ČTVRTÝ A PÁTÝ DEN PROCESU NAGYOVÁ-BABIŠ

Poslední dva dny tohoto týdne v procesu Nagyová-Babiš proběhly v poklidu, ale obsahově jsou bohaté. Trochu vzrušení přineslo páteční ráno, kdy na příchod svědka Andreje Babiše ml. čekala před budovou početná imitace „uvítacího výboru“, na které se kromě novinářů podílelo pár zvědavců. Přítomnost policejní hlídky byla samozřejmostí. Nešlo o žádnou výtržnost.

Obž. Andrej Babiš se zúčastnil pouze ve čtvrtek dopoledne, v pátek chyběli oba obžalovaní, samozřejmě se souhlasem soudu.  

Ve čtvrtek předstoupilo před soud osm svědků, z toho tři ženy. Za pozornost stojí zejména vystoupení bývalého středočeského hejtmana Petra Bendla, poslance za ODS. Uvedl, že si nepamatuje, že by s žádostí společnosti Farma Čapí hnízdo byly nějaké problémy. Od událostí ostatně uplynula dlouhá doba. Mimoděk tak upozornil, že soud řeší skutek, který se stal v roce 2008. Podtrhl tím účelovost trestního stíhání obžalovaných a nepřímo zpochybnil vhodnost stíhání tak starého skutku. Jeho vystoupení zabralo slabou čtvrthodinu.

Po něm vystoupila svědkyně Eva Filipová, úřednice, která měla žádost Farmy Čapí hnízdo ve své agendě. Uvedla, že tehdy měla podezření, že tato společnost má silnou vazbu na Agrofert a měla pochybnosti o důvodnosti vyhovění žádosti. Ale nadřízený jí řekl, aby se držela čestného prohlášení žadatele. Tím upozornila na obecnou zranitelnost rozhodování o dotacích: žádající organizace prokazovala svůj nárok pouze čestným prohlášením, že je malou nebo střední firmou. Pravdivost prohlášení nikdo nezkoumal. 

Soud se jejím svědectvím zabýval zhruba 50 min., ale tím to neskončilo. Později během jednání předseda senátu oznámil, že ji soud později obešle znova, neboť po opuštění soudní síně se před novináři vyjádřila, že   „Babiš může být rád, že toho neřekla ještě víc“.

 Toto patří ke koloritu tohoto procesu: po skončení výpovědi některých svědků je ze soudní síně následuje několik novinářů, snažících se získat více zajímavých informací. Pořádají přímo hony na svědky. Z případu je ovšem zřejmé, že není zcela bezpečné „pouštět si před novináři pusu na špacír“. 

Obž. Andrej Babiš reagoval na svědectví Evy Filipové vyjádřením, že ho svědkyně nemá ráda. Vysloužil  si napomenutí předsedou senátu.

 K vystoupení obou svědků se vyjádřila obž. Jana Nagyová. Vysvětlila, že v rozhodné době nebyl předpisy upraven pojem „malá nebo střední firma“. Snažila se získat objasnění od odborníků, navštěvovala odborné semináře. Nakonec jí nezbylo než se poradit s vlastním rozumem. Je přesvědčena, že se podpisem čestného prohlášení nedopustila věcného pochybení ani nečestného jednání. Provázanost Farmy Čapí hnízdo s Agrofertem neskrývala. Nepovažuje své jednání za podvodné.

Připomíná mi to situaci v trestním řízení se zřizovateli fotovoltaických elektráren. V době licenčního boomu v letech 2009-2010 nebyla upravena pravidla pro provádění různých procedur a soudy si je pak vytvářely zpětně až v r.2015 a trestaly pracovníky, kteří vykonávali úkony v dobré víře v souladu s dobovými zvyklosti.

Jako laikovi se mi zdá, že obž. Jana Nagyová je v podobné situaci. Její postavení je zvláštní i tím, že trestní stíhání všech ostatních statutárních představitelů společnosti Farma Čapí hnízdo kromě obž. Jany Nagyové státní zástupce Jaroslav Šaroch pravomocně zastavil. Pravomocné zastavení trestního stíhání státním zástupcem má hodnotu zprošťujícího rozsudku. Není mi jasné, zda obž. Jana Nagyová měla v této věci výlučnou osobní pravomoc a odpovědnost.

V této souvislosti se vracím k vystoupení znalce Vítězslava Hálka ze společnosti Česká znalecká, který tvrzením o nezpůsobilosti společnosti Farma Čapí hnízdo obejít se bez prostředků, které získávala obchodováním s holdingem Agrofert podepřel názor, že společnost neměla nárok na zařazení mezi malé a střední firmy. Jako laik soudím, že opomenul zkoumání, zda by v dobových poměrech na trhu měla možnost stejného obratu dosáhnout obchodováním s jinými firmami, s nimiž by nebyla propojena. A také zde vystupuje do popředí otázka, podle jakých měřítek se určuje velikost firmy, a pokud měřítka neexistovala (což tvrdí obž. Jana Nagyová a obhájci) , proč znalec Farmu Čapí hnízdo považuje za velkou firmu. Podotýkám, že podobný vztah k Agrofertu, jaký měla Farma Čapí hnízdo, má celá řada subdodavatelů koncernu Volkswagen, resp. firmy Škoda Auto CZ.

Při zběžném seznámení s internetovým zpravodajstvím jsem zjistil, že většina titulů popisuje páteční jednání pouze jako svědeckou výpověď Andreje Babiše ml. Není to ale pravda. Pan svědek předstoupil před soud až v 9:55 a skončil v 11:10.  

Na začátku jednání předseda senátu začal prověřovat zprávu o výše zmíněném výroku svědkyně Evy Filipové před novináři. „Vyzvedl“ z veřejnosti mladou ženu, která měla výrok zaslechnout a ustanovil ji  svědkyní. Po krátkém rozhovoru ji poslal zatím na chodbu a krátce ji vyslechl až v 9:45. Kromě ní se „povídavostí“ Evy Filipové zabýval krátkým výslechem novinářky Deníku N Zdislavy Pokorné. Na základě jejich výpovědi oznámil, že svědkyni Evu Filipovou později předvolá znova. Vyjádřil  se k tomu, že „pokud svědkové hodlají pořádat tiskové konference na chodbě, musí počítat s tím, že budou znovu předvoláni,“

Dvě další svědkyně byly bývalé zprostředkovatelky pojištění, zaměstnankyně zprostředkovatelské agentury, která zajišťovala uzavírání pojistných smluv mezi Českou pojišťovnou na straně jedné a holdingem Agrofert a firmami z jeho okolí a členy Babišovy rodiny na straně druhé. Pro obě to byly vzpomínky na děje dávno minulé. V tomto případě soud musel řešit problém mlčenlivosti zprostředkovatelů v pojišťovnictví.  Po přestávce rozhodl, že svědkyně nejsou mlčenlivostí vůči soudu vázány.

