Déle
než deset let se zabývám sledováním výstřelků libereckého soudce Richarda Skýby
(více v článku na mém bloggu z 1.dubna 2017). Je to dlouhá
doba. Během ní nepřišla spolku Šalamoun žádná stížnost na jiného soudce
Okresního soudu v Liberci. K zájmu o trestní řízení proti bývalému
policejnímu řediteli Miroslavu Dvořákovi mě přilákal videozáznam ze soudní síně
ze dne 19. října 2010, který díky TV Nova obletěl celou republiku. Dokumentoval
nezvládnutí emocí panem soudcem v situaci, kdy pan obžalovaný trval na
svém právu vyjádřit se úplně k obviněním a nejevil snahu podrobit se
omezování z jeho strany. Hysterický výstup
vynesl Richardu Skýbovi výtku od místopředsedkyně soudu. Její závažnost
nezlehčuje ani skutečnost, že
místopředsedkyni soudu pak potrestala předsedkyně Nejvyššího soudu ČR Iva
Brožová, protože si neoprávněně přisvojila kárnou pravomoc, jež podle zákona přísluší
pouze předsedovi soudu.
V trestním
řízení nastal zdánlivý klid až po rozsudku krajského soudu z 11.srpna
2015, jímž byl panu obžalovanému pravomocně uložen podmíněný trest. Čas plynul,
zkušební lhůta podmíněného trestu již vypršela. Přesto proces znova ožil. Vše
začalo zlovolností nebo nedbalostí soudce Richarda Skýby, který nesplnil
povinnost bez průtahů uvědomit Miroslava Dvořáka o tom, že byl v době
přípravného řízení odposloucháván. Zprávu mu podal se zpožděním deseti měsíců,
a to až po upozornění Nejvyšším soudem ČR. Pan odsouzený mohl teprve potom
požádat Nejvyšší soud ČR o přezkoumání zákonnosti nařízení odposlechů.
Nejvyšší
soud ČR usnesením z 15.listopadu 2016 vyslovil nezákonnost nařízení
odposlechů, čímž vložil panu obžalovanému do rukou nástroj k vyžádání
obnovy procesu, který uplatnil koncem ledna r.2017. Žádost o povolení obnovy
procesu doprovodil 7.února 2017 výzvou Okresnímu soudu v Liberci k vyloučení
soudce Richarda Skýby z jeho procesu a podnětem k podání kárné
žaloby, zaslaným 26. března 2017 kárnému žalobci Luboši Dörflovi, předsedovi
Krajského soudu v Ústí n. L.
Soudce,
který čelí výzvě k vyloučení z řízení, musí rozhodnout usnesením,
proti němuž je přípustná stížnost. O té pak rozhodne nadřízený soud. Richard
Skýba se o návrhu na vyloučení dověděl nejpozději 1. března 2017, ale místo rozhodnutí usnesením
zatím reaguje posupným mlčením. Kárný žalobce Luboš Dörfl potvrdil přijetí
kárného návrhu 29.března 2017, ale dosud o něm nerozhodl. Na základě jiných
zkušeností s ním se domnívám, že se spoléhá, že během subjektivní
šestiměsíční procesní lhůty se vzrušení uklidní a na nepřístojnosti Richarda
Skýby se zapomene.
Poměry
dále zkomplikoval Nejvyšší soud ČR, který rozsudkem z 15.března 2017
vyhověl dovolání Miroslava Dvořáka, zrušil poslední rozsudky prvního i druhého
stupně a přikázal Okresnímu soudu v Liberci, aby o věci pana obžalovaného
jednal a rozhodl znova.
Žádost
o povolení obnovy tím ztratila opodstatnění. Okresní soud ji mohl z toho
důvodu odmítnout v neveřejném zasedání a následně nařídit hlavní líčení
v obnoveném meritorním řízení. Soudce Richard Skýba ale přesto nařídil
veřejné zasedání k projednání žádosti o povolení obnovy procesu na den 15.
června 2017. Okresní soud v Liberci se zatím nevyjádřil, jak se vypořádá
s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR z 15.března 2017. Hlavní líčení dosud
nařízeno nebylo.
Celkově
lze vyložit procesní postup pana soudce jako pohrdání obžalovaným (nereagoval
na podnět k vyloučení) i Nejvyšším soudem ČR (chce rozhodovat o něčem, o
čem již rozhodl Nejvyšší soud ČR).
Nehodlám
předjímat výsledek nového meritorního jednání ve věci obž. Miroslava Dvořáka.
Dovolím si ale vyslovit názor, že i darebák by měl mít nárok na slušné
zacházení a spravedlivý proces, natož bývalý policista, který navzdory
podmíněnému odsouzení mezi darebáky nepatří. K naplnění podmínky
spravedlnosti procesu jistě patří i objektivní přístup nadřízených orgánů
k jeho podnětům, jimiž se brání proti soudcovské svévoli, ať skutečné či
jen zdánlivé. Neospravedlnitelné opoždění zprávy o provádění odposlechů je objektivně prokazatelné, měřitelné a je
nepříznivým zásahem do práv pana obžalovaného. Rozhodování o obvinění z kárného
provinění tohoto druhu nevyžaduje dlouhé a složité prověřování. Mlčení kárného
žalobce je naopak pro chybujícího soudce signálem, že chuť k jeho
potrestání je nepatrná, pokud vůbec jaká, takže může nadále šlapat po právech
obžalovaného zcela libovolně.
Lze
s úspěchem pochybovat o tom, že se obžalovanému dostane spravedlivého
soudu od senátu, mezi jehož předsedou a obžalovaným od počátku procesu panuje
viditelné emocionální napětí a moc je v rukou soudu, jehož předseda byl
v souvislosti s tímto řízením kázeňsky potrestán a v současné
době čelí dalšímu kárnému podnětu, jehož předseda poškodil pana obžalovaného opožděním předání
zprávy o odposlouchávání, jehož předseda
se staví s arogantní nevšímavostí k návrhu na vyloučení pro podjatost
a ignoruje příkaz Nejvyššího soudu ČR o obnovení procesu pana obžalovaného.
Pokud se soudce Richard Skýba staví k věci Miroslava Dvořáka výše popsaným
způsobem, prokazuje tím železnou vůli nenechat si utéci cennou kořist. Soudím
ovšem, že i pro něho osobně by bylo prospěšné, kdyby odmítl tuto při vést dále,
protože by byl ušetřen nedůvěry, s kterou bude veřejnost při hlavním
líčení sledovat jeho počínání podezřelého z podjatosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat