V
Otázkách Václava Moravce dne 17.ledna 2016 se velkému “vymývači mozků” podařil
husarský kousek: přizval do pořadu vrchní státní zástupkyni Lenku Bradáčovou,
které “nastavil nohu” vyžadováním komentářů k velkým “živým” kauzám ekonomické kriminality.
Předestřenou záminkou jeho zájmu měla být snaha ověřit, zda jejich vyšetřování
netrvá příliš dlouho a zda ticho po velkém počátečním mediálním humbuku neopravňuje
veřejnost k obavám, že se nakonec nikomu
nic nestane.
Lenku
Bradáčovou vmanévroval do obtížného lavírování mezi snahou o uspokojení zvídavosti
moderátora, představujícího bona fide zájem veřejnosti, a nepřípustností
prozrazení citlivých informací, jež by mělo za následek ztížení dokazování nebo
snížení jeho objektivity.
Nešlo o ledajaké příběhy. Jako první přišel na
přetřes právě projednávaný případ korupce v nemocnici Na Homolce. Hlavním
obžalovaným je bývalý ředitel Vladimír Dbalý. Moderátor neváhal zesměšnit jej
zmínkou o jeho “sněžení”, čili o podezření na závislost na kokainu. Lenka
Bradáčová odmítla náznak podezření, že snad obžaloba není dostatečně podložena
důkazy, i když není nadstandardně silná. Jeden a půl roku od zadržení Vladimíra
Dbalého do zahájení hlavního líčení je podle ní doba, přiměřená složitosti věci. Státní
zastupitelství ostatně postup v případu urychlilo již tím, že celou kauzu rozdělilo
na dílčí úseky: jednu část již projednává soud, dvě další jsou ve fázi
přípravného řízení a není vyloučeno, že budou následovat ještě i další obvinění. U dalších částí je možné
zpomalení tempa, způsobené čekáním na znalecké posudky nebo mezinárodní právní
pomoc.
Následně
padla zmínka o kauzách Oleo Chemicals a
možné korupce na České poště, které provázejí celé třiapůlleté období působení
Lenky Bradáčové na Vrchním státním zastupitelství v Praze a dosud nedospěly do stadia
podání obžaloby. “Vymývač mozků” projevil starost, zda by jejich případné uzavření
zprošťujícím rozsudkem nevyvolalo zklamání veřejnosti z nenaplnění očekávání,
která vkládala do jejího příchodu. Lenka
Bradáčová na tomto místě vysvětlila složitost postavení státních zástupců. Jejich přístup musí být nutně odlišný od způsobu
myšlení soudců: shromažďují důkazy ve prospěch i v neprospěch obviněných a
žalují v okamžiku, kdy jsou sice na vahách, ale přesto se domnívají, že mají dost argumentů na to, aby
žalobu ustáli. Přistupují k tomu přibližně v 93-94% případů. Někdy se ale
neshodnou se soudy, které mají v souladu
s presumpcí neviny respektovat zásadu in
dubio pro reo a následně hodnotí důkazní situaci odchylně od žalobců. Z
celkového počtu podaných obžalob proto přibližně v 6% případů dochází ke zprošťujícím
rozsudkům. Dosažení 100% úspěšnosti obžalob není prakticky možné.
K
právě projednávané kauze podezření na korupci při nákupu obrněných vozidel
Pandur vrchní žalobkyně uvedla, že pro vyváženost poměru důkazů ve prospěch a v
neprospěch obžalovaného lobbisty Marka Dalíka si není jistá výsledkem. Hraje v
tom roli i časový odstup od údajného protiprávního jednání.
Na
řadu přišel i případ karty Pražana Opencard, jehož neuspokojivým stavem se
zabývala i vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny. K zvláštnostem případu patří
odsouzení úředníků, kteří se projektem zabývali až v jeho pozdějších etapách za
působení primátorů Bohuslava Svobody a Tomáše Hudečka, a před soudem stojí i oba
bývalí primátoři, zatímco jejich předchůdce Pavel
Bém, který stál u vzniku maléru, zůstává v klidu. Kauzu provází také pochybnosti o zvládnutí úlohy dozorovou
státní zástupkyní Dagmar Máchovou. V tomto případě vrchní žalobkyně
připravovala veřejnost na možnost, že případné porušení práva v počátcích příběhu
nepovede k potrestání viníků, protože důkazy byly nenávratně ztraceny, a to
zřejmě jako následek úniku informací z vyšetřování. Kritika ze strany
vyšetřovací komise se neminula účinkem: městská státní zástupkyně v Praze se z
řízení vyloučila pro podjatost a dozor nad vyšetřováním převzalo Krajské státní
zastupitelství v Hradci Králové. Současně Vrchní státní zastupitelství v Praze dalo
pokyn Generální inspekci bezpečnostních sborů, aby prověřila postup policie v
počátečních fázích kauzy zejména z pohledu podezření, že některé osoby byly
možná informovány o připraveném vyšetřování. Naproti tomu státní zástupkyně
Dagmar Máchová se nemusí obávat kárného řízení, protože subjektivní procesní
lhůta vypršela dříve, než se Lenka Bradáčová ujala úřadu.
