Zdá-li
se nadpis nesrozmitelný, doporučuji návrat k dobovému článku „Jak
v Liberci soudili policajta“ z 6.října 2011, který obsahuje údaje o věcném
obsahu kauzy bývalého libereckého policejního ředitele Miroslava Dvořáka a
spoluobžalovaných včetně společenských souvislostí. Obžaloba zahrnovala skutky s rozmanitou právní kvalifikací,
z nichž část v průběhu řízení odpadla. Šlo hlavně o zneužití
pravomoci různé závažnosti: od vyslání civilních zaměstnanců PČR k údržbě
sportoviště policejního sportovního klubu až k zatajení záznamů o dopravním
přestupku krajského radního Martina Seppa. Dále se v obžalobě uvádí i jiná
závažná obvinění jako podvod či požadování úplatku. Zajímavá je časová
souvislost mezi zahájením řízení a přípravami na zřízení Krajského ředitelství
PČR v Liberci, působení bývalých libereckých policistů v inspekci a
posléze i skutečnost, že bezprostředním podnětem bylo udání
policisty, jenž měl zájem o práci u policejní inspekce
Právě
toto trapné řízení v tichosti uzavřel ve dnech 10. a 11.srpna 2015 senát
Krajského soudu v Ústí n.L.- pobočky v Liberci předsedy Jiřího
Malinovského v nepřítomnosti hlavního obžalovaného Miroslava Dvořáka, jenž
se omluvil z vážných zdravotních důvodů. Navzdory tropickému počasí bylo
prostředí v klimatizované budově libereckých soudů příjemné. Soud měl pro
jednání příznivé podmínky.
Mluvím-li
o tichosti, mám na mysli dva úkazy: především překvapivě slabý zájem novinářů, ostře kontrastujicí s mediálním
humbukem na počátku řízení, ale také samomluvu předsedy senátu, z které do
lavic pro veřejnost jen občas dolehlo pár slov.
Proces
má poměrně dlouhou a bohatou historii. Začátky byly téměř neviditelné.
Policejní inspekce sledovala obviněné v tichosti několik měsíců. Pomohla
si použitím služeb soukromé detektivní agentury při instalaci zařízení pro
prostorový odposlech do pracovny policejního ředitele a k upozornění
televizního štábu na cestu, kterou vyvede zatčeného policejního důstojníka
z budovy. Zatkla jej v únoru r. 2009. Dne 25. června 2010 podal
státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí n.L. Adam Bašný obžalobu
na šest osob pro sedm skutků. Novinářům sdělil, že jde o velmi složitou kauzu,
bohatou na důkazy. Miroslavu Dvořákovi jako hlavnímu obžalovanému měl hrozit
trest až osm let odnětí svobody.
Hlavní
líčení u Okresního soudu v Liberci před senátem předsedy Richarda Skýby
bylo zahájeno 19. října 2010. K rozsudku dospělo 4. října 2011. Z původních
šesti obžalovaných ale byli odsouzeni jen tři a jeden ze sedmi žalovaných
skutků vypadl. Miroslav Dvořák byl jako jediný odsouzen k nepodmíněnému
trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, k tomu jej stihl desetiletý
zákaz činnosti ve státní správě a bezpečnostních službách. Jeho spoluobžalovaní
Miroslav Kučera a Miroslav Valášek dostali podmíněné tresty v trvání osmi
a deseti měsíců s odkladem na 18 měsíců, spojené se zákazem činnosti ve státní
správě a bezpečnostních sborech po dobu dvou let.
Následovalo
odvolací řízení u Krajského soudu v Ústí n.K. –pobočka Liberec, při němž došlo
ke zrušení rozsudku okresního soudu a rozdělení věci na dvě části: soud uložil
obžalovanému Miroslavu Dvořákovi podmíněný trest za část žalované skutkové
podstaty, ale vše ostatní vrátil
okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Okresní
soud pak při hlavním líčení dne 19.listopadu 2014 uzavřel věc Miroslava Valáška
tak, že jej uznal vinným zneužitím pravomoci veřejného činitele, ale upustil od
potrestání. Obžalovaný se proti rozsudku neodvolal.
Při
hlavním líčení dne 20. ledna 2015 senát Richarda Skýby částečně zprostil
zbývající obžalované obžaloby a za zbytek skutkové podstaty odsoudil Miroslava
Dvořáka k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let se
zkušební dobou čtyř let a zákazem činnosti ve státní správě a bezpečnostních
sborech po dobu šesti let. Miroslavu Kučerovi uložil podmíněný trest odnětí svobody
v trvání šesti měsíců se zkušební lhůtou jednoho roku. Odvolali se oba obžalovaní i státní zástupce,
který pro Miroslava Dvořáka požadoval
nepodmíněný trest.
