Dne
3.května 2017 Krajský soud v Brně zamítl odvolání státní zástupkyně Okresního
státního zastupitelství ve Znojmě
Jarmily Goldové proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě, kterým byli zproštěni
obž. Tomáš Čepura a Jaroslav Schindler její obžaloby z r.2004 kvůli
přepadení dvou poštovních doručovatelek. Jarmila Goldová v té věci
působila jako dozorová státní zástupkyně. Pod jejím dozorem policisté
„přemluvili“ Tomáše Čepuru, aby se doznal k jednomu přepadení a aby
z druhého křivě obvinil nějakého kamaráda. Oba obviněné poslala do vazby.
Na základě její obžaloby je pak v r. 2005 odsoudil senát Jaromíra Kapinuse.
Odsouzení tehdy neúspěšně vyčerpali řádné i mimořádné opravné prostředky.
O
šest let později se dostavil na policejní služebnu Antonín Škrdla a oznámil, že
ve skutečnosti obě doručovatelky přepadl on a udal i své pomocníky. Přidal
jedno přepadení navíc, které se odehrálo v jiném okrese a policii se do té doby nepodařilo je objasnit. V případném
uvěznění viděl nástroj k přerušení svého bezvýchodného způsobu života
gamblera a bezdomovce. Okresní soud ve Znojmě odsoudil i tuto skupinu rozsudkem
senátu Pavla Rujbra. Předseda senátu věděl, že za stejný skutek byli odsouzeni
jiní lidé, což odporuje logice, ale vypořádal se s tím svérázným právním
zmetkem: aniž by provedl jakékoli
dokazování k možné účasti pánů
Čepury a Schindlera, uvedl ve výrokové větě rozsudku, že se na trestném
jednání Antonína Škrdly & spol. podíleli blíže neurčeným způsobem. Trest
jim neuložil. Vlastně se dopustil křivého nařčení, proti němuž se jeho oběti
nemohou bránit, nejsouce stranou řízení. Soud, ctící právo a spravedlnost, by
tehdy napadl rozsudek senátu Jaromíra Kapinuse podnětem ke stížnosti pro
porušení zákona.
Jaroslav
Schindler za této situace požádal soud o povolení obnovy procesu. Senát soudce
Jaromíra Kapinuse na návrh žalobkyně žádosti nevyhověl. Stalo se v r.2012.
Stížnost obviněného pak zamítl Krajský
soud v Brně senátem Aleše Flídra, dnes místopředsedy soudu.
Cesta
k nápravě začala podnětem spolku Šalamoun ke stížnosti pro porušení
zákona, ke které se dodatečně připojil
Jaroslav Schindler. Na jeho základě podala ministryně spravedlnosti Marie
Benešová stížnost pro porušení zákona
proti nepovolení obnovy procesu. Nejvyšší soud jí vyhověl rozsudkem
z 19.listopadu 2013. V souladu se zdravým selským rozumem upozornil, že
není možné, aby za popsané skutky byly odsouzeny obě skupiny obžalovaných, když
přepadení se vždy zúčastnil jen jeden pachatel, dále konstatoval porušení
zákona v neprospěch odsouzeného a přikázal opakování řízení o povolení
obnovy.
Soudce
Jaromír Kapinus zahájil řízení o povolení obnovy procesu po neospravedlnitelném
otálení. Do věci také zasáhl jako deus ex machina mnohonásobný recidivista
Karel Peer, tehdy „zákazník“ soudce Kapinuse, kterému poslal dva dopisy se
sdělením, že doznání Antonína Škrdly bylo výsledkem komplotu. Podle jeho
tvrzení jej vymyslel Jaroslav Schindler,
jenž měl Škrdlovi nabídnout podíl na odškodnění, které jistě dostane po
zprošťujícím rozsudku. Okresní státní zastupitelství si kvůli tomu vyžádalo
obnovu také Škrdlova procesu.
V obou řízeních proběhlo velmi důkladné dokazování. Výsledkem bylo
potvrzení viny Antonína Škrdly & spol. s následným zamítnutím žádosti
o povolení obnovy jeho procesu. Naopak senát Jaromíra Kapinuse obnovu procesu
povolil. Nespokojená exprokurátorka Jarmila Goldová opět projevila nelibost:
usnesení o povolení obnovy procesu napadla stížností. Čelila pak neúspěšnému
pokusu o vyvolání kárného řízení. Krajské státní zastupitelství ale její
nesmyslnou stížnost přezkoumalo a vzalo ji zpět. Přesto vyvolala v řízení
další citelné průtahy.