Andrej Babiš ml. se stal svědkem v tomto řízení proti přání obhajoby a jeho otce. Požadavek, aby jej soud nechal odborně vyšetřit za účelem prověření jeho použitelnosti jako svědka, soud zamítl, ale není vyloučeno, že vyhoví později. Sám svědek by s vyšetřením souhlasil. Zatím ale prokázal svou způsobilost potvrzením psychiatričky Džamily Stehlíkové.

Obsah výpovědi dle mého názoru nepřinesl žádné překvapení. Pan svědek se vyjadřoval pro média dlouhodobě, a to velmi často. Jeho svědectví je nesporně velmi nepříjemné pro jeho otce. Vypráví o tom,  jak musel odjet na Krym a prohlašuje to za znásilnění jeho lidských práv otcem. Popírá pravost podpisu na zápisu o převodu akcí, který zpochybnil znalec Aleš Čulík a tvrdí, že nikdy nebyl akcionářem společnosti Farma Čapí hnízdo. Nezná vůbec Janu Nagyovou. Pokud v Agrofertu, popř. ve Farmě Čapí hnízdo něco dělal, byly to jen náhodné podružné úkony, např. podpisy dokumentů, jejichž obsahu nerozuměl. Prostě před soudem se pralo špinavé prádlo rodiny Babišovy. Výsledný obrázek není pro Andreje Babiše příjemný. Není mi ale jasné, jaké závěry z tohoto vystoupení vyplývají pro posouzení otázky, zda společnost Farma Čapí hnízdo žádala o dotace oprávněně.

Hlavní líčení bude pokračovat od 26. září 2022.

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

TŘETÍ DEN PROCESU NAGYOVÁ-BABIŠ

Zájem o kauzu Jany Nagyové a Andreje Babiše postupně slábne. Projevilo se to i na dnešním, třetím dnu jednání.

Den ozvláštnil příchod manželů Babišových, vedoucích se něžně za ruce. Pohled na ně působil jako příjemný protiklad k nepříjemným momentům v průběhu procesu. Všiml jsem si, že paní Monika Babišová a obž. Jana Nagyová si jsou typově blízké. Manžele doprovázeli další členové rodiny, předvolaní k podání svědecké výpovědi.

Na dnešní den předseda senátu naplánoval výslechy svědků a začít chtěl právě od členů Babišovy rodiny, kteří byli z počátku stíháni společně s obžalovanými, ale státní zástupce Jaroslav Šaroch jejich trestní stíhání zastavil a bývalý nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman jeho rozhodnutí nezvrátil. Předsedovi senátu ale plán nevyšel. Příslušníci rodiny přijali obligátní poučení svědků, ale pak využili svého práva odmítnout výpověď a soudní síň opustili. Určitě zklamali některé novináře, kteří by si na jejich výpovědích brousili pera ke škodě obžalovaných. Ostatně jejich výslech by byl i ztrátou času, protože vypovídali v přípravném řízení a pravomocné zastavení trestního stíhání je dokladem, že se jako akcionáři a statutární představitelé společnosti Farma Čapí hnízdo ničeho nezákonného nedopustili.  Není pravděpodobné, že by z jejich výpovědí měl žalobce užitek, tedy že by zvýšili naději na „tepláky“ pro obžalované. 

Uvolněný časový prostor využil předseda senátu jednak ke čtení výpovědí z přípravného řízení, ale také k informacím a debatě o připravovaném výslechu Andreje Babiše ml., s kterým se počítá na pátek. Je to námět, který se vrací při každém jednání. Vždy se mi vybaví film Melancholia, v němž lidé s napětím sledují pohyby přibližující se planety, která se nakonec srazí se Zemí.  Není totiž  stále jisté, zda se svědek dostaví a zda bude vypovídat. Obhájci se pokusili přesvědčit předsedu senátu, aby Andreje Babiše ml. nevyslýchal, dokud nejdříve znalci nevyšetří jeho psychický stav. Předseda senátu ale na výslechu trvá. Očekává se, že svědkova výpověď by mohla posunout hodnocení písmoznaleckého zkoumání jeho podpisu na listině s potvrzením o přijetí akcií. Mám ale dojem, že pozornost, která se k tomuto výslechu stáčí, je  nadměrná. Není mi jasné, jaký význam pro objasnění podezření na spáchání dotačního podvodu by mohlo mít zjištění, že Andrej Babiš ml. si skutečně nevyzvedl přidělené akcie. Jako řadový akcionář nemohl stejně do řízení procesů zasahovat. Jediný efekt je jistý: najdou se lidé, kteří se budou těšit z otcovských trablů Andreje Babiše.

Obž. Andrej Babiš se rozhodl, že se synova výslechu nezúčastní, aby jej svou přítomností netísnil.

Překvapivým vyvrcholením dopolední  části  jednání bylo pozoruhodné vystoupení obž. Jany Nagyové v 9:40.  Paní obžalovaná se omluvila rodině Babišově za nesnáze, které  jim toto řízení přináší. Emotivní patnáctiminutové vystoupení doprovázela výraznou gestikulací. Myslím, že k omluvě neměla důvod. Původci trápení jsou přece lidé, kteří se rozhodli podáním trestního oznámení zablokovat politickou kariéru Andreje Babiše, a prvolinioví policisté a státní zástupci, kteří jejich hru přijali. Když se uvede do pohybu lavina, její pozdější zastavení je nepravděpodobné. Ne každé podané trestní oznámení policie a státní zástupci ochotně přijímají a prověřují, zvláště, když jde o velmi starý skutek.

Na vystoupení Jany Nagyové pak reagoval Andrej Babiš upozorněním na ničivé zásahy do života lidí, kteří jsou do kauzy zapleteni aspoň nepřímo.

V odpolední části jednání proběhlo poměrně dlouhé (43 min.) vystoupení bývalého předsedy Poslaneckého klubu hnutí ANO Jaroslava Faltýnka. Obsah jeho vyprávění v podstatě známe z dřívějších mediálních zpráv. Z počátku byl rovněž stíhán, ale trestní řízení bylo rychle zastaveno, když se ukázalo, že Jaroslav Faltýnek neměl se společností Farma Čapí hnízdo nikdy nic společného. 

