Hlavní
líčení ve dnech 29. a 30.4. a 6. a 7.5.2019
ve „velké daňové kauze“, vedené u Krajského soudu v Brně proti obž.
Shahramu Zadehovi & spol. před senátem předsedy Aleše Novotného probíhalo
právě v době, kdy prezident republiky projevil nespokojenost
s pomalostí soudů a nová ministryně spravedlnosti Marie Benešová se hned
na startu ztrapnila nápadem na zrušení vrchních státních zastupitelství a
vrchních soudů jako prostředku k zrychlení soudního řízení.
Se
záměrem na zrušení vrchních státních zastupitelství přišel počátkem r. 2011 při
nástupu do funkce nejvyššího státního zástupce Pavel Zeman, podporovaný Lenkou
Bradáčovou, a různými jinými sympatizanty jako např. spolkem Šalamoun, který
uspořádal několik seminářů na dané téma. Záměr narazil od počátku nejen na
podporu, ale i na odpor, v němž významnými hráčkami byly poslankyně Marie
Benešová a ministryně spravedlnosti Helena Válková. Marie Benešová jako
ministryně v Rusnokově vládě zasadila záměru ránu stažením předlohy zákona
z Poslanecké sněmovny. Chtěla zákon nahradit nicotnou novelou současného,
ale naštěstí s ní neuspěla. Pak se
ještě o oživení pokusil ministr Robert Pelikán, který ale časem pochopil, že
předloha Sněmovnou neprojde a asi v polovině mandátu ji rovněž stáhl.
Vrchní
soudy rozhodují o odvolání proti prvostupňovým rozsudkům krajských soudů a pokud
se bude trestní řízení soudní u těžkých případů nadále zahajovat na krajských
soudech, budou nenahraditelné. Naopak by vyžadovaly personální posílení,
protože roční až dvouleté čekání na odvolací řízení je nežádoucí úkaz, hraničící
s psychickým týráním odvolatelů.
Mezi
soudy a státním zastupitelstvím jsou podstatné rozdíly v činnosti a
v jejich řízení. Rozdělení unitárního státu na dvě části s poněkud
rozdílnými způsoby vedení přípravného řízení je nevhodné, proto je zrušení
vrchních státních zastupitelství účelné.
Zda změna proběhne, či nikoli, nebude mít ale žádný vliv na rychlost
soudního řízení.
Odpůrci proti
zrušení vrchních státních zastupitelství mají různé námitky, které osobně
považuji za liché mimo té první:
-
nemá se
reorganizovat to, co funguje
-
nejdříve musí být
nový trestní řád, jemuž se musí přizpůsobit organizační a řídící struktura státního zastupitelství
-
každý vrchní soud
musí mít „své“ státní zastupitelství
-
nelze rušit
vrchní státní zastupitelství bez
souběžného zrušení vrchních soudů.
V každém případě po osmi letech od zahájení
debaty jsme tam, kde jsme byli na začátku, jen chuť do probojování nutné
reformy státního zastupitelství je podstatně menší. Již z toho je zřejmé,
že recept, který nabízí Marie Benešová, k rychlé nápravě situace
v soudnictví nepomůže.
Žádná
reorganizace soudnictví a státního zastupitelství neodstraní průtahy, které
vyvolává organizace procesů, liknavost soudců a státních zástupců, nekázeň
svědků a nemožnost souběžného používání soudního spisu dvěma nebo i více soudy.
Důkazem o správnosti tohoto tvrzení jsou poznatky mimo jiné i z výše zmíněného
řízení. Souzená trestná činnost proběhla převážně v r. 2012, přípravné
řízení v r. 2014. Hlavní líčení běží od jara r.2015, ale jeho konec je
zatím téměř v nedohlednu. Je pravidlem, že v letních měsících a znova
na přelomu roků se vždy několik týdnů nesoudí. Pak se stane, že si spis vyžádá
nějaký vyšší soud kvůli řešení námitek obhajoby a hlavní líčení se přeruší. Např. od
11. prosince 2018 do 1.dubna 2019 se nesoudilo, protože
se spisem pracoval Vrchní soud v Olomouci. A když už se hlavní líčení
konečně rozběhne, písek do kol hodí nekázeň svědků, kteří se nedostavují ať již
s omluvou nebo bez ní. Jejich nechuť k účasti možná souvisí s
okolností, že mají vypovídat o událostech, které se staly před sedmi lety a
k nimž je policie vyslýchala před pěti lety.
