Kauzou Čapí hnízdo se zabývám jako odpuzujícím
příkladem zneužívání nástrojů trestního práva k vynucení změn
v politických poměrech státu. V daném případě ve zmíněné kauze je
účelem použití nástrojů trestního práva
vytlačení obž. Andreje Babiše z politického života.
Po jedenácti dnech hlavního líčení
v trestním řízení soudním u Městského soudu v Praze, vedeném proti
obžalovaným Andreji Babišovi a Janě Nagyové kvůli údajnému dotačnímu podvodu a
poškozování finančních zájmů Evropské unie již víme, že obžalovaní budou mít
„veselé vánoce“ a pohnutý vstup do nového roku, neboť hlavní líčení bude
pokračovat ve dnech 19.-22. prosince 2022 a pravděpodobně ještě 4.-6. ledna
2023. Ve spojitosti s načasováním začátku hlavního líčení do předvolebního
období a do druhého kola senátních voleb můžeme říci, že se soud postaral, aby
si obžalovaní soud řádně vychutnali.
Sledoval a komentoval jsem jednání
den po dni. Považuji ale za účelné zpětné ohlédnutí za uzavřeným úsekem
procesu.
Pokud si tento článek přečte obž.
Andrej Babiš, bude v mé poznámce o načasování hlavního líčení vidět důkaz
pro utkvělou představu, že jde o politický proces. Trestní řízení někdo určitě
vyvolal z politických důvodů, ale to, co se během jedenácti dnů v soudní
síni odehrávalo, žádné stopy po politickém nasměrování nenese. Projednává se
podezření o spáchání reálného ekonomického trestného činu, přičemž usměvavý
předseda senátu v ničem nekrátí práva obhajoby. V soudní síni vládne
klidná, dělná atmosféra. Strany se k sobě navzájem chovají zdvořile,
nenapadají se. Pokud zasáhl předseda senátu do malého sporu mezi obhajobou a
žalobcem, bylo to v neprospěch žalobce. Politický proces by vypadal jinak
a dodávám, že jsem již několikrát viděl řízení, vedené viditelně od počátku
tak, aby obžalovaní byli odsouzeni, i kdyby byli zcela nevinní. Zde se nic
takového neděje. Úmysly členů senátu do budoucna se ovšem z jejich chování
nedají vyčíst.
Nepříjemný byl počáteční přehnaný
zájem sdělovacích prostředků a způsob, jakým média hlavního proudu o procesu informovala.
Nepřátelství vůči obžalovaným z něho přímo čišelo. S chutí občas
přinesla nepravdivé zprávy a dbala o to, aby Babišovi „fanoušci“ neztratili
naději, že přece jen půjde „do tepláků“, byť žalobce navrhuje pro oba
obžalované podmíněné tresty. Zábavné
byly „hony na svědky“, na které novináři vyráželi po skončení výpovědí
některých svědků, aby je mohli ještě dodatečně vyzpovídat. Jedné svědkyni se
vstřícnost vůči nim nevyplatila: předsedovi senátu se donesly její zkomolené
výroky, z nichž vyplývalo, že před soudem utajila něco strašně závažného a
nepříjemného pro obž. Andreje Babiše. Vysloužila si opakované předvolání. Ukázalo
se ale, že nezatajila soudu nic, co by obžalovaným škodilo a dokonce se
vyjádřila, že při kontrolách nakládání s prostředky z dotace nenašla
žádné závady.
Zájem veřejnosti a částečně i
novinářů rychle opadl, takže soud upustil od vydávání vstupenek.
V zahajovací den žalobce,
obhájce a v poměrně krátkých vystoupeních oba obžalovaní „vyložili karty“.
