PAVEL BLAŽEK PŘIJAL PRO MINISTERSTVO DANAJSKÝ DAR

Jak běží čas, ukazuje se stále jasněji, že Pavel Blažek přijal od Tomáše Jiříkovského pro ministerstvo danajský dar. Prospěch ministerstva, popř. státu, z obdarování je sporný. Převažovat asi budou škody. Přijetí daru vyvolalo spoustu správních a obchodních úkonů a starostí úředníků, následují obchodněprávní spory a s tím vším spojené výdaje. Spolu s náklady na zastírání závažnosti kauzy  použitím nepotřebného koordinátora a auditorské firmy půjdou transakční náklady přijetí daru do jednotek milionů Kč. 

K tomu přistupuje riziko zatažení ministerstva spravedlnosti do trestné činnosti praní špinavých peněz. Podle článku  České justice ze dne 11.července 2025 (zde) před nakládáním s bitcoiny právě proto varují ministerstvo renomované advokátní kanceláře.

Pavel Blažek je vysoce inteligentní, vzdělaný muž, zkušený politik a nezpochybnitelný odborník v oboru trestního práva. Právě proto je neuvěřitelné, že součinností s pravomocně odsouzeným kriminálníkem si dokázal  jednorázově zlikvidovat pečlivě dlouhodobě budovanou politickou kariéru a dopustit se tak strašného profesního selhání. Proti jím vyvolanému skandálu je kauza Čapí hnízdo drobná hříčka.

Některé prvky a souvislosti jeho počínání zakládají podezření na porušení trestního zákona. Věřím proto, že olomoucký vrchní státní zástupce gen. Radim Dragoun učiní vše potřebné, aby záhadám Blažkova „úletu“ přišel na kloub.

Není ovšem úplně jisté, že Pavel Blažek mohl předvídat správní, obchodně právní a finanční škody, jež přijetím daru způsobil. K čemu ale měl ekonomického náměstka Radima Daňhela, jemuž nesporná profesní zdatnost nezabránila, aby se na úkonech přijetí daru aktivně podílel ? Utrpěl snad v dané souvislosti profesionální slepotou?

Vedou si snad oba pánové stejně hazardérsky při správě svých soukromých majetků? Není jejich jednání důkazem platnosti přísloví „z cizího krev neteče“?

Lituji paní ministryni Evu Decroix, že na její hlavu spadly maléry, vyvolané pány Blažkem a Daňhelem. Způsob, jakým z této šlamastyky vybředne, bude ověřovacím testem ani ne tak její odborné zdatnosti, ale pravicovosti a smyslu pro spravedlnost. Měla by se postarat, aby oba dovedové přispěli ze svého na úhradu jimi vyvolaných transakčních nákladů bez ohledu na to, jak s nimi možná naloží orgány činné v trestním řízení. Neočekávám, že hříšníci přispěchají s nabídkou mimosoudního narovnání.

Ceterum autem censeo, že bitcoinová kauza nesmí být argumentem v předvolební kampani. Žádný systém není chráněn před náhodným, nepředvídatelným selháním pravomocemi  obdařeného jedince. Ve vztahu k ministerstvu, ODS, vládě atd. jde o soukromou záležitost Pavla Blažka & spol. Nemá ani smysl vyčítat Petru Fialovi, že takového člověka pověřil řízením  ministerstva spravedlnosti, neboť nic na jeho dosavadní životní dráze nenasvědčovalo, že by se mohl dopustit takového hrůzného selhání.

Kromě toho by politizace bitcoinového skandálu a hon na Pavla Blažka &spol. neměly způsobit upadnutí prvotního původce zla Tomáše Jiřikovského v zapomnění. Každý je přece hoden odměny… To ale není politická záležitost, nýbrž  pouhé vymáhání spravedlnosti.

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

„ZVORALA“ TO POLICIE

 Až do 7. července 2025, dne mých 90.narozenin, jsem si liboval, že dnem 29. ledna 2025 skončila řada článků a jiných mediálních výstupů, v nichž se donekonečna stále dokola probírala značně již vyčpělá historka o únosu bez únosců. Podle ní měl zlovolný věřitel  Jaroslav Novotný nechat unést svého dlužníka Pavla Buráně a v přítomnosti manželky Jaroslavy přimět jej nátlakem k podpisu listin, jimiž si pojistil uspokojení své pohledávky. Pavel Buráň vypráví o svém údajném zážitku tak sugestivně, že leckdo skutečně může zapochybovat o správnosti zproštění Novotných obžaloby. 

Ukončení procesí mediálních výstupů, trvajícího dva a půl roku,  mi přineslo úlevu, protože jsem nedokázal odolat pokušení upozornit na nesmysly, jež autoři vytrubovali do světa, a odpovídal jsem na ně. Využíval jsem při tom svého náskoku před ostatními publicisty: znám dokonale trestní spis, mám poznatky z určitých  vedlejších řízení a zúčastnil jsem se všech soudních jednání. 

