Plnou
hodinu z Otázek Vymývače mozků (pardon, z Otázek Václava Moravce) ze
dne 17. září 2017 se moderátor a jeho hosté věnovali vybraným událostem z poslední
doby, týkajících se resortů spravedlnosti a vnitra. V pořadu vystoupily
vlivné osobnosti: předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa, nejvyšší
státní zástupce Pavel Zeman a policejní prezident Tomáš Tuhý. Chyběli nepozvaní:
ministr spravedlnosti Robert Pelikán a prezident republiky Miloš Zeman, kteří
pak byli v pořadu častým terčem kritiky, proti které se nemohli bránit. I
tak díky složení účastníků debaty byl pořad myšlenkově mimořádně hutný.
Václav
Moravec pojal obsah debaty velmi široce, ale nakonec se na některá vyhlášená
témata téměř nedostalo. Například o vyhodnocení
následků reorganizace republikových útvarů kriminální policie se sice moderátor pokusil otázkou policejnímu
prezidentovi, ale ten jej odbyl vyjádřením, že její zpochybňování „je jedním z politických
ataků“ a dále se již o věci nehovořilo.
Veledůležitě
a pohoršeně se tvářící moderátor otevřel debatu prudkým útokem na prezidenta
republiky Miloše Zemana, který měl tu drzost, že si na Hrad pozval ministra
spravedlnosti Roberta Pelikána a Andreje Babiše, a po nich ještě přijme Milana
Chovance, aby si na základě jejich informací mohl vytvořit ucelený obraz o
kauze „Čapí hnízdo“. Zkritizoval hlavu státu za to, že se neřídí vlastním
výrokem, že politici by neměli být soudci. Doslova ho nařkl, že „se pasuje do
role soudce“. Hodnotím to jako drobný příspěvek ČT k tažení proti
znovuzvolení Miloše Zemana prezidentem ČR, tedy svým způsobem pozoruhodný úkaz.
Václav
Moravec si neuvědomil nebo nechce vědět, že trestní stíhání Andreje Babiše není jen tak obyčejná
trestní kauza, ale politická událost prvořadého významu, která může ovlivnit
volební výsledky, ať tak či onak. Prezident republiky by nedostál svému
poslání, kdyby se o ni nezajímal a kdyby případně nevyužil neformálního vlivu,
aby oslabil ničivost jejího účinku. Přehlédnutí této významné okolnosti
usvědčuje moderátora z diletantství nebo z podjatosti, což u něj není nic
nového.
Naproti
tomu je oprávněná jeho kritika Miloše Zemana za prohlášení kauzy Čapí hnízdo za
policejní provokaci i za vyjádření naděje, že za akcí není ministr vnitra Milan
Chovanec. Lze se ztotožnit s mírným hodnocením Pavla Zemana, že prezidentův
výrok byl nešťastný a dodám, že se to vztahuje i na obdobné tvrzení ministra
Roberta Pelikána. Na druhé straně dojmům oběma hříšníků se nedivím, protože kauza
Čapí hnízdo je další zastávka na křížové
cestě zneužití orgánů vynucování práva k politickým účelům, které
se v polistopadovém vývoji státu čas od času opakuje a snižuje naši
politickou kulturu na „jihoamerickou“úroveň.
V daném
případě ale s prezidentem a ministrem spravedlnosti nesouhlasím. Uhranula
je blízkost voleb, ale neuvědomili si, že pro policii je právě proto dané načasování
vystoupení nevýhodné: v krátkém čase do voleb s vyšetřováním nijak
podstatně nepokročí, pouze odhalí před obhajobou karty a kvůli obnovení
poslanecké imunity Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka bude muset aktivity vůči
nim (nikoli vůči spoluobviněným) aspoň dočasně zastavit. Co bude po volbách, neví v této chvíli
nikdo, takže ani nelze odhadnout, zda po nich policie znova požádá o jejich
vydání.
Pro
to vše jsem přesvědčen, že trestní stíhání sice bylo vyvoláno účelově s cílem
poškodit hnutí ANO 2011 a/nebo Andreje Babiše osobně, ale policie je v tom
tentokrát nevinně: do hry ji zatáhl
oznamovatel, který na sklonku r.2015 podal trestní oznámení. Kola mašinerie
trestního řízení se po tomto impulzu roztočila a dále jela samospádem. Nebylo
možné předem odhadnout a naplánovat, kdy řízení dospěje k bodu,
předpokládanému §160 trestního řadu, tedy k nutnosti sdělit dosavadním
podezřelým obvinění. Ostatně kdyby k vyžádání poslanců došlo kdykoli
dříve, při důsledném vedení trestního řízení by stejně vznikly škody, jež by
mohly být ještě větší než ty současné.
