Ve středu 6.července mě silně znepokojil nadpis článku Ireny
Válové na lobbistickém serveru Česká justice, z něhož jsem se dověděl, že prorůstání zločinu do
struktur policie znemožňuje boj s trestnou činností. Pod fotografií osudově vážně
se tvářícího nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana pak následovalo
rozvedení informace do detailů a sdělení, že “tyto mimořádně vážné informace
obsahuje aktuální Zpráva o činnosti státního zastupitelství za rok 2015” podepsaná
Pavlem Zemanem. Ze zprávy má vyplývat, že “z Policie ČR a z GIBS se stává zločinná chobotnice,
jejíž chapadla prorostla všemi úrovněmi až dosáhla na úroveň nejvyšší. Účinný
boj se zločinem je znemožněn…”
V podobném duchu pak o výroční zprávě NSZ referovaly 7.
července 2016 některé deníky, jež ovšem bulvárním pojetím téže věci nezhřešily
tolik jako Česká justice, kterou by před bulvárností mělo chránit její odborné
zaměření.
Současný výskyt velmi podobných zpráv s téměř stejným
titulkem ve vice novinách různých majitelů působí dojmem řízené mediální
kampaně, zacílené na zpochybnění důvěryhodnosti PČR a GIBS. Asi se nikdy
nedovíme, kdo a proč ji zaplatil, jen pochybuji, že to bylo levné. Přestože
jsem během dlouhých let působení ve spolku Šalamoun narazil na mnoho nepravostí
v jednání policie i GIBS, troufám si tvrdit, že
tato poplašná zpráva je nesmyslná:ano, v činnosti PČR a GIBS dochází k
pochybením, ale většina policistů si dělá svou práci a o hrátky politiků a
lobbistů se nestará.
Pokud by zpráva z titulku byla pravdivá, byl by to pro
občany České republiky popud k úvahám o emigraci, protože tato země by pro
nikoho z nás nebyla bezpečná. Naopak, pokud by pravdivá nebyla a Pavel Zeman by
pod ni připojil podpis, zneužil by svého postavení k šíření poplašné zprávy.
Ve skutečnosti ale nejde o oficiální vyjádření Nejvyššího
státního zastupitelství o poměrech v bezpečnostních sborech, pouze o seznámení
s názorem Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, který se v 52stránkové
zprávě uvádí drobným tiskem v šesti řádcích na spodním okraji str.30. Žádné
jiné státní zastupitelství podobné znepokojivé poznatky nepředkládá.
Prostě se jen těch pár řádků hodilo k
vyvolání bulvární senzace, proto se stalo těžištěm upozornění na výroční zprávu
Nejvyššího státního zastupitelství za r.2015, která ale jako celek působí spíše
uklidňujícím dojmem.
Znepokojivé poselství titulku vůbec neladí s uvedenými
údaji zprávy o kriminalitě policistů: je záležitostí poměrně malého počtu
jednotlivců a postupně se snižuje.
Ale právě proto je nekomentované zveřejnění názoru
Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ve zprávě, podepsané nejvyšším
státním zástupcem Pavlem Zemanem, problematické: nejvyšší státní zástupce mu svým podpisem dal punc věrohodnosti.
Následně má veřejnost právo se jej ptát, zda se s olomouckými žalobci názorově
ztotožňuje. Pokud by odpověděl kladně, bylo by na místě žádat o vysvětlení
příčin nebezpečného stavu a zejména o zprávu o připravených a případně již
prováděných nápravných opatřeních. Záporná odpověď by si pak vyžádala
vysvětlení, proč uveřejněním dané informace nejvyšší státní zástupce riskoval
vyvolání paniky mezi občany. Ať Pavel Zeman odpoví jakkoli, usvědčí se z
nezpůsobilosti podat na dané otázky poctivé odpovědi.
Bez ohledu na to vše článek připomíná veřejnosti
nepřehlédnutelnou skutečnost, že Vrchní státní zastupitelství v Olomouci se
chová poněkud odlišně než ostatní složky soustavy a vidí zločin i tam, kde jej
jiní nehledají. Zvlášť ochotně se
angažuje v kauzách, jež mají politické souvislosti. Ve spojení s informací, že
Vrchní soud v Praze v r. 2015 zprostil obžaloby 20,72 % obžalovaných, zatímco
Vrchní soud v Olomouci pouze 4,84 %, vzniká dojem, že oblast působnosti VSZ
Olomouc je z hlediska trestního řízení stát ve státě. Pohříchu tento dojem nevyplývá
jen z několika řádků výroční zprávy, ale veřejnost jej takto vnímá nejméně od
vypuknutí aféry “Nagygate” 13. června 2013.
Opět se vnucuje otázka na nejvyššího státního zástupce,
proč trpí (nebo snad přímo vyvolává ?) nápadné vybočování Vrchního státního
zastupitelství v Olomouci z řady, když tento úřad podléhá jeho přímé
nadřízenosti a do řady úkonů by se bez jeho vědomí a souhlasu nemohl pustit.
Zmíněná zpráva Vrchního státního zastupitelství v Olomouci
ve spojení s projevem nedůvěry nejvyššímu velení PČR a Generální inspekci
bezpečnostních sborů bývalým ředitelem ÚOOZ Robertem Šlachtou a s přímým
obviněním policejního prezidenta důstojníkem ÚOOZ Jiřím Komárkem ve svém celku
vytvářejí velmi nehezký obraz poměrů v policejním sboru a v GIBS. Kdyby byl jen
z malé části pravdivý, svědčilo by to o vážném ohrožení vnitřní bezpečnosti
státu a bylo by na místě, aby se věcí zabývala vláda s cílem rázného zjednání
nápravy, ovšem, pokud je ho ještě schopna.
Nabízela by se také
otázka po míře odpovědnosti státního zastupitelství, které je v trestním
řízení nadřazeno policii i GIBS, za vznik neblahého stavu. Jak je možné, že již
dříve nezjistilo stopy pronikání zločinu do bezpečnostních sborů a nepřijalo opatření k jeho zamezení ?
Naopak jde-li jen o projevy paranoidního vidění světa
olomouckými žalobci a důstojníky ÚOOZ, bylo by na čase uvažovat nad tím, zda
myšlení těchto lidí příliš nepodléhá profesní deformaci, a zda pak jejich setrvání na vedoucích místech není pro
občany nebezpečné.
Na rozdíl od Ireny Válové mě neznepokojuje tolik to, co ve
výroční zprávě vyzvdvihuje, ale to, co v ní chybí. Tak na str. 31 se ve zprávě
celkem střízlivě uvádí kritika nedostatečného zvládání profese policisty. Ale není
zde ani stopy po pokání státních zástupců za jejich vlastní selhávání a
nepřístojnosti.
Jistě by bylo o čem psát. Nejsou to jen policisté, kteří –
jak se ve zprávě uvádí – někdy nestačí nárokům svého řemesla. Stejných vad
bychom našli v práci státních zástupců
také dost. Na pozadí nálezu pléna Ústavního soudu z 19.dubna 2016 č.j. Pl. ÚS 4/14 by
pak velmi zajímavým předmětem zájmu mělo
být porušování práva na spravedlivý proces odkláněním rozhodování o úkonech
přípravného řízení k místně nepříslušným soudům. Příkladů je známo vice než
dost, např. z kauzy Shahrama Zadeha, odvlečeného za účelem uvalení vazby z
Prahy až do Znojma.Ale o nezákonném postupu státních zástupců v těchto věcech
zpráva mlčí. V té souvislosti by nepochybně bylo na místě vyjádření nejvyššího
státního zástupce k důvodům, proč tak nápadně často pověřuje Vrchní státní
zastupitelství v Olomouci k dozorování přípravného řízení mimo jeho obvod
působnosti, popř. proč rozpínavost olomouckého úřadu trpí, jestliže k ní sám
nedává popud, nebo ještě jinak: proč pověřuje Vrchní státní zastupitelství v
Olomouci dozorem mimo obvod jeho zákonné působnosti nad vyšetřováním případů, pro které je toto
státní zastupitelství nepřípustné, zato mohou
mít politické souvislosti. Jde snad o projev nedůvěry k pražské vrchní státní
zástupkyni Lence Bradáčové nebo o strach z konfliktu s expanzivním Ivo Ištvanem
?
Žádné komentáře:
Okomentovat