V průběhu dalšího líčení se oba obžalovaní příležitostně vyjadřovali
k vystoupením svědků. Obž. Jana Nagyová obvykle jejich vyjádření věcně doplňovala
nebo uváděla na pravou míru, vytvářejíc při tom s důraznou gestikulací
obraz hodného děvčete, které se nezaslouženě dostalo do maléru. Jako správná oběťní ovečka se přihlásila
k autorství nápadu na vyžádání dotace. Velkým překvapením byla její omluva
Babišově rodině za nepříjemnosti, které způsobila. Dbaje presumpce neviny považuji omluvu za nedůvodnou. Původcem
nepříjemností byl na začátku neznámý udavač, na úplném konci bývalý nejvyšší
státní zástupce Pavel Zeman.
Obž. Andrej Babiš vystupoval méně
často. Vedl svou o politickém procesu, ale vedle toho zřejmě oprávněně vyvracel
nepravdivá tvrzení některých svědků. Kouzelná byla jeho reakce na výpověď
svědkyně, která vyprávěla o nesmírně příjemném pracovním jednání s ním a doslova
jej „vynášela do nebe“. K tomu si
přinesla a soudu předložila pozvánku na rozloučení Andreje Babiše se
spolupracovníky při odchodu z funkce ministra financí, jehož se zúčastnilo
více než 400 zaměstnanců. Ods. Andrej Babiš se o ní vyjádřil, že má bujnou
fantazii, vůbec si na ni nepamatuje
nejen on, ale ani jeho manželka, a události, které popisovala, se nestaly, některé
se ani stát nemohly. Pozvánkou o blízkosti vztahu nic nedokazuje, protože ji
dostaly stovky úředníků.
Jsem nejistý při vyhodnocení obrazu
skutkové podstaty, vzešlém z dokazování. Díky informačnímu embargu,
uplatňovaného obhajobou, mám k disposici jen pár podkladů, které jsem
získal téměř „partyzánsky“. Zejména nemám k disposici základní části
žádosti o dotaci.
Nepotěším obhajobu a obžalované
sdělením, že na základě vytěžení dotační výzvy Regionální rady regionu
soudržnosti Střední Čechy z 20.prosince 2007 jsem dospěl k názoru, že
společnost Farma Čapí hnízdo (dále jen FČH) získala dotaci neoprávněně, protože
dotace byly určeny pro firmy, které nejméně dva roky podnikaly v cestovním
ruchu. Této podmínce FČH nevyhovovala. Pokud to platí, pak ROP měl žádost o
dotaci odmítnout obratem pošty a mohutné přetahování obhajoby se stranou
žalobní o to, zda FČH vyhovovala definici malé nebo střední firmy, je
nadbytečné. Dodávám ale, že tvrzení žalobce, že právě kvůli provázanosti
s Agrofertem, popř. osobně s obž. Andrejem Babišem nebyla FČH malá
ani střední a na dotaci neměla nárok právě z tohoto důvodu, jako laik
považuji za sporné. V okamžiku podání žádosti o dotaci byla FČH menší než
malá a žádné aktivní vazby na Agrofert či neměla.
Obž. Jana Nagyová tvrdí, že se jí
dostalo výkladu, podle něhož podmínku dvouletého působení v cestovním
ruchu směl příslušný státní orgán opomenout, pokud žádající firma měla
podnikání v cestovním ruchu aspoň zapsané v obchodním rejstříku.
Nevím, zda může tvrzení doložit autoritativním rozhodnutím kompetentního
orgánu.
Nemohu posoudit důvodnost tvrzení
žalobce, že obž. Jana Nagyová v žádosti o dotaci zastřela před příslušným
státním úřadem skutečnost, že FČH kvůli provázanosti s Agrofertem, popř.
přímo s obž. Andrejem Babišem neměla nárok na dotaci. Předmětnou žádost
nemám k disposici. Obž. Jana Nagyová tvrdí, že podala úřadu úplně a pravdivé
informace.