Samozřejmě cítím nutkání ozvat se i na čerstvé projevy vyznavačů víry v únos bez únosců. Ale nehodlám jim tentokrát jejich víru vyvracet. Připouštím shodně s Ústavním soudem, že z výrokové věty pravomocného rozsudku o zproštění obžalovaných z důvodu neprokázání skutku lze s pravděpodobností blízkou nule vyvodit, že k činu přece jen mohlo dojít. Není to ale prakticky důležité, protože právní stav kauzy je takový, že k zvrácení zprošťujícího rozsudku může dojít pouze v případě, že se odněkud vynoří čtyři kajícníci, kteří se doznají ke spáchání únosu a vydírání. 

Nositel vyprávěnky o únosu bez únosců, podnikatel Pavel Buráň, zřejmě dosud silně prožívá neúspěch pokusu o odeslání věřitele Jaroslava Novotného „do tepláků“, a objednal si další vystoupení k oživení zájmu veřejnosti (nepředpokládám, že se novináři pustili do díla jen z nudy, o své vůli). Možná reagoval na nějaké dění v jiných procesech, jež se ho týkají. Nejdříve došlo k vystoupení investigativního novináře Jiřího Formana a zaníceného propagátora kouření cigaret Luboše Xavera Veselého dne 29. června 2025 v pořadu soukromé televize XTV „Jiří Forman/ Xaver s hostem" (zde), které zhlédlo 30 tis. diváků. Navázal článek ze 7.července 2025 na Parlamentních listech „Z oběti žalovaným: Případ Pavla Buráně otřásá důvěrou ve spravedlnost“ (zde), který se na pořad XTV odvolává. 

Mezi oběma výstupy jsou určité rozdíly. Především v televizním pořadu se o únosu bez únosců jedná spíše okrajově, zatímco větší pozornost se věnuje 10 milionům Kč, přijatých Robertem Šlachtou. Hlavní projevy nevole směřují k holešovskému pracovišti NCOZ a Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci. Padají jména státního zástupce Petra Šeredy a policisty Jiřího Konvalinky. Není ale jasné, proč se jim této pozornosti dostává. Pavel Buráň čelí sice od ledna r. 2022  trestnímu stíhání pro podvod, a od prosince r. 2023 stíhání pro uplácení svědka, ale z pořadu se nedovíme, o co se vlastně jedná a jaký je vývoj těchto řízení. Autor článku na Parlamentních listech se věnuje výlučně kauze únosu bez únosců, ale všechno zlé nachází v jednání soudců olomouckého Vrchního soudu a intervenujícího státního zástupce. 

Podle mého laického názoru původci těchto mediálních kratochvílí a s nimi i Pavel Buráň podléhají optickému klamu. Na počátku ztroskotání nadějí Pavla Buráně totiž stojí práce zlínské kriminálky, která mu při rekognicích předestřela k poznávání tři občany Slovenska a pomohla mu k jejich „poznání“ jejich nenápadným označením. Jejich velitele vůbec neustanovila. Pavel Buráň spolkl návnadu: předvedené „únosce“ poznal. Není jasné, jak se k nim zlínská kriminálka dostala. U hlavního líčení to policisté  nevysvětlili. „Únosci“ si ale  užili postavení obviněných do sytosti: museli strpět domovní prohlídky v časných ranních hodinách, ztrátu zaměstnání a přátel a jiné radovánky. Rodinní příslušníci museli jako svědci cestovat k dalekému zlínskému soudu.

Pohroma vypukla s hlavním líčením. „Únosci“ tvrdošíjně zapírali. Senát předsedy Radomíra Koudely, či spíše osobně  předseda senátu se virtuózně vedenými výslechy snažil rozbít jejich alibi. Hned v prvním rozsudku zprostil pravomocně jednoho z „únosců“ obžaloby a důkazní situace se tím začala bortit. Druhým rozsudkem zprostil pravomocně  (tj. se souhlasem žalobce) obžaloby zbývající dva, protože vyšlo najevo, že v době údajného přepadení Pavla Buráně nemohli být na místě činu. Vznikla důkazní situace „únos bez únosců“. Senát Radomíra Koudely přesto poslal manžele Novotné do vězení na 7 a 4 roky. Po opuštění soudní síně mi pak pan soudce sdělil, že se cítí nešťastný, že musel  (!) vyhlásit tento rozsudek, a to hlavně kvůli paní docentce, která bude muset jít na 4 roky do vězení. Namítl jsem, že přece nemusel strkat paní docentku do vězení. Stačilo uložit jí 3 roky s podmíněným odkladem. Zarazil se, a pak pravil, že soudní rozhodnutí musí být předvídatelné. Pokud v jiných podobných kauzách se ukládají 4 roky, musel je uložit také. 