Mnou
popsaný způsob vzniku kauzy je přirozený a nepředpokládá nezákonné jednání
plánovače a vykonavatelů. Naproti tomu nelze si představit mechanismus přenosu
politické vůle na policii, který by se obešel bez hrubého porušení práva.
S potěšením
konstatuji, že hosté nenavázali na moderátorův útok na prezidenta a drželi se střízlivého,
přísně profesionálního vyjadřování. Policejní prezident rozhodně odmítl
možnost, že by v kauze Čapí hnízdo stejně jako v kterékoli jiné
policie jednala na objednávku. Ohradil se také proti domněnce, že mohla úmyslně
protahovat vyšetřování, aby se ke sdělení
obvinění dopracovala až těsně před volbami: dohled Vrchního státního
zastupitelství v Praze prokázal, že pokud v řízení došlo k průtahům,
tak jejich původci byli podezřelí. Posléze vyloučil Václavem Moravcem
naznačenou možnost, že by kvůli reakci politiků a veřejnosti policie ztratila
odvahu ve stíhání pokračovat. Policie podle něj nepřihlíží k společenskému
postavení obviněného.To není pro Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka dobrá
zpráva.
Václav
Moravec hrál důsledně roli manipulátora a snažil se přimět policejního
prezidenta k odsouzení prezidenta republiky za to, že si zve na Hrad
ministry, aby s nimi jednal o trestní kauze. Tomáš Tuhý se nakonec
vyjádřil, že nezná prezidentovy motivy a nemůže mluvit do toho, koho si pozve.
Před tím sice připustil, že by nebylo dobře, kdyby ministři s prezidentem projednávali
živou trestní kauzu, ale současně zpochybnil jejich způsobilost k jednání tvrzením,
že ministr Milan Chovanec nemůže mít žádné informace o průběhu vyšetřování
nejen v tomto případě, ale stejně ve všech dalších.
Pavel
Zeman konstatoval, že nebyl pozván, ale pozvání by stejně odmítl, protože je
možné, že jeho úřad se bude muset v budoucnosti věcí zabývat. Vykroutil se
z přímé odpovědi na návodnou otázku moderátora, zda neutrpí důvěra
veřejnosti k policii a státnímu zastupitelství, když se doví, že prezident
jedná o věci s ministry. Zachoval
se jako profesionál.
Další
návodná otázka moderátora směřovala k obecně respektovanému Josefu Baxovi,
někdejšímu náměstkovi ministra spravedlnosti a nyní předsedovi Nejvyššího
správního soudu. Žádal po něm vyjádření, zda ho někdy napadlo, že by mohla být
zpochybňována důvěryhodnost orgánů
činných v trestním řízení kvůli jedné kauze. Moudrý soudce se přímé
odpovědi vyhnul upozorněním, že ti, kteří mluví o možnosti ovlivnění voleb na
ně působí především sami svým chováním.
A poukázal na to, že rytmy myšlení politiků a příslušníků institucí vymáhání
práva jsou značně rozdílné, takže nelze očekávat, že by např. policisté
přizpůsobovali své postupy harmonogramu voleb. Připustil ale, že zastánci myšlenky policejní
provokace mohou mít zkušenost, která takovou domněnku podporuje. Upozornil na
to, že politici někdy nedosti rozlišují mezi svým politickým pohledem a ústavní
odpovědností. Také si neuvědomují, že politické instituce mají dočasný
charakter, zatímco činnost orgánů vymáhání práva je během na dlouhou trať: jako
by z jeho myšlení vzdáleně zazněla Masarykova zásada, že politická
rozhodnutí se mají činit „sub speciae aeternitatis“. Připustil, že se česká politická kultura v čase
zhoršuje.
Josef
Baxa je snad nejvýraznějším představitelem politizujících soudců, kteří usilují
o zřízení reprezentativního orgánu nezávislého soudnictví. Nebyl by to Václav
Moravec, kdyby mu nenahrál upozorněním na odklon ministrů Roberta Pelikána a Jana
Chvojky od původního koaličního záměru ustavit Nejvyšší radu soudnictví a
současně od přijetí nového zákona o státním zastupitelství. V souvislosti s tím
vyslovil podezření, že politici možná o nezávislost orgánů vymáhání práva ani nestojí.