Na základě analogie s úvěrovým
řízením mám jako laik pochybnosti o důvodnosti obžaloby proti ní. Je běžné, že
část žádostí o úvěr banky odmítnou, protože jejich kontrolní systém nalezne
v podnikatelském záměru a jeho podkladech nedostatky, jež schválení úvěru
vylučují. Neslyšel jsem, že by kvůli předložení neúspěšné žádosti o úvěr byl
někdo trestně stíhán. I kdyby bona fide úskočná obž. Jana Nagyová
v žádosti o dotaci zastřela provázanost FČH s Agrofertem či osobně s obž.
Andrejem Babišem, selhal kontrolní systém státu, který měl její úskok odhalit.
Je zarážející, že velkoryse přehlédl dobře viditelné nenaplnění podmínky dvouletého podnikání v cestovním ruchu.
Dodávám, že na obž. Janu Nagyovou
musíme pohlížet jako na členku statutárního orgánu, bez jehož souhlasu nemohla
jednat, i když se v jednotlivých případech za něj podpisovala. Na lavici
obžalovaných ale sedí sama.
Dostávám se tak k zásadní
pochybnosti o nestrannosti přípravného řízení, v němž se příslušné orgány
snažily usvědčit z nekalostí obž. Andreje Babiše, ale vůbec si nevšimly
neodpovědnosti státních úředníků, spravujících finanční prostředky státu a
Evropské unie. V dokazování nenacházím ani vysvětlení, jaké magie obž.
Jana Nagyová použila, aby příslušné úředníky přiměla k vydání nesprávného
rozhodnutí. Podle mého laického názoru vedle obž. Jany Nagyové měli na lavici
obžalovaných sedět další obžalovaní. Na základě analogie s úvěrovým
řízením vidím obž. Janu Nagyovou jako obdobu úspěšné žadatelky o úvěr, přičemž
by bylo věcí v odpovědnosti banky, proč její žádosti vyhověla.
Složitější je obvinění proti obž.
Andreji Babišovi. Žalobce jej staví do postavení pomocnika pachatelky obž. Jany
Nagyové, jenž činil taková opatření, aby si FČH mohla sáhnout na dotace. Rozhodujícím
opatřením mělo být vyčlenění FČH ze svazku holdingu Agrofert. Z dokazování
vyplývá velmi plastický obraz rozhodovacího procesu obž. Andreje Babiše, jenž
vedl k vybudování víceúčelového střediska Čapí hnízdo. Kráčel ke konečnému
rozhodnutí o realizaci projektu velmi dlouho, jeho cesta byla klikatá, vedle
kroků vpřed vidíme i kroky vzad. Pokud žalobce věří, že kroky obžalovaného
směřovaly k získání dotace, zřejmě věří v jeho věštecké schopnosti.
Dotační výzva pochází z prosince r. 2007, ale obž. Andrej Babiš začal svůj
sen rozvíjet již v r. 2006, možná i
dříve. Z dokazování vyplývá, že k vyčlenění FČH ze svazku Agrofertu
byly i jiné důvody, jež se snahou o získání dotace neměly nic společného.
Především šlo o nesouhlas spolupracovníků obž. Andreje Babiše s realizací
jeho snu v rámci Agrofertu, poněvadž měli pochybnosti o jeho ekonomické
únosnosti, dále také nutnost vytvořit pro FČH samostatný účetní systém. Napadá
mě kacířská myšlenka, že důvodem pro zřízení samostatné akciové společnosti
mimo rámec holdingu by mohla být i starost pana obžalovaného o rodinu
v případě jeho smrti: jejich akcie a s nimi související benefity by
nebyly předmětem pozůstalostního řízení, které by se týkalo Agrofertu a jistě
by bylo dlouhé.
Z dokazování je také zřejmé, že
osobní účast pana obžalovaného na realizaci projektu byla mizivá. Nakonec ani
řízení o obrovský úvěr pro FČH se osobně nezúčastnil, přenechal to finanční
ředitelce Agrofertu. Získání dotace byla bagatelka pod jeho rozlišovací
schopností. Nezasahoval do řízení výstavby víceúčelového střediska. FČH měla
úplné statutární orgány a provozní ředitele a zcela samostatně řídila budování
střediska a jeho provoz.