Nevím, zda předseda senátu Radomír Koudela věřil, že rozsudek o únosu bez únosů obstojí v odvolacím řízení. Neobstál. Odvolací soud vrátil věc soudu 1.stupně s doporučením na použití zásady „in dubio pro reo“. Současně nařídil nové projednání věci v jiném složení senátu. Vrchní soud v dané důkazní situaci nemohl udělat nic jiného než se zasadit o zproštění odsouzených, neboť únos bez únosců je zřejmý nesmysl.  V článku Parlamentních listů za to čelil kritice, ale ta pouze usvědčuje kritiky z neznalosti trestního řádu.

Senát Radomíra Koudely vyhověl odvolacímu soudu „obchvatem“: věc si ponechal, pouze vyměnil přísedícího, když původní přísedící se zapletl s pravomocně odsouzenými pachateli pokusu o podvod ke škodě obž. Jaroslava Novotného.   Vydal pak „podivný“ rozsudek, jímž zprostil manžele Novotné obžaloby, neboť není prokázáno, že se skutek stal. V odůvodnění ale naznačil, že správně měli být obžalovaní odsouzeni. Právní účinek má ovšem jen výroková věta. Jako laik soudím, že předseda senátu Radomír Koudela byl vystaven nějakému tlaku, ale z nepříjemné situace „vybruslil“ se ctí. Na toto téma jsem spekuloval v článku „Rozpaky soudce R“ z 30.dubna 2023 (zde). 

Pavel Buráň a jeho fanoušci by měli odvrátit zraky od olomouckých orgánů a nechat si zjistit, kde policie vzala nepravé únosce. Celým pozadím by se tak spíše měla zabývat Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS). Jde ovšem o to, zda se podaří vyvolat její zájem. Vedoucí zlínského střediska GIBS je bývalý člen vyšetřovacího týmu a jeden z vykonavatelů rekognic přešel do služby u GIBS.  Pavlovi Buráňovi asi nezbyde, než se smířit s pokynem „vyšetřování skončilo, zapomeňte“. Nelituji ho. Psychické strádání, které vytrpěli Novotní od října 2014 do prosince 2022, bylo skutečně značné. „Únosce“ zprostil soud obžaloby dříve, ale i tak „si užili“.

==========================================================================V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

NÁSLEDKY BITCOINOVÉHO SKANDÁLU PAVLA BLAŽKA & SPOL.

Místopředsedkyně ODS, dočasná ministryně spravedlnosti paní Eva Decroix se s vervou pustila do plnění stranického úkolu, jímž je zaručeně nestranné objasnění veřejnosti, že „úlet“ významného politika ODS, bývalého ministra spravedlnosti Pavla Blažka nemění nic na nezpochybnitelnosti pravdy, že pouze koalice Spolu je tou jedinou  správnou volbou v parlamentních volbách r. 2025. 

Myslím si, že samo zadání je vadné a paní ministryně je neměla přijímat. Vyhnula by se různým trapným situacím. Pověření významné představitelky politické strany vyšetřováním „úletu“ významného straníka, jež má zajistit nestrannost výsledků, je contradictio in adjecto. Ale navíc je také projevem hysterie, které propadli představitelé Spolu po zveřejnění Blažkovy aféry. Žádný systém přece není chráněn před nepředvídatelným selháním dosud důvěryhodného jedince. Pavel Blažek nejednal jako představitel ODS, neplnil stranické poslání, ODS s jeho počinem nemá nic společného. Je to jeho sólo akce, které by si voliči ve vztahu k ODS neměli všímat. 

Jediné východisko ze situace je vyšetření příčin a následků jeho činu orgány k tomu povolanými a nekompromisní vyvození důsledků z jimi zjištěné pravdy. Pavel Blažek odstoupil z funkce, pozastavil členství v ODS. Některé prvky jeho počínání zakládají podezření na trestné jednání, takže je v pořádku, že  ve věci probíhá policejní vyšetřování. Je na čase, aby se o kauze přestalo debatovat na politických kolbištích, aby o ní přestaly žvanit sdělovací prostředky a svou práci aby v tichosti odvedly elitní policejní útvary pod dozorem obávaného Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. 

Přijímajíc zadání paní Eva Decroix mohla sotva tušit, že jí Pavel Blažek navíc připravil zátěž řešením zužitkování získaných bitcoinů ve financování resortu. Není  to tak jednoduché jako by např. byl převod darovaných U.S. dolarů na českou měnu, který by kterákoli banka rutinně provedla během několika minut. Ale jde o politicky a trestně právně neutrální nepříjemnost, která se nějak vyřeší. 

Ve snaze zaručit veřejnosti nestrannost a objektivitu vyšetření, co vlastně Pavel Blažek & spol. provedl, zřídila Eva Decroix funkci, kterou nazvala bůhvíproč koordinátorem a k jejímu výkonu přiměla ctihodného bývalého ústavního soudce Davida Uhlíře. Ten se teď amatérsky zabývá zjišťováním skutečností, na němž již současně pracují profesionálové z Národní centrály proti organizovanému zločinu (dále jen NCOZ). Paralelní postup Davida Uhlíře a policistů již vyvolal nevoli vrchního státního zástupce v Olomouci gen. Radima Dragouna a paní ministryně musela jeho námitkám částečně vyhovět. Zůstávají pochybnosti, zda zřízením funkce koordinátora a jeho pověřením úkoly, pro jejichž plnění je příslušná policie, paní ministryně v dobré víře nerozhazuje peníze daňových poplatníků. 

