Vystoupení předsedkyně Energetického regulačního úřadu Aleny
Vitáskové na tiskové konferenci v Poslanecké sněmovně, (viz tiskovou zprávu
ERÚ z 19.července 2016), jímž veřejnost seznámila se záměrem kandidovat do
Senátu v ostravském volebním obvodu č.70 na kandidátní listině strany
Úsvit-Národní koalice bylo neočekávané a vyvolalo přímo smršť mediálních ohlasů,
z nichž aspoň některé jsou soustředěny na jejích internetových stránkách, Překvapující je samo její rozhodnutí pokusit
se o přestup do světa politiky právě v době, kdy je v chodu odvolací řízení
proti nepravomocnému rozsudku Krajského soudu v Brně, který ji posílá do vězení
na osm a půl roku. Ještě větší podiv ale vyvolala její součinnost se stranou
Úsvit-Národní koalice. Pokud první rozhodnutí vyvolalo u jejích přátel a
sympatizantů určité rozpaky, pak spojení s Úsvitem přineslo v mediálních
ohlasech a take v soukromých vyjádřeních projevy nevole. Zdá se, že Alena Vitásková kvůli volebnímu
sblížení ztratí pár sympatizantů a přátel.
Čtenáři mého bloggu
vědí, že Spolek na podporu nezávislé justice v ČR Šalamoun podporuje obhajobu
paní předsedkyně a v minulosti také spolupracoval se stranou Věci veřejné a
později s Úsvitem, u nichž našel podporu pro své legislativní představy, a také
ochota poslanců podávat interpelace na ”šalamounské” náměty byla oboustranně prospěšná.
Svědectvím o prospěšnosti souznění je ostatně část programu strany
Úsvit-Národní koalice, týkající se justice, která nese zřetelné stopy vlivu “šalamounského”
myšlení. Vztah Šalamouna s Úsvitem rázně ukončil předseda spolku John Bok,
jakmile došlo ke sblížení strany s Blokem proti islámu docenta Martina
Konvičky.
Na podpoře Aleny Vitáskové spolkem Šalamoun jsem se
aktivně podílel, a to nejen komentováním jednotlivých událostí v obou jejích
trestních stíháních. Budu ji i nadále podporovat až do konce, který musí být
pro ni vítězný. Účastnil jsem se také akcí spolupráce Šalamouna s Věcmi
Veřejnými a Úsvitem a bez ohledu na roztržku nevidím ze své strany důvod, proč bych
nemohl mluvit s poslanci, kteří se podíleli na společných akcích. Přesto se
přiznám, že jsem vyvinul značné úsilí, abych paní předsedkyni od kandidatury na
kandidátní listině Úsvitu odradil. Nikoli z nevraživosti vůči straně, která mi
je zcela lhostejná, ale z ryze pragmatických důvodů. Sám záměr kandidovat do
Senátu v době probíhajícího trestního řízení v kauze chomutovských solárních
elektráren a před blížícím se zahájením hlavního líčení ve věci údajného
zneužití pravomoci jmenováním bývalé nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké místopředsedkyní ERÚ je docela
dobrodružný až provokativní. Na rozdíl od Dany Drábové, ředitelky Úřadu pro
jadernou bezpečnost, která kandiduje v krajských volbách za hnutí STAN s
vědomím, že pouze poslouží podporovanému hnutí získáním hlasů, ale zvolení
neočekává a mandát by stejně nemohla vykonávat, Alena Vitásková záměr
přestoupit do politiky myslí skutečně vážně. Nepovažuji proto za rozumné, že
kandiduje na listině strany, která postupně beznadějně klesá pod hranici
volitelnosti, kam ji nejspíš stáhne s sebou. Hlavně toto spojení zcela určitě
nepřijme část jejích dosavadních sympatizantů, mezi nimiž jsou hodnotní lidé,
jejichž ztráta ji bude velice bolet. Úsvit – Národní koalice tedy Aleně
Vitáskové poskytne ve volební kampani
zázemí a technickou, organizační a mediální podporu, ale jeho pomoc bude mít
patrně ve výsledku hodnotu koule na noze.
Nicméně uznávám a vzkazuji všem, kdo “drzou holku” za
součinnost s Úsvitem odsuzují, že její rozhodnutí nakonec vypovídá v její
prospěch. Svědčí totiž o tom, že Alena Vitásková je skutečná dáma s vyvinutým
smyslem pro férové jednání. Není to dlouho, kdy sváděla na půdě Poslanecké
sněmovny a jednáním s vládou a Ministerstvem průmyslu a obchodu a později s
náměstkem ministra vnitra pro státní službu Josefem Postráneckým tuhý boj o nápravu nepodařené novely energetického
zákona t.zv. “technickou novelou” a proti záměru podřadit ji pod zákon o státní
službě. Poslanci Úsvitu byli v té době jediní, kdo se za ni naplno postavil a
mají nezpochybnitelnou zásluhu na tom, že
věci, za které bojovala, dopadly tak, jak si přála. Dnes je již
nepotřebuje, protože podporu pro svou
kandidaturu by mohla snadno získat i jinak, a její soudní řízení nemohou ovlivnit.