Mimořádnou
pozornost věnoval Václav Moravec případu Key Investments, v němž jsou
obžalováni tři členové představenstva společnosti. Hlavně jej zaujala - a
opakovaně na ni upozorňoval - spojitost Key Investments a bývalého prezidenta
Václava Klause, popř. Institutu Václava Klause, potažmo Centra pro ekonomiku a
politiku (CEP), které bylo Key Investments jako věřitel upřednostněno proti
jiným. Neopomněl zdůraznit, že k zakladatelům Key Investments patřil dlouholetý
spolupracovník Václava Klause Jiří Weigl. Tušení vztahu Key Investments k
Václavu Klausovi jej viditelně silně zaujalo. Opakovaně se k němu vracel. Připomněl
také, že své peníze svěřily Key Investments právě městské části Prahy, jejichž
starostové byli blízcí Václavu Klausovi a přišly o ně, zatímco CEP dostalo vše
zpět. Do obrazu ovšem neuahrnul jiné
uspokojené věřitele. Představa, že by se
Václav Klaus nebo jeho blízcí dostali do hledáčku orgánů činných v trestním
řízení, jej zřejmě příjemně vzrušuje. Od Key Investments pak hladce přešel k
velmi čerstvé kauze Via Chem Group, v které se vede trestní stíhání proti 14
osobám, probíhají policejní zásahy a čtyři
podezřelí se dostali do vazby. Pravděpodobně
ale unikly hlavní osoby: podnikatel Petr Sisák ml. a advokát Ivana Hala, navzdory
tomu, že státní zástupce vydal předběžný souhlas k jejich zadržení. Je
podezření, že byli varováni “krtkem” z nitra orgánů činných v trestním řízení. Lenka
Bradáčová potvrdila, že jde o velmi složitý případ, i spojitost mezi oběma
kauzami. Václav Moravec v tomto případě opět rozvinul své schopnosti “vymývače
mozků”: pilně se snažil přimět Lenku Bradáčovou k prozrazení informací, které
sdělit nesmí. Stále znova se pokoušel vyprovokovat ji k potvrzení názoru, že
uniknuvší osoby jsou právě Petr Sisák ml. a Petr Hala. Neuspěl, ale nedošlo ani
k popření domněnky. Václavu Moravcovi nedala spát ani možná spoluodpovědnost
Bankovní rady ČNB, která dle jeho mínění nedůsledným dohledem umožnila rozvinutí
kauzy Key Investments. Lenka Bradáčová dala najevo, že nezávislé státní
zastupitelství se nezastaví před majestátem Bankovní rady ČNB, bude-li zde
podezření na trestnou činnosti.
Došlo
i na kauzu Metropolitního spořitelního družstva,
v které je obviněno 20 osob. Způsobená škoda činí vice než 10 mlrd. Kč, ale
zajištěny byly jen dvě. V této věci nebyla dosud podána obžaloba. Václav
Moravec s potěšením přistihl Lenku Bradáčovou při podřeknutí, po němž jí
nezbylo než upřesnit, že obžaloba bude podána během několika týdnů.
Posléze
moderátor dokázal, že se nebojí Andreje Babiše a vzal na přetřes případ stíhání
několika firem podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob v kauze
zmanipulovaných veřejných zakázek České pošty. V ní figuruje také firma Agrotec,
jež je součástí koncernu Agrofert. Tentokrát jsme se ale dověděli pouze tolik,
že rozhodnutí o dalším vývoji kauzy padne během několika týdnů.
Zaznělo
i jméno proslulé stavební firmy Metrostav, proti které bylo v souvislosti s
kauzou Davida Ratha rovněž zahájeno řízení podle zákona o trestní odpovědnosti
právnických osob. V této souvislosti Václav Moravec upozornil na prudký nárůst
počtu žalob, podávaných podle tohoto poměrně nového zákona a vyslovil obavu, že
se stát nedoplatí, pokud budou soudy tyto žaloby ve větším měřítku zamítat.
Podle Lenky Bradáčové nebezpečí nehrozí, neboť kauz je poměrně málo a žalobci k
nim přistují obezřele.