Na
průtahy, vyvolané způsobem vedení zmíněného řízení, bylo vedení zdejšího soudu
několikrát upozorněno. Ve zdejších specifických poměrech to ale k ničemu
nevedlo. Trestní úsek soudu vede všemocný místopředseda Aleš Flídr, který
soudcům téměř vždy promíjí nedodržování procesních lhůt a jiné nepravosti. Sám
má na svědomí nezákonné rozhodnutí o nepovolení obnovy procesu žadateli, který
se jí domáhal, když za jeho nespáchaný zločin byl odsouzen pravý pachatel. S pomocí
spolku Šalamoun se svého práva domohl až rozsudkem Nejvyššího soudu ČR po stížnosti pro porušení
zákona tehdejší ministryně Marie Benešové. Po dvanácti letech od odsouzení pak dosáhl
zprošťujícího rozsudku. Soudci a státní zástupci, kteří zneužili svou pravomoc,
aby mu nezákonně, vědomě a úmyslně
upřeli právo, zůstávají dodnes na svých místech a pod ochranou celé soustavy
kárných žalobců a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci unikají
trestu.
Jako
odezvu na odkrytí závažných nedostatků v chodu Okresního soudu
v Uherském Hradišti a na základě poznatků o nesrovnalostech v činnosti
Krajského soudu v Brně dostal bývalý ministr spravedlnosti Jan Kněžínek
podnět, aby nechal provést kontrolu činnosti také tohoto soudu. Nepovažoval to
zřejmě za nutné.
Soudní
jednání dne 29. 4.2019 proběhlo z hlediska využití času celkem uspokojivě,
ale to jen proto, že soud nechal předvídavě dva svědky předvést policií a
neúčast zesnuvšího svědka předseda senátu nahradil čtením protokolu z přípravného
řízení. Ostatní svědci se dostavili na předvolání dobrovolně.
Jako
první vstoupili do soudní síně policií předvedení Otec a Syn, oba
s kšiltovkami na hlavě, které k mému úžasu nesmekli během celé své
přítomnosti a předseda senátu jim to strpěl, ač jde o přímé porušení
kancelářského řádu soudu. Oba svědci se svěřili soudu se svými zdravotními
potížemi. Bylo mi jich líto. Otec o francouzských holích sotva chodil, kvůli
nedoslýchavosti absolvoval celý výslech přímo u soudcovského stolu. S potížemi
vypovídal o své činnosti „bílého koně“, podpisujícího listiny, o jejichž obsahu
neměl nejmenší tušení. Podobnou výpověď podal i Syn, který sice
vypovídal u řečniště, ale maje zdravotní potíže, chvílemi se viditelně třásl. Výpověď
dalších dvou svědků se obsahově od té jejich odlišovala jen
v nepodstatných podrobnostech. Jako celek svědecké výpovědi „bílých koní“
ilustrovaly metody jednání „spodního patra“ obžalovaných: úmyslně vyhledávali
lidi v obtížné finanční situaci, nevzdělané, někdy i nemocné, neznalé práva,
kteří za pár korun nebo i jen za pouhý příslib odměny byli ochotni podepsat
cokoli a nestarali se o následky svého jednání. Krácení daní probíhalo na
jejich jméno, výnos si ovšem přivlastnili organizátoři. Svědky – „bílé koně“ - vhodně doplnil podnikatel,
který zřizoval a prodával obchodní společnosti „na klíč“ a byl „dodavatelem“
některých společností, jež se podílely na krácení DPH. Příznačné bylo, že
zájemci o jeho „zboží“ pečlivě zastírali totožnost objednávajících a do
obchodního rejstříku se zásadně
zapisovali jiní lidé než ti, kteří předložili objednávku. Na dotaz předsedy
senátu svědek uvedl, že vzhledem k odstupu času již nemá v archivu
listiny, podle nichž by bylo možné identifikovat osoby, které objednávaly
založení společností „na klíč“.