Dalším jejím opatřením, jímž něžnou ženskou rukou chtěla házet písek do očí veřejnosti, je audit ministerstva, provedený nestrannou odbornou organizací. Provedení auditu by za normálních okolností ministerstvu spravedlnosti prospělo. Ale z vlastní zkušenosti vím, že jeho provedení může zabrat několik měsíců, takže není jisté, že do voleb dospěje k výsledku. Je optimální, když zadavatel auditu se ztotožní s jeho výsledky a přijme pak účinná opatření k zužitkování získaných poznatků ke zvýšení účinnosti úřadu. Ale kde bude paní Eva Decroix v době, kdy auditoři předloží výsledky svých zjištění ? Soudím, že zadání auditu má za daných okolností povahu placeba, tedy předstírání, že se cosi dělá, aby se něco dělalo. Řekl bych, že za daných okolností by zadání auditu bylo opět jen rozhazováním peněz daňových poplatníků. 

Jiná situace by nastala, kdyby si audit objednal ministr, který budou sloužit nejméně jedno funkční období. V chodu našeho ministerstva spravedlnosti se občas vyskytují podivnosti, jež mu neslouží ke cti. Odhalení jejich příčin a přijetí nápravných opatření by bylo velmi užitečné. 

Jako příklad uvádím případ mého čtenáře, jenž se dočkal kladného rozhodnutí o stížnosti ministerstvu podle zákona o svobodném přístupu k informacím po devíti, ano devíti letech od jejího podání. Svědčí to o nepravostech, které přesahují délku mandátu ministra. Znám více podobných případů. Vyskytovaly se i dříve, ale mám dojem, že vnitřní rozklad ministerstva se za působení ministra Pavla Blažka prohloubil. Věděl, že jej chci upozornit na určité problémy, ale možná i proto se mnou nechtěl mluvit, byť v době jeho prvního mandátu jsme spolu dobře vycházeli a ještě 23. srpna 2022 došlo mezi námi k pohodovému jednání. Projeví-li paní ministryně Eva Decroix zvědavost, nic před ní neutajím. 

V souhrnu soudím, že je na čase, aby politici a novináři přestali obtěžovat paní ministryni Evu Decroix variacemi blábolení o bitcoinovém úletu Pavla Blažka & spol. a nechali jí klid pro všední práci. Starost o něj přísluší orgánům činným v trestním řízení a ani ministerstvo, ani politici, ani novináři by se jim neměli plést pod nohy. Nechci tím ovšem natvrdo říci, že se Pavel Blažek & spol. dopustil trestného jednání a nechovám úmysl dostat jej za každou cenu „do tepláků“. Jsem pouze zvědav, co se zásluhou NCOZ o jeho podivném počinu nakonec dovíme. Záměrně zde ponechávám stranou kauzu Tomáše Jiříkovského, který zřejmě nebyl řídícím orgánem Pavla Blažka & spol. a musí odpovídat sám za své činy. Jeho případ není starostí ani ODS, ani ministerstva, paní  Eva Decroix nemá důvod se jím zabývat.

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

ZE VZPOMÍNEK PŘESTÁRLÉHO POTÍŽISTY

Životní jubileum je příležitostí k vybavování vzpomínek a hodnocení uražené cesty. Když jsme blahopřáli oblíbenému učiteli, akademikovi Bílkovi (zakladateli chovu koně Převalského) k sedmdesátinám, divil se, k čemu že mu blahopřejeme, když přece stáří je biologické minus. Z výše mého blízkého životního jubilea dodávám, že příliš vysoký věk může společnost vnímat jako starcovu nepřístojnost a odvrátit se od něj. Nesouhlasím ani s rozšířeným názorem, že stáří je vždy obdobím zaslouženého klidu. Procházím právě nejhorší etapou svého života.

Z rozjetého rychlíku není radno vyskočit za jízdy. Můj vlak jede stále dále po trati, po které se rozjel před mnoha lety. Ač dnes vystupuji jako opora pro domněle či  skutečně nespravedlivě  stíhané, více než před třiceti lety jsem začal jako oběť trestného činu, kterým se policie nechtěla zabývat. Stěžoval jsem si tak dlouho, až jsem se dostal do péče policisty Jana Mareše, tehdy specialisty Policejního prezidia pro finanční kriminalitu. Než ale stačil udělat cokoli v můj prospěch, byl zatčen a posléze odsouzen k trestu odnětí svobody. Začal jsem se o jeho případ zajímat a napsal jsem první sérii celkem sedmi  článků, rozebírajících důkazní situaci.