Tázaný mu ochotně přisvědčil a dodal, že politici si neuvědomují rozdíl mezi
vládou většiny a vládou práva. Dodávám, že se nedivím zdrženlivosti výše
zmíněných ministrů k zřízení soudcovské samosprávy, protože ze své praxe
vím, argument nezávislosti soudců a státních zástupců je velmi častým nástrojem,
který používají kární žalobci k ochraně soudců a státních zástupců před potrestáním
za různé poklesky: mnozí si pletou nezávislost
s nárokem na svévoli a na beztrestnost prohřešků. Jsou obavy, že ustavením
samosprávy by se justice ještě více uzavřela do sebe a ještě méně by chránila
občany před svévolí pokleslých nositelů taláru.
Z podnětu
moderátora na Baxovy úvahy navázal Pavel Zeman, který potvrdil jeho dojem, že
politici nemají zájem o nezávislost justice a státního zastupitelství.
Upozornil, že ve věci zájmu o vyšetřování protiprávního jednání došlo k posunu
od poptávky po stíhání korupce v r.2011 k současnému soustředění pozornosti
na poklesky státních zástupců, které se projevilo v závěrech dvou
posledních parlamentních vyšetřovacích komisí.
Oba
diskutující shodně poukázali na výhodu, kterou je nezávislost soudů a státního
zastupitelství pro občany, pro jejich nárok na spravedlivý proces: nemusejí se
obávat, že by řízení, jehož jsou účastníky, někdo zmanipuloval v jejich neprospěch.
Nezmínili se ovšem, že přece jen k takovým nepřístojnostem v jednotlivých
vzácných případech dochází.
Zajímavým
tématem byly úniky z trestních spisů, jimž se přikládá takový význam, že
Poslanecká sněmovna kvůli nim zřídila speciální vyšetřovací komisi, která – jak
se v pořadu vyjádřil Pavel Zeman- nakonec nezjistila, odkud informace ze
spisů unikají. Režie pořadu možná neúmyslně přinesla možné vysvětlení uvedeného
nezdaru: zařadila záznam vystoupení předsedy komise Martina Plíška, který se
mimo jiné pohoršoval nad vedením přípravného řízení on-line, které není
proveditelné. Nelze se pak divit, že komise nenašla jiný způsob řešení
nežádoucího jevu než zřízení represivního orgánu, jako by bylo možné úniky potlačit
represí. Také uveřejněním přehledu závěrů komise režie pořadu úctě ke komisi
neprospěla.
Policejní
prezident vysvětlil srozumitelně způsob zabezpečení údajů v policejních databázích. Problémy
nastávají od chvíle, kdy se z procesních důvodů vydávají písemné kopie dokumentů
stranám řízení. Shodně s Josefem Baxou poukázal na základní příčinu úniků:
je jím poptávka, zejména mediální. Josef Baxa v této souvislosti upozornil
na rozpor mezi právem na informace a právem na ochranu soukromí a popřel
absolutnost práva veřejnosti na informace. Připomněl, že úniky mohou být někdy
cíleným nástrojem ať již obhajoby nebo někdy i policie. K tomu dodal Pavel
Zeman, že ne každé zveřejnění údajů ze spisu je únikem. Zejména však uvedl
důležitou okolnost: každoročně probíhá 260-300 tisíc trestních řízení, ale
počet zjištěných úniků se dle statistiky GIBS uvádí v desítkách a počty
spisů, jichž se úniky týkají, v jednotkách. Z kvantitativního hlediska
není úkaz tak významný, jak se zdá.
Dodávám, že dle mého laického názoru opatření proti únikům by neměla směřovat k vyšetřování
a represi, ale k potlačení poptávky sankcionováním medií, která informace z předsoudních
fází trestního řízení zveřejňují a
jejich dodavatele štědře odměňují.
Závěrečná
otázka, kterou moderátor položil svým hostům, byla „slovem do pranice“: co je
třeba udělat pro to, aby orgány činné v trestním řízení požívaly co
největší nezávislost a při tom se nevyhýbaly odpovědnosti za své činy ?
Policejní prezident považuje za nezbytné
zachovat nezávislost policie na politicích a nepřeje si její vtahování do politiky.
Josef Baxa opět poukázal na dlouhodobost působení justice a nezbytnost tomu
odpovídajícího kultivování její nezávislosti. Pavel Zeman se vyjádřil
lapidárně: „nechte nás v klidu pracovat a dodržujme navzájem zákon.“ A
všichni společně se pousmáli požadavku komise pro vyšetřování úniku ze spisů na
zavedení evidence styků s novináři. Řekl bych, že v tomto ohledu se ke
komisi zachovali vskutku milosrdně.