Soudní
řízení s fantaskním skutkovým dějem u zlínské pobočky Krajského soudu v Brně svižně postupuje směrem
k rozsudku. Líčení dne 19.října 2017 nepřineslo žádný významný zvrat
v objasňování. Obhajoba rozvíjí své úsilí do široka a předseda senátu
zatím jejím požadavkům na předvádění svědků vychází vstříc. Proto jednání směřuje
hlavně k objasňování vedlejších částí děje, jejichž zkoumání má pro posuzování důvodnosti
obžaloby spíše pomocný význam.
Přesto
hned na začátku jednání zazněla z úst obžalovaného Jaroslava Novotného
nenápadná informace, založená na prostém vytěžení listinných důkazů, získaných
policií, která při prvoplánovém výkladu vyvolává otazníky nad popisem přepadení
poškozeného Pavla Buráně. Pan poškozený totiž vypověděl, že mu únosci při
přepadení mimo jiné odebrali mobilní telefon. Při podpisování listin v domě
obžalovaných ho ale již měl u sebe. Překvapivé
je proto zjištění, že SMS korespondence, která přicházela z mobilního
telefonu Pavla Buráně panu obžalovanému
v době, kdy unesený již měl být zadržován v garáži jeho domu, není
psána ukrajinským nebo slovenským jazykem, ale v místním nářečí, a signály
mobilního telefonu nepřicházely z udaného místa přepadení, ani z domu
obžalovaných nebo ze spojnice obou bodů, ale z Uherského Hradiště,
z prostoru, v němž se nachází kancelář pana poškozeného. Mezi popisem
události Pavlem Buráněm a neosobním záznamem technického zařízení, opatřeným policií,
je nepřehlédnutelný rozpor.
Pan
obžalovaný navíc přinesl nový důkaz: seznam vozidel, obsloužených na jisté STK
dne 8.října 2013, pořízený Ministerstvem dopravy. V ten den se měl na tuto
STK dostavit se svým autem svědek Marek Buráň (nezaměňovat za Pavla Buráně),
který se zde měl doslechnout od svědka Pančochy o přepadení, nebo opačně měl mu
sdělit onu zvěst. V tomto případě si svědci navzájem odporují, takže není
jisté, kdo komu co řekl, ale na scéně chybí i mercedes svědka Marka Buráně.
Při
následujících výsleších tří svědků jsem nabyl dojem, že se v předsedovi
senátu probudila ostražitost nedůvěřivého profesionála proti možným úskokům obhajoby.
S tváří hráče pokeru pozorně vyhledával mezery ve svědeckých výpovědích,
strefoval se do nich přesně mířenými otázkami a oslaboval dojem z odpovědí. To
ovšem samo o sobě nic neznamená. Podstatné bude až vyhodnotí těchto svědeckých
výpovědí v rozsudku.
Projednávání
svědectví bývalého podřízeného pana obžalovaného dokresluje obtížnost zkoumání
časového průběhu děje s použitím
odhadu. Svědek navštívil dne 7. října 2013 z pracovních důvodů dům
Novotných a odcházel v době, kdy již v garáži měl parkovat automobil
s uneseným Pavlem Buráněm, ale zatím se zde nacházelo pouze vozidlo
svědkovo a pro jiné ani nebylo místo. Pokud platí pravidlo neprostupnosti
hmoty, toto svědectví sice poněkud
zpochybňuje výpověď pana poškozeného, zdaleka ji však nevyvrací, protože jak
svědek, tak pan poškozený nemuseli běh času odhadnout přesně.
Dostalo
se také na výslechy dvojice svědků, kteří tvrdili, že se pokusili
zprostředkovat dohodu mezi obž. Jaroslavem Novotným a Pavlem Buráněm o
zastavení trestního stíhání Novotných výměnou za snížení pohledávky za Pavlem
Buráněm na 150 milionů. Toto svědectví ale
pouze potvrzuje, že mezi obžalovaným a poškozeným byl občanskoprávní
spor a vyjednávání jako nástroj jeho překlenutí by mohlo vyřešit problémy. Ale
ve vztahu k hlavnímu tématu řízení, tedy k násilí, údajně spáchaném
na panu poškozeném, je bezvýznamné.
Zajímavější
je ale skutečnost, že o schůzce Jaroslava Novotného se svědky věděla policie.
Vyplývá to z výpovědí jak jednoho ze svědků, tak vyslýchaného operativce. Oba
sdělili soudu, že asi před třemi až čtyřmi týdny spolu o schůzce hovořili. Každý
z nich ji ale vykládá jinak: podle policisty se na schůzce měla domlouvat
nějaká opatření proti panu poškozenému. Působí to dojmem, že i po podání
obžaloby policie dále sleduje obžalované. Podle kuloárových informací rozhovor
mezi svědkem a operativcem měl ale nebezpečně připomínat zastrašování.
Výpovědi
policistů – zpracovatele případu a jednoho z operativců – nebyly příliš zajímavé a nepřispěly k objasnění
skutkového děje. Obhájci se marně
pokoušeli vydolovat z nich informaci, jakým způsobem byli identifikováni
slovenští svědci, údajní únosci. Přesto jedna velmi zajímavá informace zde
odezněla: způsob, jímž se policie vypořádala s úkolem provedení domovní
prohlídky v domě obžalovaných naprosto neodpovídá závažnosti oznámeného
násilného trestného činu. Skutek se měl stát 7. října 2014, policie požádala o
souhlas s provedením domovní prohlídky dne 16. října 2014 a dostala jej
21.října 2014. Ale prohlídku uskutečnila až 11. prosince 2014. To je velmi
neobvyklý postup. Liknavost měla závažný
následek: na domě Novotných byly bezpečnostní kamery, které ukládají obrazové
záznamy na datový nosič. Záznamy se v určitých intervalech přemazávají. V den
domovní prohlídky již záznamy z večera dne 7. října 2014 neexistovaly.
Kdyby policie byla rychlejší, získala by záznamy, které by potvrdily nebo vyvrátily
tvrzení svědkyně, která v ten večer čekala před domem v autě na
manžela a údajně viděla přijet Pavla Buráně samotného a svobodně vstupujícího
do domu. Místo svědecké výpovědi, kterou se strana žalující snaží zpochybnit,
by byl k disposici nezpochybnitelný neosobní důkaz. Nepochybně došlo k hrubému
pochybení policie a je na místě otázka, zda se jednalo o nedbalost, neumětelství
nebo o záměr v neprospěch obviněných se předem zbavit nepohodlného důkazu .
Samozřejmě je na místě také otázka, jak je možné, že takový neobvyklý postup
strpěl dozorový státní zástupce.
Zajímavá
je i skutečnost, že zpracovatel případu ještě před ukončením vyšetřování
opustil na vlastní žádost policejní sbor.
Program
líčení doplnily výslechy dvou znalců, z nichž vystoupení znalce z oboru
soudního lékařství poněkud oslabilo účinek vystoupení jeho předchůdce,
nepříznivý pro obžalované.
Hlavní
líčení bude pokračovat dne 26.října 2017. Zdá se, že podle představ předsedy
senátu by na něm mělo skončit dokazování a na dalším jednání by pak již měly
zaznít závěrečné řeči. Obávám se, že vznikne nesoulad mezi neukojenými nároky
obhajoby na doplnění dokazování a přáním předsedy senátu dovést věc rychle ke
konci. Ale postupy soudů jsou nepředvídatelné a všechno může být nakonec jinak.
S
Žádné komentáře:
Okomentovat