U senátu
Městského soudu v Brně předsedy
Michala Kabelíka pokračovalo dne 12.února 2018 hlavní líčení v trestní
věci obž. Shahrama Abdullaha Zadeha (dále jen SAZ) & spol. Jako první bod
programu bylo na řadě vystoupení spoluobžalovaného Martina Veselého, který je
rovněž stíhán vazebně. V nedávné minulosti byl vazebně stíhán
v řízení proti domnělým pachatelům domnělého únosu Petra Pfeifera,
korunního svědka v souběžné „daňové kauze“vedené u Krajského soudu
v Brně. Soud vrátil obžalobu státnímu zástupci k dopracování.
Následkem toho byli obžalovaní propuštěni z vazby. Martin Veselý ale nebyl
zbaven péče Vězeňské služby: sotva vyšel z věznice a nadechl se venkovního
vzduchu, zadržela jej policie a po vyřízení obvyklých formalit se vrátil za
mříže.
Jeho
výpověď byla omezena souběhem
s jinými procesy, jichž se účastní.
Předem odmítl vypovídat o některých věcech a odpovídat na otázky. Vypovídal,
jak se dostal k „obchodu“ se svědeckými prohlášeními a jakou roli v tom
hráli jiní lidé, jejichž jména procházejí tímto řízením. Přiznal se, že si
vymyslel očernění policistů. Těkal od námětu k námětu a mluvil velmi
rychle a nesrozumitelně, čímž vyvolal opakované námitky tlumočnice. Když pak
v další části líčení došlo na projednání žádostí obhajoby o propuštění
obou vazebně stíhaných obžalovaných na svobodu a reakce žalobce nedávala naději
na vyhovění, na rozhodnutí soudu již dále nečekal: požádal, aby směl opustit
soudní síň.
Proti
návrhu žalobce na ponechání ve vazbě SAZ bojoval za své propuštění dlouhým projevem, v kterém postupně
probral všechny myslitelné argumenty pro vyhovění žádosti. Mimo
jiné připomněl, že v mezidobí mezi dvěma vazbami se ve vztahu k soudu
choval tak ukázněně, že mu soudce Aleš Novotný postupně prodloužil intervaly
mezi povinnými návštěvami probačního úředníka z týdne až na tři měsíce. Podle
mého laického úsudku nicméně vynechal jeden důvod, který osobně považuji za
pádný: není v jeho zájmu, aby se útěkem ze země nebo jiným mařením
projednání obžalob vzdal naděje na zprošťující rozsudek. Ve svém oboru
podnikání, v němž se kladou vysoké nároky na osobní důvěryhodnost, by jako
pravomocně odsouzený byl pro obchodní
partnery nepřijatelný. Naproti tomu přešel k námětu, o jehož zveřejnění
dříve nestál: k odpudivému chování státního zástupce Michala Galáta, jenž
zneužil zdravotní dokumentaci jeho manželky a následně se o ní vyjádřil
urážlivě v přípisu stížnostnímu soudu. SAZ přímo bouřil a svou porci jeho hněvu dostal i žalobce a předseda
senátu, kteří se ve svých vystoupeních a rozhodnutích vyjadřovali o ní a jejím
jednání přinejmenším nešetrně.
Rozpor
mezi SAZ a představiteli justice v této věci má dle mého názoru obecný
význam jako příznak profesní deformace myšlení a zpupnosti otalárovaných stavů,
která je vzdaluje od obyčejných smrtelníků. Sdílím názor pana obžalovaného, že
těhotenství, mateřství, přání být matkou,
výběr otce jsou věcí nejhlubšího soukromí ženy a její přání a práva jsou
posvátná. Mají nárok na uznání a ochranu. Souhlasím s ním, že chování
zmíněných pánů, zejména státního zástupce Galáta bylo ostudné.
V době,
kdy to bylo aktuální, jsem ctil přání paní Jany Zadehové a případ jsem
nekomentoval. Již napsaný článek jsem nevydal. Zato jsem podal návrh na kárné
řízení se státním zástupcem Michalem Galátem. Překvapil mě cynismus jeho
nadřízených, s nímž se za něj postavili. Ostatně ani v jiné věci,
v které mi přece jen dali za pravdu – překročení trvání koluzní vazby o 40
dní za situace, kdy dozoroval jen tento jediný případ – jeho provinění nevzali
příliš vážně: kárný žalobce jej chtěl potrestat pouze důtkou a kárný soud jej nakonec
potrestal pouze snížením platu o 10% po dva měsíce.
Jak
správně předvídal obž. Martin Veselý, po přestávce na poradu senátu soudce
Michal Kabelík oznámil, že jej soud ponechává
ve vazbě. Mezi důvody připomněl jeho čerstvé nepravomocné odsouzení, účast v dalších
trestních řízeních a nejasné podmínky pro pobyt na svobodě v ČR. Oznámil
také ponechání SAZ ve vazbě. Důvody, jež uvedl, si dovolím ohodnotit jedním
přídavným jménem: jsou jalové. Samozřejmě neuznává, že kauce 150 milionů Kč,
složená u Krajského soudu v Brně, je pojistkou i proti útěku v této kauze,
neboť by propadla bez ohledu na to, s kterým procesem by útěk pana
obžalovaného souvisel. Tvrdil, že trvá nebezpečí útěku, protože SAZ hrozí
vysoký trest a je zvyklý pohybovat se v různých zemích, takže by mu odchod
do zahraničí nepůsobil potíže. Bagatelizoval
význam íránského mezinárodního zatykače jako bezpečnostního důvodu SAZ, aby
neopouštěl ČR. Zmínil se v této souvislosti o nezdařeném pokusu státního
zástupce Jiřího Kadlece z února 2016 o uvalení předběžné vazby. Bylo ale zřejmé,
že o této věci má jen povrchní informace. Ocitoval výňatek z protokolu o
svědecké výpovědi Petra Pfeifera před krajským soudem. Později mu to SAZ vytkl
jako porušení zákazu používání důkazů z jiného procesu. I kdyby se v tomto
bodě SAZ mýlil, pan soudce tímto posílil podezření, že oba brněnské soudy a
Vrchní státní zastupitelství v Olomouci
koordinují své kroky.
Zamyslím-li
se jako laik souhrnně nad odůvodněním rozhodnutí o ponechání SAZ ve vazbě,
docházím k názoru, že důvody ve
skutečnosti nejsou a soud jej drží ve vazbě jen proto, ŽE TO CHCE. Soudcovský
cynismus je bezbřehý. Hraničí
se zneužitím moci.
Jednání bude pokračovat ve dnech 28.února a 1. března
2018.
Žádné komentáře:
Okomentovat