Současně jsem v té době marně usiloval o spojení se Spolkem Šalamoun předsedy Johna Boka, jenž měl být úspěšný v prosazování spravedlnosti. Vyprávělo se tehdy, že soudce, který uvidí v soudní síni neodmyslitelný klobouk Johna Boka, začne soudit slušněji. Náhoda tomu chtěla, že jsme se posléze sešli ve skupině přátel plukovníka Jana Mareše, usilujících o nápravu jeho osudu Prezident Václav Havel nakonec Jana Mareše omilostnil. Doprovázel jsem ho k soudu, když si šel vyzvednout rozhodnutí o milosti.

S  Johnem Bokem jsme se stali blízkými přáteli. O něco později jsem vstoupil do Spolku Šalamoun a zapojil jsem se aktivně do jeho činnosti. V té době  Šalamoun těžil z osobního přátelství mezi Johnem Bokem a prezidentem Václavem Havlem.. Mělo to příznivý vliv na jeho postavení v očích veřejnosti, ale i na respekt ministrů a soudců.

Zvolení Václava Klause prezidentem republiky jsme přijali s obavami. Ještě před zvolením se vyjádřil, že milostí prezidenta republiky bude jako šafránu. Začal jsem se učit psát podněty ke stížnosti pro porušení zákona, jimiž se Šalamoun dříve nezabýval. Ale Klausova praxe byla dosti odlišná od jeho hrozivého  prohlášení. Dříve, než jsem se stal členem Šalamouna, vyprosil jsem u něho druhou milost pro odsouzenou, kterou Václav Havel omilostnil jen částečně. Prezident Václav Klaus se k našemu překvapení projevil jako vstřícný k občanským aktivitám. Přístup do jeho kanceláře byl poměrně snadný. Pokud s námi nejednal osobně, vždy nám trpělivě  naslouchali pánové Weigl a Jakl. Pracovnicí kanceláře si dlouho vyprávěli o mé drzosti, s kterou jsem bez předcházející dohodl s sebou přivedl Adélku Vražednici, pravomocně odsouzenou za pokus o vraždu, která tehdy ještě nenastoupila trest. S agendou milostí nakládal Václav Klaus uvážlivě. Zavedl náročný způsob vyhodnocování žádostí, z nichž mnohé sám četl  a prožíval. S odstupem soudím, že „špetka šafránu“ sice mohla být o něco větší, ale rozhodně  nebyla nicotná, a nevyskytovaly se „podivné milosti“, jež vrhaly špatné světlo na některá rozhodnutí prezidenta Václava Havla.

Po odchodu Václava Klause z funkce se již součinnost občanských aktivistů s hlavou státu neopakovala. Vlídné prostředí a otevřené dveře Kanceláře prezidenta republiky zůstávají pouze v našich vzpomínkách. Pro mne osobně součinnost s Václavem Klausem a jeho spolupracovníky   jeho odchodem neskončila. Jako publicista jsem podporoval jeho snahy o potírání soudcokracie. V dobrém vzpomínám na rozhovory s ním na zámečku.

Jak v praxi Spolku Šalamoun, pak později spolku Chamurappi opakovaně vyvstávala potřeba jednání s ministrem spravedlnosti. Potřebnost je dána tím, že ministři spravedlnosti žijí v informační bublině, do které jejich podřízení vpouštějí pouze informace, které uznají za vhodné. Ministra mohou snadno svést k nesprávným rozhodnutím.  Styk mezi předsedou spolku či jeho spolupracovníky a ministrem spravedlnosti býval běžnou záležitostí. Ochota přijímat potížisty a dokonce vycházet vstříc jejich námětům  byla u jednotlivých ministrů různá, nikoli však zásadně odmítavá. Osobně jsem jednal se všemi ministry počínaje skvělým Pavlem Němcem, mimo Karla Čermáka, jenž zastával úřad jen krátce, a mimo Marie Benešové, s kterou jsem osobně jednat nechtěl. Významná bývala i úloha 1. náměstků, kteří někdy působili jako mosty mezi potížisty a ministrem. Mezi nimi vynikal soudce Vladimír Král.

Pro mne idylka skončila po návratu Pavla Blažka do úřadu. V době jeho prvního mandátu se zařadil mezi mé oblíbence. Cenil jsem jeho právnickou vyspělost, obecnou vzdělanost a přátelské chování.  Po návratu mě přijal dne 23.srpna 2022, kdy jsme pohodovým rozhovorem strávili téměř hodinu. Od té doby styk se mnou zásadně odmítal až do 5. prosince 2024, kdy mi poskytl 20 min. v Poslanecké sněmovně. Tvářil se vstřícně a vydal příkazy v mých věcech, jež byly splněny jen z nepatrné části a chráněnci Chamurappi nezískali žádný prospěch.. Změnu jeho chování jsem nepochopil. Jako publicista jsem jej nenapadal, naopak jsem jej podpořil, když jej novináři kritizovali kvůli „pivu“ s lobbistou Martinem Nejedlým a později, když se bouřily stavovské organizace kvůli jeho moudrému rozhodnutí nejmenovat soudce Aleše Novotného místopředsedou Krajského soudu Brno. 

Zvláštní postavení měli občanští aktivisté po r. 2010, kdy po nástupu Pavla Zemana do úřadu nejvyššího státního zástupce začaly debaty o reformě státního zastupitelství. Spolek Šalamoun byl respektovaným účastníkem diskusí. Do eklepu Poslanecké sněmovny se dokonce dostal jeho vlastní návrh zákona o státním zastupitelství. Vše skončilo s opuštěním snahy o reformu státního zastupitelství. O systémovém zapojení občanských aktivistů do tvorby legislativních návrhů v současnosti nemůže být řeči. 

Můj celkový pohled na vývoj postavení občanských aktivistů v dění v justici je depresivní. Všude je dost právnicky vzdělaných úředníků, kterým se nehodí, aby do jejich počínání vstupovali mírně poučení laici, kteří přistupují k problémům justice z pohledu jejích obětí. 

S úpadkem veřejného zájmu o činnost občanských aktivistů jde i nezájem sponzorů o jejich podporu. Považuje se téměř za posvátnou povinnost finančně silných jedinců a institucí podporovat různé sportovní aktivity. Není obtížné sehnat několik milionů Kč např. na podporu fotbalového klubu, zatímco pár tisíc pro spolek justičních potížistů jsou neúčelně vyhozené peníze. 

Je pravda, že výkonnost fotbalistů je měřitelná počtem vyhraných zápasů, zatímco kvantifikovat hodnotu podpory zproštěných obžalovaných je asi nemožné. Advokáti obvykle rádi přijímají podporu jejich klientů justičními potížisty. Oprávněně si nechávají vyplácet palmáre, zatímco jejich aktivističtí spojenci mohou čekat pouze na sponzorské dary a zavřít krám, když se sponzoři nenajdou. Spolek Chamurappi zasáhl úspěšně do osudů čtrnácti žadatelů o podmíněné propuštění, z nichž větší část by s žádostí bez  jeho  zásahu nabídkou převzetí společenské záruky  neuspěla. 14 úspěšných žadatelů získalo v souhrnu určitě více než 30 let svobody. Jakou hodnotu má rok svobody? Má smysl, aby pokračoval spolek Chamurappi v činnosti?

===================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

  

 

 

 

 

 

SPRAVEDLNOST NARUBY

Dle očekávání, které jsem vyjádřil v článku z 26.května 2025 (zde), Vrchní soud v Praze zrušil dne 23. června 2025 již podruhé zprošťující rozsudek nad obž. Janou Nagyovou a jejím pomocníkem obž. Andrejem Babišem. Nešel ale do krajnosti: nevyužil práva nařídit projednání v novém složení senátu. Soudce Jan Šott tak dostal již druhou příležitost k „polepšení“. Ale i tak soudci Vrchního soudu naplnili cíl narušovat politickou dráhu Andreje Babiše. 

V tomto speciálním případě soudní rozhodnutí vhodně zapadá do snahy vládní koalice o zastření závažnosti bitcoinové kauzy. Andreji Babišovi se dostává výzev, aby v podzimních volbách nekandidoval a mluví se o zúžení jeho koaličních možností. Pavel Blažek, který se zapletl do případu, jenž rozsahem možné finanční škody pro stát převyšuje Čapí hnízdo mnohonásobně, je najednou za kladného hrdinu. Vládní politici jej staví před oči Andreje Babiše a před oči ohlupované veřejnosti jako vzor. 

Samozřejmě pozornost všech komentujících politiků a novinářů se soustřeďuje na Andreje Babiše, byť v kauze hraje druhořadou roli. 

Ustálil se názor, že toto trestní řízení někdo vyvolal s úmyslem vytlačit Andreje Babiše z politiky tímto způsobem, když politické prostředky nestačí. Časový odstup trestního oznámení od skutku tomu nasvědčuje. I tak jsou na místě pochybnosti, zda trestní řízení bylo jedinou cestou nápravy nesprávného rozhodnutí o poskytnutí dotace. Pokud se příslušný odborný správní orgán zmýlil, náprava ve správním řízení byla možná: jen by musel někdo kvalifikovaný vadnost odhalit. Přezkumy netrestní cestou proběhly, námitky nevznesly. 

Ostatně dotace byla jen malým dílkem investičních nákladů na vybudování společensky prospěšného zařízení a nakonec ji nástupnická organizace Farmy Čapí hnízdo vrátila. Naléhavost nápravy nebyla velká, ve srovnání s únikem bitcoinů podezřelého původu takřka nepatrná. 

