ÚLETY OPOZICE

Opoziční strany, jež jsou trvale nezpůsobilé smířit se s volebním neúspěchem a s ustavením koaliční vlády s důvěrou, využily nechutné reportáže Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka o rozhovoru s Andrejem Babišem ml. k vyvolání pokusu o svržení vlády, popř. o vytlačení Andreje Babiše z politického života. Přestože vláda přežila, není od věci všimnout si, že některé zdánlivě nezpochybnitelné  argumenty opozice  mají povahu následků vládnutí opozičních stran v minulosti, demagogie nebo pokusu o úskok, hodný vlka z pohádky o Červené Karkulce. V některých případech politici tradičních stran spoléhají na to, že občané už zapomněli na různé jejich prohřešky z doby, kdy byli u moci.

Vyčítají Andreji Babišovi, že vtáhl do mediální pranice své děti a zveřejnil informace o jejich nemocech. Ale za celou dobu od jeho vydání k trestnímu stíhání se o tomto tématu nemluvilo až do nákladného výletu Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka do Švýcarska. Andreji Babišovi pak nezbylo, než veřejnosti odhalit nepříjemné skutečnosti.

Někteří opoziční pábitelé vyslovili podezření, že Andrej  Babiš maří vyšetřování kauzy Čapí hnízdo a je odpovědný za průtahy. Neuvedli, v čem má ovlivňování spočívat, jakými zásahy předseda vlády do vyšetřování vstoupil a nevysvětlili, jakým způsobem by mohl prolomit institucionální opatření, jež činí ovlivnění postupu policie téměř nemožným. Mimo to jim uniklo, že naše trestní právo opravňuje obviněného, aby volil jakékoli prostředky na svou obhajobu a svobodně stanovil taktiku obhajoby. Má dokonce právo před soudem nevypovídat nebo i lhát. Nemají-li pábitelé důkazy, pak povídání o maření vyšetřování má pouze hodnotu pomluvy.

Politici, kteří projevili znepokojení nad délkou vyšetřování, zřejmě nemají tušení o předsoudní fázi trestního řízení: ze srovnání s jinými kauzami lze vyvodit, že zatím  délka vyšetřování stále ještě není neobvyklá, i když uzavření spisu je již velmi žádoucí.

V této souvislosti stojí za zmínku, že zřejmě došlo k úniku informací ze spisu, který nejspíš zůstane nevyšetřený a nepotrestaný. Nicméně zveřejněné informace na serveru iRozhlas.cz nasvědčují tomu, že policie nemíní případ odložit nebo dokonce zastavit. V tom případě je ovšem ve veřejném zájmu i v zájmu obviněných, aby se prostor pro spekulace a pomluvy co nejdříve zúžil postoupením věci před soud. Další průtahy jsou nanejvýš nežádoucí.

Další postup bude zpomalovat vyžádání mezinárodně právní pomoci švýcarské policie, neboť jde o administrativně složitou, zdlouhavou  proceduru. Je  zde ovšem možnost vyloučit případ Andreje Babiše ml. do samostatného řízení a stíhat jej jako uprchlého. Ostatně díky výše zmíněné indiskrétnosti serveru iRozhlas.cz si nemůže státní zástupce dovolit trestní stíhání neúměrně protaovat nebo dokonce zastavit, aniž by vyvolal bouři ve veřejnosti. A při projednávání případu před soudem, které je veřejné, budou mít občané celou záležitost pod kontrolou.

Hledají se souvislostí mezi personálními změnami v policejním sboru a v čele GIBS a apriorně se zpochybňuje výběrové řízení na funkci policejního prezidenta. Zavání to paranoiou. GIBS se na vyšetřování nepodílí a zpochybňování personálních změn v policii je především útokem na ministra vnitra Jana Hamáčka, kterého staví do postavení loutky v rukou předsedy vlády.

Zejména KDU-ČSL a Top 09 vystupují jako mravokárci neoprávněně, protože jejich strany  jsou odpovědné za nejbrutálnější zásah do nezávislého vyšetřování, ke kterému došlo odebráním věci Jiřího Čunka původnímu vyšetřovateli a jejím zastavením jihlavským státním zástupcem Arifem Salichovem. Důkazní situace byla tak slabá, že Jiří Čunek by patrně dosáhl zprošťujícího rozsudku. Ale koaliční strana KDU-ČSL přesto vydírala předsedu vlády hrozbou, že odejde z vlády, pokud se Jiří Čunek bude muset dostavit před soud. Pokud chce někdo tvrdit, že není spojitost mezi vydíráním a podivným zastavením trestního stíhání Jiřího Čunka, sotva někoho přesvědčí o pravdivosti svého názoru. Nestydatý zásah do trestního řízení tehdy vyvolal obrovské pobouření veřejnosti a vypukla „válka žalobců“ a začalo se mluvit o „justiční mafii“. Tehdejší ministr spravedlnosti a dnešní předseda TOP 09, politizující advokátní koncipient Jiří Pospíšil jako capo di tutti capi  „justiční mafie“  zaštítil pachatele pobuřujícího skutku,  a potrestal odvoláním tři vedoucí státní zástupce, kteří se zásahem hlasitě  nesouhlasili. Později je musel znova jmenovat. Na vyplacení odškodného po jejich návratu do funkcí se samozřejmě ze své kapsy nepodílel. Pro úplnost připomínám, že později jej předseda vlády Petr Nečas  vyhodil na hodinu a Mirek Topolánek údajně lituje, že neudělal včas totéž. Dnes se Jiří Pospíšil staví do postavení  jediného spravedlivého a strážce nestrannosti vyšetřování. Drzé čelo je lepší než poplužní dvůr.

Opozice činí Andreje Babiše odpovědným za to, že po 29 letech od pádu komunistické diktatury se vláda opírá o komunisty. Ve skutečnosti tento stav zavinily právě opoziční strany, a to zejména ty „tradiční“. Tím, že žádná z nich se neuvolila vstoupit do vlády nebo ji aspoň tolerovat, uvolnil se prostor, do kterého vnikli komunisté, důsledně se chovající státotvorně, a to nejen v tomto případě. Ale hlavně: trvanlivost voličské základny KSČM je výsledkem dlouhodobé politiky „tradičních“ stran, jež v době, kdy byly u moci, nedokázaly uspokojivě řešit potřeby sociálně slabých vrstev obyvatelstva a dodávaly tak věrohodnost komunistické kritice poměrů ve státě.

Opozice s úlisnou tváří propaguje tzv. slovenský model vládnutí, umožňující nahrazení  Andreje Babiše v čele vlády jiným představitelem hnutí ANO 2011. Obviněný má resignovat, podrobit se trestnímu řízení a v případě zproštění obžaloby se vrátit. To je čistá  lest vlka z pohádky o Červené Karkulce. Šiřitelé této zdánlivě ušlechtilé varianty řešení buď nevědí nebo před veřejností zatajují (nevím, která z variant platí, obě jsou trapné), že trestní řízení soudní v tomto případě přesáhne hranice tohoto volebního období. Ve skutečnosti chtějí Andreje Babiše vytěsnit jednou pro vždy, zbavit se jej stejně, jako se kdysi zbavili Víta Bárty.

Někteří mluvkové občas připomínají, že Andrej Babiš je „estébák“, ač výsledky dvou volebních období ukazují, že  voliče toto podezření nedojímá. Podstatné je, že se dopouštějí svévolného nakládání s pojmy a uvádějí v omyl lidi bez paměti. „Estébáci“ byli důstojníci neuniformovaných politických složek Sboru národní bezpečnosti, tzv. Státní bezpečnosti, z nichž mnozí se skutečně dopouštěli nezákonností. Ti žijí v anonymitě, nikdo je neznepokojuje, pokusy volat je k odpovědnosti za jednání v totalitním režimu jsou velmi vzácné, téměř žádné. Mají slušné důchody, někteří i výsluhu.  V době, kdy byli u moci, nabalili na sebe několik desítek tisíc tajných spolupracovníků, o jejichž individuálním podílu na hromadění informací o spoluobčanech se většinou nic neví. Mezi škodlivostí skutečných „estébáků“ a jejich tajných spolupracovníků je propastný rozdíl. Zatímco skutečným škůdcům se dobře daří, tajní spolupracovníci jsou demagogy dehonestováni na principu kolektivní viny.

Hlavním cílem opozičních akcí je vytlačení Andreje Babiše z politického života jednou pro vždy. Je to pochopitelné: je to výrazná osobnost s velkým vlivem na masy. Volební úspěch ANO 2011 je z velké části výsledem jeho charismatického působení na voliče. Jeho odchod do ústraní by byl pro hnutí katastrofou. Na druhé straně Andrej Babiš si je jistě vědom svého osobního vlivu na volební úspěch svého hnutí a není ochoten nechat se připravit o plody svého úsilí. Tím ovšem bere na svá bedra kříž trojího souběžného zatížení: povinnostmi předsedy vlády a hnutí ANO 2011 a útrapami účastníka trestního řízení. Nejsem si jist, zda správně odhadl své síly, popř. zda si vůbec uvědomuje, co ho  čeká.  Alena Vitásková podstoupila námahu souběžného výkonu funkce předsedkyně ERÚ a trestně stíhané osoby a po pěti letech maximálního vypětí sil dospěla k zprošťujícímu rozsudku. Její funkce ovšem nebyla tak náročná jako Babišova, nicméně stěžuje si na zdravotní následky tohoto martyria. Postavení Andreje Babiše bude namáhavější než její. Ale to je jeho osobní volba a nikdo z nás za něj kříž neponese.

V této souvislosti opozice tvrdí, že trestní stíhání Andreje Babiše bude zátěží pro vládu. Mají pravdu potud, pokud mají v úmyslu nadále si léčit bolístku neúspěšnosti ve volbách vyvoláváním stále dalších, zhola kontraproduktivních skandálů. Pokud by její představitelé ctili presumpci neviny a pojali trestní stíhání Andreje Babiše jako jeho soukromou nepříjemnost, kterou si musí nějak vyřídit, nikoli však na úkor práce ve vládě, jeho stíhání by sice bylo nepříjemné, ale nebylo by  pro vládu velkou zátěží.

Opoziční politici samozřejmě nedbají presumpce neviny a snaží se Andreje Babiše  vytlačit z konkurence za každou cenu.  Jejich námitka, že v čele vlády nemá stát nepravomocně odsouzená osoba, zní rozumně. Platila by v plném rozsahu, kdybychom žili ve státě, v němž nedochází k zneužívání trestního řízení k ovlivňování politického vývoje, a v němž se může dostat za mříže i zcela nevinný člověk. Tento stav českého trestního řízení nevznikl za vlády Andreje Babiše. Odpovědnost za něj nesou „tradiční strany“, které umožnily jeho vznik chybnou trestní politikou. Nyní pokrytecky žádají, aby důsledky jejich hříchů padly na hlavu Andreje Babiše. Odstrašující je příklad Víta Bárty, který chtěl být slušný, odešel z vlády, aby ji nezatěžoval svými problémy a bez ohledu na zprošťující rozsudek vypadl z kola. Odstrašující je příklad bývalého policejního prezidenta Petra Lessyho, účelově kriminalizovaného, jenž se sice domohl zproštění obžaloby a byl morálně částečně odškodněn vysláním do funkce policejního přidělence v Bratislavě, ale dále již pro něj není v bezpečnostních sborech místo. Odstrašující je výše zmíněný případ Aleny Vitáskové, která sice vydržela v úřadě do konce mandátu a byla pravomocně zproštěna obžaloby, od prezidenta dostala jako šidítko státní vyznamenání, ale o využití její energie a zkušeností ve prospěch státu není zájem. Totéž by patrně postihlo Andreje Babiše, pokud by uposlechl ušlechtilých rad vlků, převlečených tentokrát za opoziční politiky. O obsazení jím uvolněného prostoru by se okamžitě pokusili političtí pidižvíci.