Dne
21.září 2017 pokračovalo u zlínské pobočky Krajského soudu v Brně dokazování ve věci hororového příběhu o únosu a vydírání podnikatele
Pavla Buráně. Na úvod předstoupili před senát
předsedy Radomíra Koudely dva policisté, kteří na začátku vyšetřování
pátrali po svědcích únosu, a po nich vyšetřovatel případu.
Na
vyjádření vyšetřovatele byla zajímavá zmínka o snaze obžalovaných dostat se k informacím
ze spisu prostřednictvím bývalého policisty. Oslovený je zřejmě „napráskal“.
Jejich rozhodnutí oslovit jej, je pochopitelné, neboť občan, jemuž policie
řádně nevysvětlila, co proti němu má, se přirozeně snaží zjistit, odkud vítr
fouká. Jejich pokus ovšem k ničemu nevedl. A k trestnému porušení zákona
zjevně nedošlo.
Výpovědi
třech výše uvedených mužů zákona zajímavostí zastínil výslech policisty P.N., kterého
vylíčil při jednání dne 18.zaří 2017 svědek J. K. jako zkorumpovaného jedince
s blízkým vztahem k poškozenému Pavlu Buráňovi, zaměstnavateli jeho
manželky. Podle svědka měl být poradcem pana poškozeného v této kauze.
Policista připustil, že se se svědkem zná a s jeho pomocí se seznámil
s panem poškozeným, když hledal zaměstnání pro manželku po návratu
z mateřské dovolené. Tvrdil, že jinak s Pavlem Buráněm neměl nic
společného a rozhodně od něj nebral peníze, ani se nepodílel na plánování a
organizaci trestního řízení. Ale dokreslil obraz svědka J. K., jehož
podnikatelské aktivity nevoní čistotou, má „špinavý“ trestní rejstřík a také
byl několik let úředně evidovaným a
občas i odměňovaným informátorem policie. Zdá se, že tento policista se
nevyhýbá rizikovým známostem.
Zajímavou
drobností je poznatek, že pan poškozený a dva z vyslýchaných policistů
bydlí blízko sebe.
Prohlášením
obž. Michala Janečka a výslechem jeho partnerky bylo patrně uzavřeno
prověřování alibi údajných únosců. Mladá žena při svém vystoupení zřejmě znova
prožila děs z nenadálé domovní prohlídky.
Navzdory přímo hladivému uklidňování předsedou senátu nedokázala
potlačit rozechvění. Nicméně mužovo alibi potvrdila bez rozpaků. Pan obžalovaný
pak doložil svou přítomnost v místě bydliště v kritický den pomocí
listin, potvrzených nezúčastněnými subjekty, a odkazem na své internetové
stránky s datovanými informacemi. Domnívám se, že po této dvojici výpovědí má soud dost podkladů pro vytvoření předběžného
názoru, zda mu policie skutečně dodala pravé únosce.
Až
dojde řada na přečtení protokolu o výslechu svědkyně M.M. ze skupiny svědků,
kteří měli vidět auto pana poškozeného a únosců, stojící na silnici mezi Drslavicemi a Prakšicemi, uzavře se i tato
skupina výpovědí a obraz události se ještě dále zjasní.
Zajímavý
byl výslech svědkyně B.K., dcery paní
obžalované, vzděláním právničky. Do děje
se zapletla náhodnou přítomností v domě obžalovaných v kritický den.
Zvědavost vyvolala zejména skutečností, že z „oslavy“ podpisu listin pořídila
bez vědomí oslavujících zvukový záznam. Zúčastnila se odvozu opilého
poškozeného domů. Byla první, komu se její matka svěřila s obtěžováním z jeho
strany a vozila ji pak po okolí, aby měla čas uklidnit se před návratem domů.
Doprovázela ji pak také při pokusu o setkání s panem poškozeným za účelem „vyříkání“
jeho chování k ní a doručila mu listiny, které podepsal.
Otázky,
na které odpovídala, se týkaly celkové situace v domě (zda byl přítomen
někdo cizí, zda byla v domě babička), a podrobností z dění, jehož se
zúčastnila. Na některé nedokázala odpovědět a je sporné, zda odpovědi mohla
znát či zda si musela poptávané skutečnosti zapamatovat. Například neuspokojila
zájem o popis podrobností aktu podpisu směnky panem poškozeným. Předseda senátu chtěl vědět, zda při odvozu
matky od bydliště pana poškozeného projela na Slovensko a kde se otáčela zpět k
domovu, čímž si ověřoval reálnost podezření, že noční projížďka žen nesloužila
k uklidnění paní obžalované, ale k setkání s únosci. Zmocněnce
zase bůhvíproč zajímalo, zda se ženy mohly
dostat do Moravského Písku. Pobavilo mě, když ji předseda senátu zkoušel, zda
ví z výuky kriminalistiky, že osoba, která byla vystavena pokusu o
znásilnění, se má vyhnout jakémukoli pozdějšímu styku s násilníkem: jejího
osobního jednání se otázka netýkala a za matku neodpovídá.
Nepřesvědčivá
byla její výpověď o pokusu neznámého vozidla, které mělo vyjet ze vrat u domu
Pavla Buráně, o vytlačení ze silnice auta, řízeného jejím bratrem,.
Nejvíce
ji otázkami trápil zmocněnec poškozeného, který nezapřel rutinu bývalého vojenského
prokurátora, dlouholetého spolupracovníka StB. Vzpomněl jsem si, jak mě kdysi
napomínal předseda senátu, když jsem se jako
zmocněnec poškozeného snažil kompenzovat nečinnost nudící se žalobkyně: prokazování
viny je přece výsadou státu, zmocněnec poškozených se stará o uspokojení jejich
nároků v adhesním řízení. Ve zlínském případě ale není
důvod se obávat, že by žalobci něco uteklo: chová se sice korektně, ale sleduje pozorně výpovědi a neuniknou
mu žádné rozpory nebo mezery v nich.
Soudím,
že svědkyně B.K. obžalovaným neuškodila, což se ani nedalo očekávat.
Nakonec
předseda senátu přečetl výpověď paní obžalované z přípravného řízení. V popisu
průběhu návštěvy Pavla Buráně dne 7.října 2014 v domě obžalovaných se obsahově překrývala s výpovědí pana
obžalovaného, jejího manžela. Navíc přidala vyprávění o věcech, jež jsou z hlediska
obhajoby celkem bezvýznamné, jako vylíčení nemilého zážitku s panem poškozeným
na konci jeho odvozu domů.
Hlavní
líčení bude pokračovat dne 5. října
2017.
Žádné komentáře:
Okomentovat