Bylo by ale nečestné, kdyby jim ukázala záda. Přinese Úsvitu hlasy, přispěje k
vylepšení jeho obrazu ve veřejném mínění, v nejlepším případě mu přinese místo
v Senátu a bude se stranou za dřívější pomoc vyrovnaná. Takže zdánlivě
nerozumné rozhodnutí kandidovat za stranu, kterou mnozí opovrhují, ji naopak
ukazuje jako ženu, která svými mravními zásadami přirozeně patří do Senátu, jenž
má být sborem silných jedinců. Rozumní lidé by ji mohli volit právě proto, že
provedla tento zdánlivě nerozumný kousek, zatímco nerozumní se od ní ke své
škodě odvrátí. Jde o to, kterých bude vice.
Ostatně Alena Vitásková
je silná, neřiditelná osobnost, která v případě zvolení bude dělat
politiku dle svého rozumu a svědomí, nikoli podle požadavků strany, která jí do
Senátu pomohla. Do strany nevstoupila a její pozdější vstup považuji za málo
pravděpodobný. Jak naznačuje její rozhovor z 21. července 2016 pro iDnes.cz
, pravověrná “úsviťačka” z ní nikdy nebude.
Úspěch ve volbách Aleně Vitáskové samozřejmě přeji, i když
se za mandátem pustila po cestě, která se mi nelíbí. Ještě vice jí ale přeji,
aby byla úspěšná v zápase s justicí, tedy aby jí justice odsuzujícím rozsudkem
nezabránila ve vykonávání případně získaného mandátu. Dosažení zprošťujícího
rozsudku je pro ni daleko významnější
cíl než zvolení do Senátu.Nedosáhne-li zvolení, ale bude-li zproštěna obžaloby,
nezvolení nebude neštěstím: záměr vstoupit do politiky bude moci uskutečnit
později, jinak, v lepších podmínkách. Bude-li zvolena, ale soud ji pošle do
vězení, sen o veřejně prospěšném politickém působení se rozplyne jako dým.
Ćtenáři mého bloggu
vědí, že brněnský “monstroproces” sleduji od začátku a rozsudek z 22. února 2016 (doručený obhájci až 15. června
2016) považuji za neudržitelný. Leckdo čte mé články se zdviženým obočím nad
tím, co si jako laik vůči nectihodným státním zástupcům a soudcům dovoluji.
Ujišťuji čtenáře, že si jsem své nevzdělanosti vědom a vyptávám se skutečných
odborníků na názory a v podstatě žiji z jejich moudra. Uklidňuje mě, že nejsem
sám, kdo se k rozsudku staví kriticky, naopak se mi dostává podpory z různých stran. Například jsem
obdržel zajímavou odpověď nezpochybnitelné odbornice v oboru trestního práva na
žádost o zhodnocení “kauzy Vitásková”, již si na závěr dovoluji ocitovat:
“Sleduji pozorně trestněprávní
aspekty jejího působení v ERÚ a
okolnosti jejího trestního stíhání. V této kauze byla spolu se svou podřízenou
Ing. Michaelou Schneidrovou zahrnuta mezi manažery, kteří se dle žalobce v r.
2010 měli dopustit řady nezákonných postupů a praktik, aby si získáním licencí
na provoz solárních elektráren zajistili ještě v roce 2010 vyšší dotovanou cenu
za vyrobenou elektřinu. S počínáním
těchto řídících pracovníků neměly obě obžalované nic společného, obě přišly do
úřadu až v druhé polovině roku 2011. Přesto odcházejí s nejpřísnějšími rozsudky
ze všech obžalovaných, a to za to, že údajně zabránily napravení chyb, ke
kterým došlo o oné silvestrovské noci roku 2010. Jejich tresty ve výši 8,5 roku
ve věznici se zvýšenou ostrahou lze např. uložit a mohly by být přiměřené za
spáchání zločinu těžkého ublížení na zdraví s následkem smrti. Za pozornost
stojí i to, že bývalý předseda ERÚ Ing. Josef Fiřt, který připustil nesprávný
úřední postup vedoucí ke spuštění silvestrovských nepravostí a neprojevil ani
posléze snahu o nápravu nezákonného stavu, na lavici obžalovaných neusedl,
protože žalobce vycházel z toho, že jako druhostupňový orgán neměl potřebnou
pravomoc proti nepřípustným praktikám zasáhnout. Naproti tomu Ing. Alenu
Vitáskovou, která je rovněž v postavení orgánu druhého stupně, zažaloval, ačkoli
potřebnou pravomoc neměla rovněž.
Zvláště mě ale zaujalo
odůvodnění rozsudku nad Alenou Vitáskovou. Soud se domnívá, že dala své
podřízené souhlas, aby zastavila předmětné správní řízení. Přesvědčivý důkaz
pro toto své tvrzení však soud neuvádí. Alena Vitásková má jít na osm a půl
roku do vězení jen proto, že si soud něco myslí.
Za těchto okolností
mě udivilo i zjištění, že žalobci Radkovi Mezlíkovi z Vrchního státního
zastupitelství v Olomouci nestačí drakonické
tresty, které soud oběma zmíněným vedoucím pracovnicím ERÚ uložil. Podal
odvolání v jejich neprospěch a žádá pro ně navíc peněžité tresty a dočasné
zákazy činnosti. Ing. Michaela Schneidrová má zaplatit 500 tis. Kč, Ing. Alena
Vitásková 2,5 milionu Kč. Při čtení jeho odvolání mne mrazí a kladu si otázku
cui bono?”
Žádné komentáře:
Okomentovat