Platí zásada, že trestní právo je prostředkem ultima ratio. V tomto případě je ale přednostním a vlastně jediným nástrojem. Je to zvláštní: nejdříve odborný orgán, odpovědný za správu dotačních prostředků, rozhodl, že žádosti o dotaci je třeba vyhovět. Pak ale přišli policisté a státní zástupci, jejichž odborná fundovanost je poněkud nejistá, rozhodli, že dotace neměla  být udělena a jejich pravda je silnější. 

To samo o sobě by mi tolik nevadilo. Ale stále nemohu strávit skutečnost, že lidé, kteří odpovídali za správu státních peněz, vyvázli bez úhony. To je spravedlnost naruby. Z mého laického hlediska se úředníci měli dostat před soud rychleji než Jana Nagyová. Jejich odpovědnost byla samozřejmě vyšší než odpovědnost žadatelky. Dotační řízení je podobné vyřizování žádosti o úvěr. Předloží-li žadatel o úvěr požadované podklady a banka mu nevyhoví, žadatel nečelí kvůli tomu trestnímu řízení. V daném případě správci dotačních peněz prý neměli žádosti vyhovět. Ale žadatelka jim poskytla všechny informace, takže jim nic nebránilo nevyhovět jí. Kdo je odpovědný za neoprávněné vydání dotace: žadatelka nebo úředníci? 

Úloha Andreje Babiše je neurčitá. Zřejmě spuštěním projektu chtěl dosáhnout naplnění svého snu. Uskutečnění přenechal jiným lidem. Sám nebyl akcionářem společnosti Farma Čapí hnízdo. Určitě nespustil projekt proto, aby mohl získat poměrně malou dotaci. Provinil se tím, že nechal vybudovat velkolepé zařízení. Každý dobrý skutek  musí být po zásluze potrestán. 

Trestní řízení ovšem běží způsobem, jímž se rozběhlo a může pokračovat ještě i několik let. Zatěžuje obžalované i orgány a v případě, že by přece jen došlo k pravomocnému odsouzení obžalovaných, nedojde k výsledkům, jež by ospravedlnily celou vynaloženou námahu a náklady. Hora porodí myš. Je na čase tu trapnost zastavit.

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

PROČ NEVYSTOUPIL PAVEL BLAŽEK VČERA VE SNĚMOVNĚ ?

Bývalý ministr Pavel Blažek se včera přihlásil o vystoupení ve Sněmovně, ale nakonec svůj záměr zrušil. Vysvětlení jsem možná našel v dnešním vydání Neviditelného psa. Zhruba dvacet let čtu tento internetový deník, v němž kdysi vycházela většina mých článků. Idylka skončila v době prezidentské volební kampaně, v které jsem podporoval Andreje Babiše. Ondřej Neff mi tehdy uzavřel přístup na jeho stránky. Připadám si jako vyhnanec z ráje, ale přesto čtu dále. A  dnes jsem tam objevil Blažkův článek „Fakta o bitcoinové aféře“ (zde), který působí dojmem přípravy na vystoupení ve Sněmovně. 

Obsah dokumentu je nicotný. Pavel Blažek to patrně pochopil a od jeho použití upustil. Pomíjí a nijak v něm nevysvětluje zásadní prvek svého jednání, jímž je ignorování skutečnosti, že došlo k prolomení odsuzujícího rozsudku nad Tomášem Jiřikovským. Bývalý ministr si stěžuje, že „žádný státní orgán dosud nesdělil Ministerstvu spravedlnosti jakékoli pochybnosti o původu darovaných bitcoinů“. ale byla především jeho povinnost pochybovat, neboť věděl, že soudní rozsudek zpochybnil právo Tomáše Jiřikovského na nakládání s bitcoiny, pokud je nabyl před právní mocí vyhlášeného rozsudku. 

Pavel Blažek místo vysvětlení zásadní skutečnosti uvádí řadu informací a námitek, zčásti znepokojivých, ale neodhaluje, že sám netečností k prolomení  pravomocného rozsudku přispěl k liknavostí státních orgánů, které propásly příležitost bitcoiny zablokovat až do výsledku přezkoumání oprávnění Tomáše Jiříkovského s nimi nakládat. Dnes úřadům zbývají jen oči pro pláč, protože jejich majitel opustil území České republiky i se svým pokladem. 

Vystoupením s uvedeným obsahem by Pavel Blažek nezastřel základní prvky svého „úletu“, takže jeho mlčení není třeba litovat. Pouze by podal další důkaz, že jde o jeho soukromé provinění, nikoli o politickou záležitost širokého dosahu. 

Za rámusem bitcoinové aféry uniká pozornosti veřejnosti podezření, že stát utrpěl škodu řádově v miliardách, takže je správné, že se do pohybu dala policie. Pavel Blažek ovšem není jediným viníkem. Nicméně se asi nevyhne zkoumání motivace jeho jednání. 