Kromě něj předstoupil před soud ještě Zdeněk Kubiska, bývalý ředitel ZZN Pelhřimov, z něhož později vznikla společnost Farma Čapí hnízdo. O projednávané věci v podstatě nic nevěděl.

Jako poslední předstoupil před soud bývalý manažer Agrofertu Josef Nenadál, který využil práva nevypovídat.

Na závěr děkuji čtenářům, kteří projevili zájem o mé články a sděluji, že zítra je nechám odpočinout si od mých blábolů. Pokud se ještě na toto téma ozvu, bude to až v pátek za oba dny.

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

  

DRUHÝ DEN PROCESU NAGYOVÁ-BABIŠ

Druhý den procesu s Janou Nagyovou a Andrejem Babišem probíhal ve vnější atmosféře snah o mimosoudní dehonestaci Andreje Babiše. Tuží se nejen mainstreamová media, ale  i „lidová tvořivost“  Sama justice na tom nenese vinu. Na společenských sítích se vynořila „zaručená“ zpráva, že během prvního dne procesu se předseda senátu Jan Šott vyjádřil velmi nezdvořile o úrovni mluvního výkonu obž. Andreje Babiše. Mělo to pana obžalovaného zesměšnit, ale ve skutečnosti se nic takového nestalo. Předseda senátu se chová k panu obžalovanému s profesionální zdvořilostí stejně jako všichni členové senátu. Ostatně Andrej Babiš se v žádném případě neprojevil během hlavního líčení tak, aby si případně vysloužil nějakou výtku tohoto druhu.

Přes televizi, noviny a internetové zpravodajství se šíří zmatečné informace a nesmysly. Například se objevilo tvrzení, že se Babišovi obhájci domnívají, že Andrej Babiš je stále pod ochranou poslanecké imunity, neboť Poslanecká sněmovna jej vydala pro úplně jiné řízení. Obhájci si ale nic takového nemyslí. Ve skutečnosti řeč jde o tom, že státní zastupitelství požádalo o jeho vydání s popisem skutku, pro který jej chtělo stíhat. Při psaní obžaloby státní zástupce Jaroslav Šaroch se v nějakých detailech odchýlil od původního vymezení skutku. Pokud by se soud v rozsudku odchýlil od žádosti o jeho vydání, mohlo by to mít za následek zádrhel v řízení o opravných prostředcích. Nemění to nic na tom, že Poslanecká sněmovna vydala Andreje Babiše ke stíhání v řízení, jež vyústilo v tento proces a obhájci to samozřejmě vědí.

Objevily se novinové titulky, podle nichž Andreji Babišovi hrozí nová obžaloba. Ve skutečnosti se jedná o mylný výklad upozornění pana obžalovaného předsedou senátu, že na základě dokazování před soudem může dojit ke změně právní kvalifikace žalovaného skutku. Změna by samozřejmě proběhla bez podání  nové obžaloby v rámci tohoto řízení. Soud smí takovou změnu provést za předpokladu, že obžalovaného na možnost upozorní na začátku projednávání obžaloby. Změna trestní sazby by v tomto případě byla malá.  

Narazil jsem na mínění, že velká délka tohoto řízení je výsledkem jeho brzdění Andrejem Babišem. Jeho nositelé zapomněli, že při každé změně poslanecké sněmovny se řízení přerušovalo až do nového vyřízení žádosti o vydání poslance Andreje Babiše k trestnímu stíhání. Také se zapomíná, že vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová v rámci dohledové činnosti několikrát vyjádřila nespokojenost s liknavým postupem řízení.

To vše má vliv na intenzitu úkorného vnímání trestního stíhání Andrejem Babišem. Odtud pramení jeho ustavičné stížnosti na zpolitizování procesu.

Do atmosféry v soudní síni výše uvedené patologické úkazy nedolehly. Druhý den procesu byl převážně nevzrušivý. V dopolední části předseda senátu přečetl zápisy z výslechů sedmi svědků v přípravném řízení, jejichž výslech před soudcem žalobce nepovažoval za potřebný. Hlasité čtení protokolů je namáhavá, otravná činnost, ale požadavkům zákona je třeba učinit zadost. Předsedu senátu nikdo v nudné činnosti nevyrušoval. Žádný z obhájců či obžalovaných nevyužil práva vyzvat soud, aby svědka předvolal k výslechu v soudní síni. Výpovědi byly obsahově nevýznamné, v žádném případě obžalovaným neškodily. Obž. Jana Nagyová využila práva vyjádřit se, aby vyslovila spokojenost s potvrzením její neviny.

Neklidnější byla odpolední část jednání, vyhrazená výslechům znalců, dodaných žalobcem. Znalci mají být nestranní.  V praxi  se ale stává, že se aspoň trochu řídí zásadou „čí chleba jíš, toho píseň zpívej“.

Před soud nejdříve předstoupil Aleš Čulík, znalec v oboru písmoznalectví, který měl posoudit pravost podpisu Andreje Babiše ml. na listině s potvrzením o převzetí akcií společnosti Farma Čapí hnízdo. Víme z médií, že se opakovaně vyjádřil před novináři i v přípravném řízení, že nebyl akcionářem, akcie nepřevzal. Znalec pravost podpisu pouze zpochybnil: uvedl, že neměl dost materiálu, aby mohl rozhodnout s jistotou. Zjistil, že poněkud připomíná podpis pana obžalovaného Andreje Babiše, ale rovněž nejistě. Státní zástupce a zejména předseda senátu jej přímo grilovali otázkami. Ale jistějšího vyjádření se nedomohli. Senát, obžalovaní a obhájci se otázek zdrželi. Obhájce Andreje Babiše Michael Bartončík ve vyjádření k důkazu zdůraznil rozpačitost znalcova stanoviska. Za 30 minut bylo vyřízeno.

Následoval ekonom Vítězslav Hálek ze společnosti Česká znalecká. Jeho úkolem bylo zhodnotit, zda společnost Farma Čapí hnízdo byla v období zužitkování dotace, tedy v letech 2008-2013, způsobilá samostatné existence bez podpory holdingu Agrofert. Své vystoupení uvedl impozantně  rozdáváním různých tabulek a jiných písemností celému senátu, žalobci, obžalovaným a obhájcům. A vyjádřil se v tom smyslu, že nebýt fakturace za reklamní činnosti pro Agrofert by firma neměla prostředky pro zajištění svého provozu.