Jako laik považuji za nesmysl tvrzení
žalobce, že obž. Andrej Babiš se rozhodl založit FČH jako akciovou společnost,
aby zastřel skutečnost, že je pravým majitelem FČH, což by znemožnilo získání
dotace. Ve skutečnosti při založení FČH
bylo vydáno 20 ks akcií na majitele. S držením akcie vznikají akcionáři
zákonná práva a povinnosti. Obž. Andrej Babiš nebyl akcioniářem a neměl žádnou možnost, jak zasahovat do
uplatnění akcionářských práv majitelů akcií. Nebyl tedy ani otevřeným, ani
skrytým vlastníkem společnosti FČH. Z dokazování je navíc zřejmé, že část
akcionářů se aktivně podílela na rozvoji projektu a řízení provozu FČH, čili
využívali práva vlastníků.
Stranou zájmu zatím zůstává otázka
poměru společenské škodlivosti neoprávněného získání dotace a společenské
prospěšnosti vybudování Čapího hnízda. Sám jsem Čapí hnízdo nenavštívil.
K jeho návštěvě mě nic nelákalo. Ale z doslechu od jeho návštěvníků,
jejichž úsudku důvěřuji, jsem se dověděl, že to je krásný, přívětivý areál,
vhodný pro odpočinek s dětmi, jehož vybudováním se zlepšila kvalita života
v oblasti a vznikla pracovní místa pro místní, kteří by jinak byli
odkázáni na milosrdenství státu. Kromě toho se zatím neřešila otázka, zda
„vylákáním“ dotace vznikla škoda, když Imoba, nástupnická organizace FČH,
v r.2018 dotaci státu vrátila.
Hledání pravdy v tomto případě ztěžuje časový odstup od žalovaného
skutku. Okolnost, že udavač vytáhl na světlo skutek z r. 2008 až
v r.2015 a soud zahajuje hlavní líčení koncem r.2022, je sama o sobě hrůzná.
Souvisí s tím obtíže dokazování: téměř všichni svědci si stěžují na
slábnutí vzpomínek.
Pro úplnost poznamenávám, že soud
neměl možnost odmítnout výslech svědka Andreje Babiše ml., který si přál proti
otci vystoupit. Přesto považuji za ztracený čas, který soud věnuje jeho osobě.
Jeho výpověď je totiž z hlediska prokazování viny obž. Andreje Babiše
zcela bezvýznamná. Domnívám se, že snaha obhajoby o neutralizaci dojmů
z jeho vystoupení zkoumáním jeho zdravotního stavu je zbytečná ztráta
času. Jeho svědectví je informační balast. Vyšlo možná najevo, že se stal
akcionářem FČH (čímž získal prospěch), aniž by si to přál a aniž by to věděl,
ale pro posuzování důvodnosti obžaloby
to nemá žádný význam.
Výše zmíněné laické přemítání
odpovídá současnému stavu mého poznání. Máme před sebou několik dalších
jednacích dnů s doplňováním dokazování a závěrečnými řečmi. Nelze vyloučit,
že po získání dalších informací budu
nucen své závěry opravit.
Dá se předpokládat, že nejpozději
v lednovém bloku jednání soud vyhlásí rozsudek. Stejně jako redaktor České
televize Jiří Hynek upozorňuji čtenáře, že soud není při vyměřování trestu
vázán návrhem žalobce, ale na rozdíl od něj vzkazuji Babišovým nepřátelům, že
soud nemůže překročit pravidla ukládání trestu, takže na horní hranici trestní
sazby mohou zapomenout. Soud nemůže „ušít vysoký trest na míru“ jen proto, že
jde o jimi nenáviděného Andreje Babiše.
=========================================================================
Již vyšla „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU,
dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého
člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je
trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s
orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují
obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na
výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u
vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz nebo info@iolympia.cz