Při
výše uvedené příležitosti se pak všichni tři sešli před senátem Jiřího
Malinovského. Žalobce Radim Kadlček bojoval do posledního dechu za nepodmíněný
trest pro Miroslava Dvořáka. Soud mu ale uložil souhrnný trest odnětí svobody
v trvání dvou let se zkušební lhůtou čtyři roky a se zákazem činnosti ve
státní správě a bezpečnostních sborech po dobu šesti let. Miroslava Kučeru
zprostil obžaloby. Rozsudek je pravomocný, jeho zvrácení je možné pouze
použitím mimořádného opravného
prostředku.
Pro
policejní inspekci, státní zastupitelství a soud bylo v libereckých
poměrech „odstřelení“ policejního ředitele událostí srovnatelného významu
s pozdějším pučem ke svržení policejního prezidenta komplotem inspekce a
ministra vnitra. Všichni se proto snažili ze všech sil dát svrženému policejnímu
šéfovi pořádně za vyučenou. Zejména soudce Richard Skýba si byl vědom
výjimečnosti příležitosti soudit tak významného obžalovaného, jakým byl
v místních poměrech Miroslav Dvořák. Na pozadí úsilí, jež orgány trestního
řízení vynaložily, je výsledek procesu trapně hubený. V průběhu řízení
postupně odpadávaly kusy obžaloby, jež možná mohly být důvodem k udělení
kázeňského trestu, nikoli k trestnímu stíhání. Z obžalovaných se
postupně stávali zproštění obžaloby. Z šesti obžalovaných na začátku
zůstal jeden potrestaný a jeden nepotrestaný viník. Nelze nevidět, že čtyři
obžalovaní byli obtěžování trestním řízením zcela zbytečně. Všichni obžalovaní
policisté přišli o zaměstnání. Zvláště Miroslav Kučera má důvod si stěžovat,
protože na zproštění obžaloby čekal déle
než pět let. Nakonec mírný trest, uložený Miroslavu Dvořákovi, je nicotný na
pozadí nabubřelých řečí Adama Bašného o hrozícím osmiletém trestu. Hora hříchů,
kterou s velkou námahou uplácala policejní inspekce se státním
zastupitelstvím, porodila ubohou myš.
Nemyslím,
že nicotný výsledek procesu je důsledkem délky řízení. V průběhu dokazování
došlo k postupnému zpochybnění obžaloby. Kde chybí skutková zjištění,
nelze ukládat tresty.
Nemám
ve zvyku kritizovat rozsudky, k nimž nemám písemné vyhotovení.
V tomto případě si ale jako laik dovolím vyslovit názor, že ani mírný trest
za požadování úplatku by nestranný soud Miroslavu Dvořákovi neuložil. Z odposlechů vyplývá, že
nějakému podnikateli doporučil, aby svému dlužníkovi zadal zakázku pouze
v případě, že zaplatí aspoň „dvěstěpade“ ze svého dluhu. Netuším, od kdy
se splátka dluhu považuje za úplatek a z čeho oba soudy vyvodily, že
„dvěstěpade“ jsou peníze pro Miroslava Dvořáka. Vznešení liberečtí soudci
v tomto případě „uvěřili“, čemu uvěřit chtěli a naplivali na zásadu „in
dubio pro reo“, která patří k úhelným kamenům hodnocení důkazů. Olympští
bohové zřejmě rozhodli, že policejní plukovník Miroslav Dvořák musí být
odsouzen, a tak se i stalo.
Pro
úplnost dodávám, že řízení mělo i své „folklorní“ rysy. Především k nim
patřilo trvalé napětí mezi obžalovaným Miroslavem Dvořákem a soudcem Richardem
Skýbou. Bývalý vysoký služební funkcionář PČR, zvyklý na úctu, kterou mu dříve
kdekdo prokazoval, a přesvědčený o své nevině, v žádném případě nemínil
prodat svou kůži levně. Neprojevoval povinnou pokoru vůči předsedovi senátu,
který hned při prvním hlavním líčení jeho vzdorovitost „nevydýchal“ a nechal se
strhnout k neetickému chování. Díky přítomnosti televizních kamer mu to vyneslo
celostátní ostudu
a kárné opatření místopředsedkyně soudu podle zákona o soudech a soudcích .
Nebylo to první vybočení z norem slušnosti, ke kterým v jeho kariéře
došlo, jen ta dřívější prošla beztrestně
.
Za
zaznamenání stojí i svérázný kousek žalobce Radima Kadlčka, který případ
převzal po odchodu původního žalobce Adama Bašného do zahraničí. Když přišla
řada na závěrečné řeči, klidně oznámil, že přečte závěrečnou řeč, kterou mu
připravil státní zástupce Adam Bašný před odjezdem do zahraničí. Tak učinil,
což znamená, že nemohl zohlednit výsledky posledních hodin dokazování. Zřejmě
to nebylo důležité, protože Miroslav Dvořák musel být odsouzen.
Celek působí dojem, že šlo o jednu epizodu z pověstných „válek
policajtů“. Dojem ovšem není jistota a netuším, kdo mohl mít zájem na pádu
policejního důstojníka Miroslava Dvořáka.
.
Žádné komentáře:
Okomentovat