Třešničkou
na dortu je vývoj v případu Davida Ratha, jemuž se podařilo žalobou na ochranu
osobnosti dostat ze hry státního zástupce Petra Jiráta, který proto nebude
zastupovat žalobu v odvolacím řízení. Václav Moravec jako správný “vymývač
mozků” zjevně velmi stál o to, aby Lenka Bradáčová prozradila jméno náhradníka,
ale neuspěl. Vyšlo nicméně najevo, že David Rath způsobil straně žalobní
citelnou nepříjemnost: došlo k porušení rovnováhy mezi žalobou a obhajobou,
protože nový žalobce nebude mít výhodu seznamování s obsáhlým spisem od samého
začátku procesu. Odpadla ovšem nutnost přeložit dočasně Petra Jiráta k Vrchnímu
státnímu zastupitelství v Praze, aby mohl vystupovat před Vrchním soudem v
Praze. Nutnost přeložení by odpadla, kdyby již byl přijat nový zákon o státním
zastupitelství. Na tomto místě se Václav Moravec opět předvedl jako “vymývač
mozků”, když s viditelnou škodolibostí a
neskrývanou radostí konstatoval, že nový zákon vůbec nebude přijat, což prý si
státní zástupci zavinili sami. Prokázal, nebo si to aspoň myslel, že má lepší
informace než ministr spravedlnosti. Lenka Bradáčová odtušila, že státní
zastupitelství bude nadále fungovat dobře i bez nového zákona, i když nová
úprava by zvýšila efektivitu jeho řízení. Zavinění státního zastupitelství na
odporu proti zákonu vidí v tom, že se žalobci v řadě případů dotkli zájmů
vlivných osob, jež tím popudili. Zapomněla na odpor zevnitř státního
zastupitelství, k němuž mají důvod všichni, kdo by v případě přijetí nového
zákona museli opustit zabydlená místa.
Od
jednotlivých kauz se pak debata přenesla k zajišťování výnosů z trestné
činnosti. Objem zajištěných prostředků rok od roku roste, ale Lenka Bradáčová
nevidí možnost dalšího skokového zvýšení, pokud by nedošlo k výraznému personálnímu
posílení analytických útvarů. Poukázala ale na vhodnost častějšího ukládání
peněžitých trestů. V této souvislosti zmínila uložení peněžitých trestů
Krajským soudem v Ústí n.L. v kauze zmanipulovaných veřejných zakázek, jež
Vrchní soud v Praze v odvolacím řízení zrušil. K dovolání nejvyššího státního
zástupce ale Nejvyšší soud ČR napravil pochybení odvolacího soudu, přičemž
zdůraznil, že uložení peněžitého trestu je vyjádřením společenské škodlivosti
trestného činu, takže je v plném souladu s rozhodnutím o vině.
Všiml
jsem si, že do výčtu kauz, jež by zasluhovaly komentář, se nedostal překvapivý
vývoj případu Jany Nečasové, dř. Nagyové a vojenských zpravodajců. Možná to je
tím, že se jedná o “píseček” Vrchního státního zastupitelství v Olomouci,
operujícího v Praze.
Vystoupení
Lenky Bradáčové jako celek bylo brilantní. Projevila se v něm jako perfektní profesionálka. Kdo se
chce orientovat ve složitostech úlohy státních zástupců v trestním řízení, tomu
poskytla dobrou příležitost. Kličkovala houževnatě mezi pokusy “vymývače mozků”
přimět ji k uvolnění informací, jež nejsou veřejnosti určeny. Formálně se jí to
dařilo až na jedno výše zmíněné prořeknutí a na nezdar s utajením jmen Petra
Sisáka ml. a advokáta Ivo Haly. Nicméně přes veškerou její snahu někteří
obvinění mohou z jejích výroků vyvodit závěry, cenné pro jejich orientaci v
hrozbách nebo naopak příznivých možnostech vývoje jejich kauz. Především Petr
Sisák ml. a Ivo Hala dostali důrazný podnět, aby se zamysleli, jak se mají
zachovat. Nemají mnoho na výběr: buď se rychle přihlásí příslušným orgánům a
možná se tak zachrání před uvalením vazby, nebo se stanou štvanci, které stejně
jednou policejní “lovci lebek” dopraví do vazební věznice. Nebylo-li právě
vyslání tohoto vzkazu účelem příslušné části debaty, je to nejsilnější důvod k
pochybnostem o vhodnosti veřejného projednávání “živých” kauz. Méně choulostivý
je “vzkaz” Václavu Klausovi a jeho blízkým,
že se mají připravit na možné nepříjemnosti v nedaleké budoucnosti. Nic dobrého
zřejmě nečeká státní zástupkyni Dagmar Máchovou a bývalé policisty, kteří se
zabývali kauzou Opencard na začátku vyšetřování.
Zklamání mohou pocítit všichni stíhaní v kauze Opencard,
kteří dostali signál, že zůstanou jedinými viníky a pokud čekali, že rameno
spravedlnosti jednou dopadne i na Pavla Béma, nedočkají se. Naopak s mírným
optimismem se může na svou budoucnost dívat Marek Dalík.
V úvahách o pečlivém shromažďování důkazů a jejich
vyhodnocování státními zástupci ve prospěch i neprospěch obviněných paní vrchní
státní zástupkyně poněkud idealizovala skutečný stav věcí. Nemohu vyloučit, že
to popsaným způsobem funguje ve většině případů, ale z praxe známe jednotlivé případy
jednostranné selekce důkazů nebo jejich zkreslování v neprospěch obviněných.
Jako celek měla tato část pořadu spád a byla nabita
informacemi, takže jako umělecký útvar by mohla být hodnocena příznivě. Nicméně
pochybuji, že její zařazení do programu bylo pro společnost skutečně naléhavě
potřebné a užitečné.
Žádné komentáře:
Okomentovat