V této souvislosti „z jiného soudku“ namítám, že považuji za nadbytečné zesilování hysterie vymýšlením jakýchsi neexistujících záhad kolem podmíněného propuštění Tomáše Jiíříkovského z výkonu trestu. Kdo ví, z které věznice podával žádost o podmíněné propuštění, také ví, který okresní soud rozhodoval a v jeho databázi se určitě nachází příslušné usnesení a doprovodný spis. Došlo k posunu v judikatuře. Řízení o podmíněné propuštění neslouží k přehodnocování výroku o vině a trestu, ale k posouzení míry polepšení žadatele a předpokladů, zda bude po propuštění z vězení platným členem společnosti. Bez soudního rozhodnutí by jej Vězeňská služba ze své péče nepropustila. Troufám si to jako laik tvrdit na základě zkušenosti Chamurappi z.s., jehož jsem předsedou, který má za sebou řadu úspěšných zásahů do řízení o podmíněné propuštění. 

Doporučuji nebavit se dále  o bitcoinové aféře. 

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

SYMPATICKY RYCHLÁ A VĚCNÁ MINISTRYNĚ

Se zájmem jsem vyslechl vystoupení paní ministryně Evy Decroix v Poslanecké sněmovně dne 17. června 2025. Bylo profesionálně věcné, přesné, střízlivé. Neusilovala o vyvolání voličských emocí. 

Již ze zpráv sdělovacích prostředků jsem věděl, že podala stížnost pro porušení zákona v neprospěch ods. Tomáše Jiřikovského proti rozhodnutí Krajského soudu Brno o vrácení zabavených notebooků. Vydat stížnost pro porušení zákona je pracovně náročnější než připravit se na výstup ve Sněmovně. Proto mě rychlost jejího jednání příjemně překvapila. Úředníci museli na přípravě textu stížnosti pracovat nezvykle usilovně. 

Agendou stížností pro porušení zákona jsem se začal zabývat v době působení ministra Pavla Němce a okolnosti mě nutily věnovat jí pozornost průběžně po celou dobu mého účinkování v roli justičního prudiče (pardon, občanského aktivisty). Nepamatuji si na žádný případ takové rychlosti. Při sledování nakládání s podněty ke stížnosti pro porušení zákona jsem obvykle zjišťoval průtahy. Například těsně před vypuknutím bitcoinového skandálu mě páně Blažkův „fraucimor“ vyrozuměl, že pan ministr nevyhověl jakémusi mému podnětu ke stížnosti pro porušení zákona. Divil jsem se, protože podnět jsem podal před dvěma roky a dávno jsem na něj zapomněl. Byl neškodný.  Chtěl jsem jím pouze dosáhnout odstranění judikaturních dílčích nejasností v proceduře řízení o podmíněné propuštění z výkonu trestu. Mimo to odsouzený, s jehož případem podnět souvisel, se po dvaceti měsících složitého řízení s podporou Chamurappi z.s. dostal dne  27. února 2025 na svobodu. Jakékoli ministrovo rozhodnutí o podnětu by nemělo na jeho osud žádný vliv. Ministerstvo o jeho propuštění  vědělo. 

Časem jistě poznáme, zda paní ministryně Eva Delacroix bude i v jiných případech rychlejší než její předchůdce. Ve chvíli, kdy píši tento text, nepadlo ještě rozhodnutí o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě. Domnívám se, že jako případná ministryně  vlády v demisi by nepřišla o pravomoc podávat stížnosti pro porušení zákona ani kárné žaloby. 

Stížnost ministra v neprospěch odsouzeného má ovšem jen akademický význam. Ke zrušení rozhodnutí Krajského soudu Brno nedojde, i když Nejvyšší soud ČR stížnosti vyhoví. Pouze  soudci se úřední cestou dovědí, že cosi udělali špatně. Na jejich platy, nezávislost a víru ve vlastní neomylnost to nebude mít vliv. 

Jako laik soudím, že Nejvyšší soud ČR by stížnosti měl vyhovět. Měl by si všimnout, že soudci Krajského soudu Brno nebyli myšlením na úrovni kolegů ze soudu okresního stupně, které napadlo, že přístupová hesla jsou prolomitelná.  Stalo se v mediálně sledované kauze ods. Shahrama Zadeha. Byl jsem svědkem rozhořčení, jež prolomení hesel vyvolalo v soudní síni. A potěšilo mě, že stát odškodnil manžele Zadehovy za nehorázné nakládání s obsahem přístrojů pana odsouzeného, což jsem vyjádřil článkem z 29.dubna 2025 (zde). 

Na závěr tohoto povídání musím ale chválu počínání paní ministryně Evy Decroix zbavit síly: odvedla sice dobrou práci, ale její snažení nepřineslo žádný hmatatelný prospěch. Posloužilo pouze k odvedení pozornosti od skutečnosti, že bývalý ministr Pavel Blažek nedbal prolomení rozsudku nad Tomášem Jiříkovským a šťastný majitel bitcoinového pokladu zmizel asi i s ním do zahraničí. Na podstatě kauzy se nic nezměnilo.

=====================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.