Žalobce z počátku neměl otázku, s jednou přišel až později. Několik otázek položil předseda senátu. Odpovědi byly velmi obsáhlé a stále směřující k potvrzení závislosti Farmy Čapí hnízdo na holdingu Agrofert. Čelil pak několika otázkám obhájce Michaela Bartončíka a jedné Josefa Bartončíka (obhájce obž. Jany Nagyové). Pak následovala odmítavá vyjádření obž. Jany Nagyové, Josefa Bartončíka a Michaela Bartončíka. Došlo při nich i na obecné záporné poznatky o znalci. Po nich se ujal slova rozhněvaný Andrej Babiš, který plných 12 min. haněl znalce a jeho dílo upozorněním, že se jedná o objednaný, účelový posudek, podporující obžalobu, postavený na nesmyslných argumentech. Vyjadřoval se nelichotivě o práci vyšetřovatele. Padala slova jako „skandální“, „absurdní“ aj. Vyvolal polemiku mezi předsedou senátu, žalobcem a Michaelem Bartončíkem, do které nakonec rovněž krátce zasáhl.

 

==================================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

  

JANA NAGYOVÁ A ANDREJ BABIŠ PŘED SOUDEM

S ohledem na různá mediální vyjádření z předchozích dnů jsem se ráno 12.září 2022 blížil k budově Městského soudu v Praze v očekávání, že u vchodu bude dlouhá fronta zájemců o vstup do soudní síně k procesu s obžalovanými Janou Nagyovou a Andrejem Babišem a kolem budovy se budou potloukat tlupy křiklounů, kteří se budou snažit vnuknout soudu názor, že Andrej Babiš patří za mříže. Nic takového se ale nedělo, až na nevkusnou „masopustní taškařici“ s klecí pro Andreje Babiše, kterou přivezli „chvilkaři“. Netrvala dlouho, policie se o ni postarala přiměřeným způsobem. 

Také vstup do soudní budovy, odbavení vstupujících v recepci a vydávání vstupenek u dveří soudní síně proběhlo v klidu. Obavy, že se dostaví mnohem více zájemců, než pojme soudní síň a dojde ke strkanicím, byly rovněž liché. 

Hlavní líčení zahájil předseda senátu Jan Šott vypuzením ze soudní síně několika desítek kameramanů a fotografů, kteří se tlačili před první řadou sedadel pro veřejnost a lovili záběry jako o závod. 

Další dění budu pouze glosovat poznámkami k zajímavým jednotlivostem, protože všechna významná média uvádějí popis dění do podrobností. 

Po úvodních formalitách  vyzval předseda senátu žalobce Jaroslava Šarocha k přednesení obžaloby. Základní prvky jejího obsahu jsou zhruba následující: Jana Nagyová jako místopředsedkyně představenstva společnosti Farma Čapí hnízdo vyjednala pro ni s použitím nepravdivých údajů dotaci z fondů Evropské unie, čímž se dopustila zločinů dotačního podvodu a poškození finančních zájmů Evropské unie. Andrej Babiš svým působením a vlivem jí dopomohl k úspěchu. Je tedy zřejmé, že podle obžaloby je klíčovou postavou dramatu Jana Nagyová: pokud vyvrátí obvinění, automaticky zanikne trestný čin Andreje Babiše. Tomu je ale nepřiměřený návrh trestu: pro oba tři roky odnětí svobody s podmíněným odkladem na pět let, ale pro Andreje Babiše chce žalobce peněžitý trest ve výši  10 milionů Kč, zatímco pro Janu Nagyovou 500 tis. Kč. 

Jaroslav Šaroch se s přednesením obžaloby vypořádal za 25 min. Proti němu pak nastoupili s vyjádřením k obžalobě obhájci obžalovaných. Obhájce Jany Nagyové Josef Bartončík cupoval obžalobu proti ní 38 min. Babišův obhájce Michael Bartončík podal rétorický výkon v trvání plných 65 min., svým rázem připomínající závěrečnou řeč. Věcně probral jeden z argumentů obžaloby za druhým, takže na konci jeho vystoupení z nich  zůstala jen hrstka střepů. Vyvolal takové nadšení veřejností, že mu jeden účastník bouřlivě zatleskal. Obhájce se za něj omluvil a označil jej za „lidovou porotu“, ale předseda senátu jej nechal vyvést ze soudní síně. Další z Babišových obhájců, doc. Eduard Bruna doplnil Bartončíkovo vystoupení rozborem formálně právní problematiky kauzy v délce 20 min. 

Po polední přestávce předstoupil před soud Andrej Babiš. Po jeho pátečním vystoupení v Poslanecké sněmovně se očekávala velmi dlouhá řeč, ale spokojil se s pouhými 33 minutami. Horlil proti politickému zneužití svého trestního stíhání. Stěžoval si na mediální volání po jeho uvěznění. V té souvislosti se zmínil o „klecové“ výtržnosti „chvilkařů“. Zdůrazňoval, že nic neprovedl, takže do vězení  nepatří.  Popřel pravdivost obžaloby a označil ji za snůšku nesmyslů. Ocenil nezávislost státního zástupce Jaroslava Šarocha, zato se otřel o nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Do věcné argumentace se nepustil. Ostatně po projevech obhájců by už asi nic nového nemohl dodat. V podstatě zpíval stejnou iracionální písničku jako v různých dřívějších vystoupeních. Je zřejmé, že proces vnímá velmi úkorně, až nadměrně. 

Na závěr využil svého práva a odmítl odpovídat na otázky, aby neovlivnil nevyslechnuté svědky. 

Následovalo vystoupení Jany Nagyové, místy emotivní a doprovázené výraznou „řečí těla“ (bodyspeach), nicméně věcné. Také paní obžalovaná odmítla vinu, vyslovila podiv nad tím, že se kvůli vyřízení dotace dostala před soud. Vyloučila, že by se v řízení o získání dotace dopustila nějakého klamu. Mluvila 37 min. Rovněž odmítla odpovídat na dotazy. 

Program pak předseda senátu doplnil čtením některých výpovědí svědků v přípravném řízení. 

Media v odezvě na proces zůstala téměř nevšímavá vůči Janě Nagyové, zato spíše, nebo až silně nepřátelská vůči  Andreji Babišovi. Velkou pozornost věnovala jeho výrokům nejen před soudem, ale z poslední doby obecně, v nichž střídavě mluvil o politickém nebo zpolitizovaném procesu. Nenechali na něm nit suchou. Vzhledem ke krátkosti času jsem mohl něco přehlédnout, ale zaznamenal jsem jediné smířlivé vyjádření, a to   komentátora Miroslava Koreckého ve vysílání CNN Prima NEWS, v němž uvedl, že kdyby Andrej Babiš nebyl v politice, problém, který se řeší u soudu, by nenastal. V tom se shodl s Andrejem Babišem. Charakteristické bylo odpolední zpravodajství ČT24, v němž hlasatel nejdříve oznámil orbi et urbi, že Andreji Babišovi hrozí trest odnětí svobody v trvání 10 let, ale pak dodal, že žalobce navrhuje obžalovaným tři roky s  podmíněným odkladem. Přispěchal redaktor Jiří Hynek, který žalobcův návrh relativizoval jako celkem bezvýznamný, pro soud nezavazující. Zřejmě chtěl utěšit ty, kteří se radují z hrozby 10letým trestem a obávali by se, že žalobce je připraví o zdroj spokojenosti. 

Příznačné je, že kvůli zkoumání kolísavosti výroků pana obžalovaného mezi politickým a zpolitizovaným procesem na pitvání argumentace obhájců nezbyl čas a síly. 

Řízení je na začátku. Bylo by předčasné vytvářet si představu o vině obžalovaných na základě toho, co odeznělo v soudní síni 12.září 2022, neboť rozpory mezi obžalobou a argumentací obhajoby jsou příliš příkré. Domnívám se, že vztah veřejnosti k obžalovaným toto řízení příliš neovlivní.

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

PŘEDSTIŽNĚ KE KAUZE ČAPÍ HNÍZDO

Od 12. září 2022 se Městský soud v Praze bude po celý týden zabývat obžalobou proti Andreji Babišovi a Janě Nagyové kvůli údajnému dotačnímu podvodu a poškozování finančních zájmů evropské unie. Díky osobě Andreje Babiše se případ těší nezasloužené pozornosti, soustředěné pouze na něho, zatímco osud paní spoluobžalované nikoho nevzrušuje. Je možné, že příslušníci „hnutí Antibabiš“ přijdou před soudní budovu vyřvat si domnělou spravedlnost, ve skutečnosti porušení práva. Soud by ale neměl být vystaven žádnému nátlaku. 

Nemám k disposici text obžaloby ani křišťálovou kouli, ale přesto si troufám tvrdit, že fanatici z „hnutí Antibabiš“ se dožijí zklamání: odeslání nenáviděného politika „do tepláků“ se nedožijí. Z pohledu trestního zákoníku nejde o mimořádně závažnou trestnou činnost s předpokládanými vysokými tresty. Navíc domnělá trestná činnost proběhla v pravěku a údajně neoprávněně přijatou dotaci společnost Imoba státu vrátila. Vyvolávat kvůli tomuto v podstatě nevýznamnému procesu rámusení kolem soudní budovy by nedávalo smysl, zvláště když domnělý trestný čin nemá nic společného s politickou činností Andreje Babiše. 

Být obžalovaný, muset se podrobit rituálům trestního řízení, není nic příjemného. Vzhledem k výše uvedenému se domnívám, že Andrej Babiš prožívá postavení obžalovaného nepřiměřeně citlivě, což je v rozporu s jeho pevným přesvědčením o nevině. Projevilo se to i v jeho vystoupení v Poslanecké sněmovně dne 9. září 2022, které bylo nadbytečné již proto, že nemůže mít žádný vliv na průběh a výsledek procesu. Vše, co je důležité, se bude odehrávat pouze v soudní síni č.101 Městského soudu v Praze. 

Do jisté míry sdílím rozhořčení pana obžalovaného, protože jde o jednoznačné zneužití nástrojů trestního práva k ovlivnění vnitropolitické situace. Kdosi mu chce vzít výsledky politického úsilí jinými než politickými prostředky, když v politickém souboji ho porazit nedokázal. Zneužití nástrojů trestního práva k dosažení politického cíle je v každém případě darebáctví, bez ohledu na to, kdo je cílem akce. Větším  darebáctvím byl pouze puč z 13. června 2013 ke svržení vlády Petra Nečase. 

Ale Andrej Babiš není první obětí takových praktik od r.1989, jak se domnívá. Před ním čelil pokusu o politickou likvidaci trestním řízením Jiří Čunek, tehdy místopředseda vlády. KDU-ČSL tehdy pohrozila odchodem z vlády, pošle-li ho žalobce před soud. Došlo pak ke spornému zásahu Nejvyššího státního zastupitelství do řízení. Případ byl odebrán přerovskému žalobci a přikázán jeho jihlavskému kolegovi, který trestní stíhání zastavil. Jako laik, vybavený podrobnými informacemi, jsem přesvědčen, že Jiří Čunek by tehdy ustál obhajobu, takže pro zásah NSZ a jihlavského žalobce nenacházím omluvu. Jeho výsledkem byla „válka žalobců“, která otřásala státním zastupitelstvím zhruba dva roky a vedla k pádu nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké. 

Daleko hůře než Jiří Čunek dopadl Vít Bárta, jehož proces byl součástí soustředěné snahy ODS a KDU-ČSL o vystrnadění vetřelecké strany Věci veřejné z politických struktur. Proces, vedený předsedou senátu Janem Šottem on-line a doprovázený nenávistnou pozorností médií, sice skončil zprošťujícím rozsudkem, ale jeho vliv na veřejnost byl pro Věci veřejné smrtící. Pro úplnost uvádím, že pan soudce se zapsal do dějin českého trestního řízení napadením vlastního zprošťujícího rozsudku podnětem ke stížnosti ministra pro porušení zákona. 

Načasování zahájení hlavního líčení v kauze Čapí hnízdo dva týdny před komunálními a senátními volbami může, ale nemusí být náhodné. Pro předsedu senátu by určitě nebylo nemožné se zahájením počkat až po volbách. Pochybnosti o zanedbání možného politického ohlasu procesu oslabuje skutečnost, že samozřejmě naprosto náhodně případ připadl senátu předsedy Jana Šotta,  jenž se „osvědčil“ v procesu proti Vítu Bártovi, tedy v akci, poškozující  Věci veřejné. 

