebyli poučeni.

Zde Alena Kojzarová skončila a předala slovo dalšímu z obhájců, Davidu Záhumenskému. O něm příště.