Dne
30. 4.2019 se pak nesoudilo vůbec,
protože nejdůležitějšímu svědkovi, Israelci Yaishi Ronenu Nadavovi se patrně vůbec
nepodařilo doručit obsílku, jeden z dalších svědků poslal omluvu neúčasti s potvrzením
lékaře o nezpůsobilosti k účasti na soudním jednání a další se nedostavil
bez omluvy.
Ani
dne 6.5.2019 neproběhlo jednání lépe. Na
jeho začátku vyrozuměl předseda senátu přítomné, že předvolaný svědek na
poslední chvíli poslal omluvu. Nechal pak přehrávat odposlechy a krátce před
polednem řízení odročil na den 7.5.2019. Ale ani následující den se soudu nedařilo.
Pokračovalo přehrávání odposlechů, takže
krátce po poledni pan soudce řízení opět odročil na další termín.
Aleši
Novotnému je třeba přiznat, že dělá, co může. Rozdal obhájcům rozvrh výslechů
svědků na celé pololetí a podle něj nechává svědky včas předvolat. Když se
nedostaví, je bezmocný. Není přípustné, aby nechal svědky ve všech případech
preventivně předvádět policií. Je to až krajní opatření. Samozřejmě by mohl
nahradit výslech přečtením výpovědi z přípravného řízení, pokud je
k disposici. Ale to nesmí napoprvé udělat bez souhlasu obžalovaných, kteří
mají k danému svědkovi nějaký vztah a chtějí mu klást otázky. Vyskytují se
ale také svědci, které policie v přípravném řízení nevyslechla. Pak je
bezmoc absolutní.
Na
základě poznatků z uvedeného úseku hlavního líčení jako vzorku lze
uvažovat o opatřeních k zrychlení soudního řízení. Určitě k nim
nebude patřit rušení vrchních soudů, protože počet podaných odvolání by se tím
nezmenšil a vždy je bude muset někdo vyřídit.
Zrychlení
soudního řízení by zcela jistě prospělo zřízení digitální knihovny trestních
spisů, ke kterému určitě dojde, ale bude to trvat několik let. Dalo by se
uvažovat o zpřísnění represe vůči neukázněným svědkům, ale není jisté, do jaké
míry by se zlepšila jejich kázeň, a také by byla nutná legislativní příprava.
Nejrychlejším, nejúčinnějším a nejméně nákladným opatřením by bylo zlepšení
vnitřního řízení soudů. Okrajově by se také
dalo hovořit o větší uvážlivosti při rozhodování o spouštění rozsáhlých,
nezvládnutelných monstrprocesů. Zaslechl jsem také úvahy, že za účelem zrychlení
soudního řízení trestního by se měla omezit práva obhajoby. Jejich nositelům
uniká, že navzdory zdánlivě příliš velkorysému pojetí práv obhajoby opakovaně
dochází k odsuzování nevinných lidí nebo k ukládání nepřiměřených
trestů. A zavedení příslušných opatření by vyžadovalo legislativní přípravu, která
by mohla trvat i několik let.
Všem
soudům, u nichž dochází k nápadným průtahům nebo častému výskytu rušených
rozsudků by zcela jistě prospěl audit řízení a důsledné potírání jím zjištěných
prohřešků. Jako podpůrné opatření vidím podstatné zpřísnění přístupu ke kárným
proviněním soudců a státních zástupců: opakované promíjení poklesků vede
k posilování přesvědčení soudců a státních zástupců o beztrestnosti a
odtud k poklesu jejich výkonnosti a kvality práce.
V debatě
o potřebě zrychlit práci soudů, kterou podněcuje pan prezident a Marie
Benešová, uniká jedna důležitá okolnost: bezpodmínečnost důrazu na kvalitu
soudních rozhodnutí, který je nadřazen požadavku na rychlost. Ani dvouleté
čekání na rozhodnutí není zárukou jeho bezchybnosti. Je to důvod k maximální
opatrnosti v přístupu ke konjunkturálním návrhům na zrychlení soudního
řízení samoúčelnou reorganizací, lépe řečeno reorganizací z bezradnosti mocných
neumětelů.
Žádné komentáře:
Okomentovat