Opakuji, že neznám obžalobu a závěry na základě novinových článků nečiním. Přesto si myslím, že Andrej Babiš může k řízení přistupovat s nadhledem. Neměl žádný právní vztah k údajně se provinivší společnosti, tedy nebyl vybaven rozhodovací pravomocí. Trestní stíhání statutárních představitelů státní zástupce pravomocně zastavil, což má hodnotu pravomocného zprošťujícího rozsudku. Zpochybňuje to domněnku, že v dotačním řízení mohlo dojít k trestnému jednání. Postavení obž. Jany Nagyové mi za těchto okolností připomíná proces se zesnulým soudcem Vlastimilem Matulou, který se dostal před soud za vypracování textů, které by bez podpisů odpovědných osob neměly žádné právní účinky. 

Dále má Andrej Babiš  velkou výhodu, že se nemusí nechat obhajovat advokáty ex-offo, jejichž kvalita bývá nejistá. Oba jeho obhájce  osobně znám a viděl jsem je obhajovat. Michael Bartončík má velmi dobrou pověst a pokud vím, nezapletl se nikdy do nějakého skandálního procesu. Úrovní závěrečných řečí připomíná „klasika“ Tomáše Sokola a „výtěžností“ dovolání konkuruje prof. Tomáši Gřivnovi. Doc. Eduard Bruna je rovněž velmi vyhledávaným obhájcem. Vídáme jej často na televizní obrazovce jako doprovod VIP obžalovaných. Shodou náhod jsem na něj poprvé narazil v souvislosti s procesem Jiřího Čunka. Podezíral jsem jej, že přesvědčil státního zástupce Jiřího Potoczka o nutnosti sporného zásahu NSZ do kauzy. V každém případě postavení žalobce Jaroslava Šarocha v souboji s obhájci bude velmi obtížné. 

Oceňuji, že Andrej Babiš nevyužil své ohromné politické moci k odvrácení svého trestního stíhání, tedy k porušení nezávislosti justice,  ač kauza Jiřího Čunka dokazuje, že by to šlo udělat i jinak.  Nyní nezbývá, než mu přát, aby se respekt k nezávislosti justice neobrátil proti němu, tedy, aby se mu dostalo skutečně spravedlivého procesu. Zdržuji se vyjádření názoru, jaký má být výsledek, neboť mi nepřísluší pokusit se byť jen náznakem o ovlivnění soudu.

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

DOPIS VOLIČŮM NA PLZEŇSKU

Vážení voliči na Plzeňsku,

za pár dní svými hlasy rozhodnete, kdo bude zastupovat Váš kraj v Senátu. Úroveň jeho rozhodování má velký vliv na správu země a tím na Vaše životy. Máte jedinečnou  příležitost zasadit se výběrem senátora, aby Senát rozhodoval ve prospěch Vašich zájmů. Politické strany se k zemi chovají jako ke svému pašalíku a vysílají do zastupitelských sborů své členy nebo aspoň sympatizanty, kteří budou především hájit zájmy vysílající strany, budou se starat o své postavení ve strukturách vysílající strany, pak se budou zajímat o řadu hromádek hnoje a teprve na konci jejich usilování budou starosti, které Vás každodenně sužují.

Veřejný prostor naší vlasti připomíná loď bláznů. Otrlí diváci měli možnost sledovat na televizních obrazovkách nejdražší divadlo v zemi: jednání Poslanecké sněmovny o vyslovení nedůvěry vládě, neschopné zastavit prudké zdražování Vašich základních potřeb. Hráli v něm neúnosně předražení herci, placení z Vašich daní, jejichž měsíční příjmy by některým z Vás stačily na krytí celoročních životních nákladů. Výsledek jednání jsme znali předem, takže bylo zcela zbytečné. Ale muselo proběhnout, protože se parlamentním politickým stranám hodilo jako prostředek, jímž se před Vámi předvedly jako ti nejlepší, jimž máte dát hlas v komunálních a senátních volbách a současně pohaněly své soupeře, aby Vás od jejich podpory odradili.

To je ovšem jen maličkost v celkovém obrazu veřejného prostoru. Akciová společnost ČEZ v majoritním vlastnictví státu vyrábí lacinou elektřinu, ale Vám ji prodává za neuvěřitelně předražené ceny, dosahujíc tak mimořádných zisků a zajišťujíc tak svým manažerům milionové odměny. Vláda jako  představitelka majoritního vlastníka marně přemýšlí, jak odčerpat do státní pokladny aspoň část z mimořádných zisků, aby Vám mohla vyplácet žebračenky, ale zatím si s tím neví rady. Ač je stát majoritním  vlastníkem, vláda ČEZ v podstatě neřídí.

Klesá porodnost, takže národ nepozorovaně vymírá. Souběžně se oslabuje postavení tradiční rodiny jako základny pro rození a výchovu dětí. Ztrácíme jistotu, zda je pravda, že se lidská populace dělí na muže a ženy a příslušníci sexuálních menšin, jejichž práva nikdo nepopírá, za ně bojují maškarními průvody, jimiž nám strkají pod nos svou jinak nezajímavou jinakost.

Ve veřejném prostoru přibývá projevů nesnášenlivosti. Hrubost a ostrá slova jej plní čím dál tím více. Politici se navzájem urážejí a když se to hodí, bezostyšně lžou. Našli se tací, kteří těžce nemocnému prezidentovi otravovali v kritické chvíli život nevhodnými řečmi o potřebě jeho sesazení.

Do vězení se občas dostávají nevinní lidé, ale současně se některým pachatelům spravedlnost vyhýbá obloukem.

Takto bych mohl s jistou dávkou přehánění v kreslení neblahých poměrů ještě chvíli pokračovat.

V této situaci se ve Vašem obvodě uchází o zvolení do Senátu JUDr. Daniela Kovářová, která je na politických stranách a jiných mocenských uskupeních zcela nezávislá. V případě zvolení nebude mít svázané ruce stranickou disciplínou. Je velmi plodná jako autorka četných článků, běžně dostupných na internetových novinách, v nichž projevuje své názory na současné problémy. Vadí jí veřejné projevy nesnášenlivosti a lhaní politiků. Horuje pro podporu tradičního pojetí rodiny.  Celkově je z jejího psaní zřejmé, že zná Vaše každodenní starosti a sdílí je. Žije ostatně rodinným životem, je matka a manželka.  Žije tedy podobným způsobem jako většina z Vás a na její domácnost dopadají stejné pohromy jako na Vás. Tím je dáno, že jako senátorka bude vždy hájit blaho obyčejných lidí.