V novém
hlavním líčení pak znova proběhlo úplné dokazování a soud oba obžalované
zprostil viny, i když sveřepá žalobkyně
se dožadovala, aby byli znova uznáni vinnými. Proti zprošťujícímu rozsudku
podala odvolání. Její nepřístojnost tentokrát přezkoumaly tři stupně
nadřízených státních zastupitelství včetně nejvyššího a všechny uznaly její
postup za správný.
Usnesení
Krajského soudu v Brně z 3. května 2017 ale jednoznačně prokázalo
nesmyslnost odvolání. Přeneseně usvědčilo z jalovosti myšlení všechny státní
zástupce, kteří se vyjadřovali k námitkám proti odvolání ještě před jeho
projednáním osudem. Zpětvzetím nesmyslného dovolání by ušetřili státu a stranám
řízení nemalý peníz.
Žalobkyně
se ve skutečnosti domáhala vrácení případu do stavu před rozsudkem Nejvyššího
soudu, což vzhledem k provedenému dokazování nebylo možné. Nepřímo se dožadovala
nového odsouzení za jiné jednání, odlišné od původního popisu skutku. To by
předpokládalo porušení žalobního principu, čili protiprávní postup. Ale ani to
by nebylo možné, protože v řízeních, předcházejících jejímu zoufalému jednání
nebyly nalezeny žádné nové důkazy, které by pány Čepuru a Schindlera
usvědčovaly z čehokoli nového. Vytýkala soudu, že se řádně nevypořádal s důkazy
z původního řízení. Konkrétně ale vytýkala pouze zanedbání důkazu pachovou stopou, s kterým
se naopak soudce Jaromír Kapinus vypořádal velmi dobře odkazem na právní názor
Ústavního soudu.
Bilance
působení státní zástupkyně Jarmily Goldové je pro ni velmi nepříznivá.
Vykonávala nedbale dozor v přípravném řízení a podala pak obžalobu,
postavenou na křivých výpovědích Tomáše Ćepury. To možná nevěděla, ale to je
její chyba. Když senát Pavla Rujbra zpochybnil rozsudek senátu Jaromíra
Kapinuse a Jaroslav Schindler žádal o
povolení obnovy procesu, zasadila se o zamítnutí jeho žádosti. Rozsudek
Nejvyššího soudu ČR její názory neovlivnil. Stížností proti povolení obnovy
procesu vyvolala průtahy v řízení. Odvoláním proti zprošťujícímu rozsudku
prodloužila svým obětem čekání na spravedlnost. Svým chováním vyjádřila názor,
který je ostatně mezi státními zástupci hojně
rozšířen, totiž že vinen je každý, o kom si to myslí žalobce, mínění
soudů na tom nemůže nic změnit, důkazů netřeba. Mimo to způsobila značnou finanční
újmu státu a stranám řízení, které se kvůli její libovůli musely odvoláním
zabývat. Lépe by udělala, kdyby se pánům Čepurovi a Schindlerovi omluvila.
Podle
mého laického názoru zpochybnila profesionalitu a nestrannost státního
zastupitelství, čímž naplnila skutkovou podstatu kárného provinění státního
zástupce. Poškodila pány Čepuru a Schindlera, jimž prodloužila čekání na spravedlnost a zvýšila náklady
obhajoby. Kární žalobci Ivo Ištvan a
Pavel Zeman ale můj názor nesdílejí. Jsou
naopak přesvědčeni, že Jarmila Goldová měla na ničemné jednání právo.
Právě
ukončený proces, o kterém jsem psal v řadě článků jako o „znojemském
justičním skandálu“, je vzorovou ukázkou nemravného a protiprávního jednání
státního zastupitelství, soudů a
ministerstva spravedlnosti, s kterým se můžeme setkat i v jiných
kauzách. Nepovolení obnovy řízení v r.2012 nelze bagatelizovat jako pouhé
uplatnění nesprávných právních názorů žalobkyně a předsedy senátu. Věděli, že u
stejného soudu byl za údajné skutky obžalovaných odsouzen někdo jiný. Pokud se
za těchto okolností rozhodli obnovu nepovolit, vědomě se dopustili na Tomáši
Čepurovi a Jaroslavu Schindlerovi křivdy. Selhali i soudci Krajského soudu v Brně
v čele s Alešem Flídrem, kteří zcela jistě věděli, že rozhodnutí o
nepovolení obnovy je nezákonné.
Předseda
senátu Jaromír Kapinus v prvních týdnech po vyhlášení rozsudku Nejvyššího
soudu ČR nekonal. Konstatovala to po přezkumu spisu předsedkyně Nejvyššího
soudu ČR Iva Brožová. Když už jeho senát konečně povolil obnovu řízení, Jarmila
Goldová vyvolala průtahy nesmyslnou stížností proti jeho rozhodnutí. Po
zprošťujícím rozsudku ve věci vyvolala další průtahy odvoláním, jehož text
vyvolává dojem, že pisatelka nerozumí trestnímu právu hmotnému i procesnímu.
Pánové
Tomáš Čepura a Jaroslav Schindler se dočkali
spravedlnosti po třinácti letech. Kdyby si předseda senátu a žalobkyně počínali
podle práva, čekání mohlo být o 3-4 roky kratší.
Jako
laik soudím, že nepovolením obnovy v r.
2012 soudci i státní zástupkyně naplnili skutkovou podstatu kárného provinění,
ne-li přímo trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby. Ani jeden z oslovených
kárných žalobců ale neuznal za potřebné aspoň jim udělit důtku podle zákona o
soudech a soudcích. Poslední z nich nedbal upozornění, že nevyhověním
kárnému podnětu způsobí marné vypršení tříleté promlčecí lhůty.
Nabízela
se pak příležitost postihu za obstrukce předsedy senátu Jaromíra Kapinuse v prvních
měsících po vrácení spisu od Nejvyššího soudu ČR. Opět se mezi oslovenými kárnými
žalobci nenašel žádný, který by se cítil jeho postupem pohoršen. K jeho přístupu
k věci se se vedle výše zmíněné předsedkyně Nevyššího soudu ČR vyjádřila
pro Ministerstvo spravedlnosti předsedkyně Okresního soudu ve Znojmě Lenka
Krčálová, která jakékoli průtahy popřela. Ministerstvo spravedlnosti dalo
jejímu vyjádření přednost před názorem Ivy Brožové, přestože pro svůj vztah k věci
se vůbec vyjadřovat neměla: její manžel byl totiž přísedícím v senátu Jaromíra
Kapinuse.
Oslovení
kární žalobci, kteří se zabývali výhradami proti postupu soudců a státní zástupkyně
Jarmily Goldové v této kauze si patrně neuvědomují, že svou tolerancí
podrývají v hlavách soudců a státních zástupců smysl pro odpovědnost k občanům,
kteří jim jsou vydáni na milost a nemilost. Je nebezpečí, že soudci a státní
zástupci, jimž se dostalo ochrany ze strany kárných žalobců, se budou chovat
stejně nehorázně i v budoucích kauzách, jimiž se budou zabývat. Příklad
tolerantního přístupu k nepravostem v jedné kauze ovšem podporuje
bujení jistoty beztrestnosti ve sborech soudců a státních zástupců v celé republice.
Podrývání profesní morálky se může nepřímo projevit v narůstání četnosti justičních
přehmatů a zločinů.
Zvláštní
kapitolou v tomto případě je vystoupení vícenásobného recidivisty Karla
Peera. Způsobil značné škody: pohaněl veřejně Jaroslava Schindlera, vyvolal
komplikace v řízení o povolení jeho procesu, navodil potřebu zahájení
řízení o povolení obnovy procesu Antonína Škrdly & spol. a tím vším zatížil
stát a strany řízení finančními náklady. Ty nebyly zanedbatelné, neboť vznikla
potřeba opakované eskorty tří odsouzenců z Příbrami do Znojma a zpět. U
soudu doznal, že jméno Jaroslava Schindlera našel v novinách.
Pokus
o jeho trestní stíhání ztroskotal, protože místní orgány činné v trestním řízení
a krajské dohledové orgány kolem něj
postavily neproniknutelný ochranný val. Kdo
jim pomohl proti obviněným, má přece
nárok na ochranu.
Žádné komentáře:
Okomentovat