Nadto je skvělá právnička, takže její přítomnost v Senátu by prospěla úrovni jeho legislativní činnosti. Dnes působí jako advokátka, specializovaná na rodinné právo. Ale zažil jsem ji jako obhájkyni v trestním řízení a vedla si skvěle (mám s kým srovnávat). Byla ministryní spravedlnosti ve Fischerově úřednické vládě. Měl jsem příležitost sledovat ji hodně zblízka a srovnávat ji s ostatními ministry, s nimiž jsem měl osobně co do činění. Z mého pohledu dlouholetého občanského aktivisty – justičního prudiče - patřila k nejlepším. Její zásluhou začal stát přistupovat odpovědněji k odškodňování obětí selhání úřadů, zejména justice. Dnes se stát sice stále chová jako skrblík, ale objem odškodnění přesto přesahuje 200 milionů Kč ročně (aniž by viníci přispívali). Jako první z ministrů se pokusila o zavedení užívání hlídacích náramků pro odsouzené k trestu domácího vězení. Velmi jí vadilo, že se někdy  dostávají do vězení nevinní lidé. Proto byla nadprůměrná v napadání pochybných rozsudků stížnostmi ministra pro porušení zákona a téměř všem jejím stížnostem Nejvyšší soud ČR vyhověl. Nemohla se smířit se skutečností, že lidé, o spravedlivosti jejichž rozsudků měla pochybnost, musejí ve vězení čekat na výsledek zdlouhavého řízení, proto současně s podáním stížnosti pro porušení zákona v některých případech rozhodovala o přerušení výkonu trestu. Spravedlnost nepřišla zkrátka: pokud rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona soud potvrdil vinu, odsouzený se vrátil do vězení. Ale ten, který dosáhl zproštění, byl ušetřen nadbytečného života ve vězení. Tento postup  jí umožňovala tehdy platná zákonná úprava.  Kromě toho se jí podařilo zastavit dvouletou „válku žalobců“, která otřásala státním zastupitelstvím po zásahu Nejvyššího státního zastupitelství do kauzy bývalého místopředsedy vlády Jiřího Čunka, s kterým značná část státních zástupců nesouhlasila.

Má za sebou také nepříjemný zážitek. Dva odsouzení, v jejichž prospěch podala stížnost pro porušení zákona a nařídila přerušení jejich trestu, odcestovali s rodinami na zotavenou do Thajska (údajným zločincům nikdo neodebral pasy), což později orgány činné v trestním řízení považovaly za útěk. Nejvyšší soud ČR nařídil veřejné zasedání k projednání její stížnosti (nechtěl-li vyhovět, obvykle stížnost zamítl v neveřejném zasedání), ale její nástupce JUDr.Jiří Pospíšil přiměl soud k odvolání jednání a stížnost vzal zpět. Naděje odsouzených na zvrácení jejich rozsudků zhasla. Hrozilo jí pak trestní stíhání pro zneužití pravomoci, ale policie ji sice vyslýchala, ale nakonec neobvinila. Sledoval jsem v soudní  síni trapné trestní řízení se soudcem, který jako stážista na ministerstvu spravedlnosti vypracoval pro ni texty stížnosti pro porušení zákona a příkazu k přerušení výkonu trestu. Nedožil se pravomocného zprošťujícího rozsudku, ale Ústavní soud posmrtně rozhodl, že mu měla být vrácena hodnost soudce, o kterou přišel kvůli trestnímu stíhání, čímž se nepřímo vyjádřil o jeho nevině.

Díky osobnostním vlastnostem, obyčejnému způsobu života a odborné způsobilosti bude mně osobně známá JUDr. Daniela Kovářová zcela určitě přínosem pro Senát, potažmo pro občany této země.

Podávám toto dobrozdání s čistým svědomím, opíraje se o zkušenosti z dvacetiletého boje s větrnými mlýny proti nešvarům českého trestního řízení. Mé stanovisko by určitě potvrdili její významní přátelé:  zesnulý spisovatel Arnošt Lustig, rovněž zesnulý bývalý místopředseda Nejvyššího soudu ČR Pavel Kučera a řada žijících významných veřejných činitelů včetně soudců, kteří se možná přidají ke mně sami, budou-li chtít.

 

Zdeněk Jemelík

předseda spolku Chamurappi z.s.

www.jemelikzdenek.cz  

P.S. Toto je můj soukromý názor, nikoli oficiální stanovisko spolku Chamurappi z.s. 

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

  

MLČENÍ SOUDCE ALEŠE NOVOTNÉHO

Drzé vystoupení „mluvící hlavy“ v poledních zprávách ČT 1 dne 29.srpna 2022 mě přimělo, abych se vrátil ke sporu mezi ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem a stavovskými nátlakovými organizacemi kvůli jeho rozhodnutí nejmenovat místopředsedou Krajského soudu Brno soudce Aleše Novotného. „Mluvící hlava“ přímo zaduněla hloupostí: ministr překročil svou pravomoc, nejmenovat výjimečně kvalitního soudce by směl jen za výjimečných okolností a pro tvrzení o jeho odpovědnosti za škodu, způsobenou státu, nemá důkazy, neboť o jeho odpovědnosti nerozhodl kárný soud. Na rozdíl od dříve naznačeného názoru soudce Libora Vávry neupozornila, že by se pan ministr vyhnul potížím, kdyby podle vzoru pana prezidenta své rozhodnutí neodůvodnil.

K věci se už vyjádřil kdekdo, kdo si  myslel, že k ní má co říci. Jediný, kdo mlčí, je ten, jehož osobního zájmu se spor týká: soudce Aleš Novotný. Zřejmě očekával, že stejně jako ho kdysi zaštiťoval bývalý místopředseda soudu Aleš Flídr, který zorganizoval petici soudců v jeho prospěch a povoloval mu soustavné překračování procesních lhůt, teď ho za něho bojovala Soudcovská unie.

Čestný chlap by se ale ozval odmítnutím domněnky, že za rozsudky, jimiž vznikla státu škoda, nenese odpovědnost, protože jde o rozsudky senátní a není známo, jak o nich hlasoval. Souhlas s tímto tvrzením je pro něj ve skutečnosti ponižující.

V článku Nátlak na ministra spravedlnosti jsem srovnal senát Aleše Novotného s dalšími deseti senáty Krajského soudu Brno. Jeho senát znám dobře, protože jsem se pravidelně zúčastňoval hlavních líčení od června r. 2014 až do listopadu r.2021 a mám z nich zvukové záznamy. Nezaznamenal jsem, že by se vlídné přísedící někdy na něco zeptaly. Představa, že by snad mohly usměrnit nebo dokonce nesouhlasit s právními názory svého předsedy, mě rozesmála.

Nelze z něj sejmout odpovědnost např. za rozsudek, jímž odsoudil na 8,5 let do vězení nevinné ženy Alenu Vitáskovou a Michaelu Schneidrovou, které pak byly zproštěny obžaloby, přičemž Michaela Schneidrová nejdříve musela strávit jeho vinou 7 měsíců ve vězení. „Mluvící hlava“ ani předseda nátlakové organizace Soudcovská unie, jinak počestný soudce Libor Vávra, se nezúčastnili ústního vyhlášení rozsudku, uskutečněného po mnohonásobném překročení zákonné procesní lhůty, takže nevědí, že pan soudce se s rozsudkem nepochybně ztotožnil zapálenou přesvědčivostí jeho odůvodnění. Šel až nad rámec poznatků z dokazování, když urazil Alenu Vitáskovou tvrzením, že se do vysoké funkce předsedkyně Energetického regulačního úřadu dostala „díky nějakému jednání Jany Nečasové“ (ředitelky sekretariátu Petra Nečase, tehdy symbolu všeho zla) a usvědčil se z neznalosti spisu vyslovením podivení, že si ze „starého“ osazenstva úřadu ponechala právě jen ods. Michaelu Schneidrovou, o které měl vědět, že do zaměstnání nastoupila později než Alena Vitásková, a nikdy dříve v Energetickém úřadě nepracovala.

Nejen to: opět po mnohonásobném překročení procesní lhůty soudce Aleš Novotný vydal písemné vyhodnocení rozsudku, jehož pravdivost a zákonnost stvrdil vlastnoručním podpisem. To je zavazující právní úkon. Pokud by s obsahem rozsudku nesouhlasil a vydal jej přehlasován přísedícími, které mu mírou své kvalifikovanosti nesahají po kotníky, možná by se pak dobrovolně vzdal taláru.

Samozřejmě existuje i důkaz o vzniku škody: spočívá v rozsudku, kterým byl uznán nárok obětí Aleše Novotného na odškodnění. Nevím, za které procesy stát odškodnil neprávem odsouzené, ale jistě nenechal vyplatit 4 miliony Kč jen proto, aby měl později ministr Pavel Blažek argument pro nejmenování Aleše Novotného.

Je  známo, že další nároky neoprávněně odsouzených čekají na vypořádání. Jistě nejde jen o nároky výše zmiňovaných dam. Čestný chlap by se neměl schovávat za vlídné seniorky ze svého senátu, ale měl se k odpovědnosti přiznat se všemi důsledky,  včetně zpětvzetí souhlasu s případným jmenováním,  a to dříve, než jeho hříchy začala přetřásat media. Kdyby se vzdal taláru, nepovažoval bych to za přehnané gesto.

V jeho neprospěch ostatně svědčí nejen škody, způsobené státu, ale také chronické překračování procesních lhůt, které je prokazatelné.  Místopředseda soudu je orgán státní správy, který sice nesmí mluvit soudcům do jejich rozhodování, ale musí mimo jiné dohlížet na dodržování procesních lhůt. Aleš Novotný v této funkci by určitě byl „kozlem zahradníkem“.

„Mluvící hlava“ i soudce Libor Vávra by měli vysvětlit, jak přišli k tvrzení, že Aleš Novotný je výjimečně kvalitní soudce. Vím, že čelil řadě podnětů ke kárnému řízení i trestnímu oznámení. Skutečnost, že se nenašel kárný žalobce, který by jej poslal před kárný senát, pouze ilustruje skutečnost, že stavovská kolegialita zaručuje soudcům beztrestnost za většinu jejich poklesků. Výtka, udělená předsedou soudu, je výjimka, potvrzující pravidlo.

Podhoubím celého sporu mezi ministrem a nátlakovými skupinami je myšlenkové zmatení, které nastalo v komunitách soudců a státních zástupců po pádu protiprávního režimu. Jeho příznačným rysem bylo podřízení justice a zvlášť těsně prokuratury výkonným orgánům KSČ. Vymanění z područí vyvolalo výkyv kyvadla do opačné polohy k víře v nezávislost na komkoli. Soudci se opírají o středověký blud barona de Montesquieu o rovnocennosti tří sloupů státní moci: moci zákonodárné, výkonné a soudní. Je to skutečně středověký blud, neboť soudnictví je speciální služba státu občanům, nacházející se v podřízeném postavení, jsouc nuceno řídit se pravidly, vydanými mocí zákonodárnou, a „provozními“ a hospodářskými pravidly, stanovenými mocí výkonnou. Podléhá státní správě soudů, jejíž pravomoc a odpovědnost určuje kompetenční zákon a zákon o soudech a soudcích. Je samozřejmě v zájmu občanů, aby soudci byli chráněni před mocenskými zásahy do jejich rozhodování a aby byli důstojně hmotně zabezpečeni. Neplyne ale z toho nárok na beztrestnost za nesprávný výkon úřadu, ani neodnímá pravomoc orgánům státní správy soudů.

Jsem příznivcem ustavení Nejvyšší rady soudnictví, ale ani její vznik by nezaložil oprávnění na beztrestné poškozování občanů.

Nesmyslné jsou i mesianistické představy státních zástupců o jejich nároku na vyčlenění jejich úřadu ze soustavy moci výkonné a o tomu odpovídající ústavněprávní úpravě jejich postavení, s podřízeností nejlépe přímo pánubohu. Neznám žádný evropský stát, v němž by taková úprava existovala. Ve Spolkové republice Německo a Rakousku mají státní zástupci postavení úředníků. SRN ani nemá speciální zákon o státním zastupitelství a nejvyššího státního zástupce neodvolává vláda, jako u nás, ale spolkový ministr spravedlnosti. Rakouský zákon o státním zastupitelství je podstatně stručnější než náš.  Ve Španělsku a Francii má státní zastupitelství či prokuratura postavení ministerstva, tedy nepochybně orgánu moci výkonné.

Aktivistickým soudcům a státním zástupcům (soudím, že nejsou většinovou složkou komunity), by slušelo více pokory a vědomí odpovědnosti vůči občanům, kteří se musí podrobit jejich pravomoci. Není přípustné, aby si stále mysleli, že víceleté vysedávání v soudní síni, případně provázené mediálním lynčováním, nebo dokonce omezením osobní svobody, přesto nakonec dospěvší k zprošťujícímu rozsudku, je neškodným způsobem trávení života, na který se v stáří rádo vzpomíná.

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz